Rybářství na úrovni, s nejistotou v zádech

Začátek května byl ve znamení ryb: Jižní Čechy absolvovaly XI. ročník Vodňanských rybářských dnů, spojený tentokrát s oslavou 80. narozenin místního Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického, patřícího Jihočeské univerzitě. Obě instituce byly rovněž pořadateli mezinárodní konference. Profilový referát o současnosti a výhledu českého produkčního rybářství měl Ing. Václav Šilhavý, správní ředitel Rybářského sdružení ČR.

„Naše rybářství má tradici delší než 500 let. Chov ryb, patřící do resortu zemědělství, je ovšem specifický, a to z více důvodů: Především tím, že ho finální výrobek sice řadí mezi živočišnou výrobu, ale závislostí na klimatických poměrech, typu půdy, charakteru prostředí a ekologickými souvislostmi má mnohem blíž k výrobě rostlinné. To ovšem není poslední výjimečnost zmíněného oboru,“ řekl Šilhavý „Vezměte si například export živých ryb za hranice České republiky. Loni jsme jich vyvezli 9200 tun, což představuje 47 % domácí celoroční produkce. Jinými slovy, jde o naprostou výjimku v kompletním souboru zemědělských komodit.“ Správní ředitel vzápětí dodal, že objem vývozu je sice úctyhodný, ale ceny ryb prodávaných do zahraničí (a kapra zvlášť) se nutně musí zvýšit.
S farmářskými cenami to bohužel není dobré ani na domácím trhu. A kapr, kterému patří plných 87 % z produkce všech českých ryb, logicky ovlivňuje ekonomiku rybářů nejvíc.
Za všechny komentáře mluví fakt, že ještě loni klesla cena kapra o 10 % proti roku 1999. Nízká realizace přetrvává i při vzrůstajících produkčních nákladech. „Do ekonomiky chovu ryb se navíc významně promítá i celá řada mimoprodukčních aspektů, od retence vody přes protipovodňovou ochranu, regulaci vodního režimu v daném mikroregionu, až po ochranu přírody či zachycování smyvů půdy,“ vypočítával ing. Šilhavý. „Popsaná situace je perspektivně neúnosná a už nyní se projevuje drastické omezování prostředků na investice nebo rekonstrukce, dochází k propouštění lidí, je zanedbávána údržba rybníků…A ceny navíc nezohledňují rozdílné přírodní podmínky a handicapují tak producenty hospodařící v klimaticky nevýhodných regionech.“
O snad nejzávažnějším problému českého rybníkářství (vysokém zazemnění coby důsledku velkoplošných smyvů zemědělské půdy v éře socialismu) jsme již podrobně psali v Zemědělci číslo 18.
Jak Šilhavý pokračoval, „hovořit o nebližší budoucnosti českého produkčního rybářství znamená především analyzovat trh s rybami. Objemy odchovávaných ryb budou totiž jednoznačně vázány na realitu domácího a exportního trhu. Ani na jednom z těchto segmentů nelze předpokládat, že během krátké doby dojde k navýšení zájmu tak, aby produkční rybářství muselo opustit dosavadní způsob ekologického chovu a zvýšit intenzitu hospodaření díky zkrmování krmných směsí. To by současně znamenalo ekonomicky daleko náročnější cestu.“
Predikovat budoucí vývoj exportu českých ryb je podle ing. Šilhavého téměř nemožné. Spotřeba v tomto směru dominantního kapra může být zásadně ovlivněna mnoha způsoby. Protějškem evropských velkoobchodníků v každém případě musí být silné domácí odbytové organizace, schopné stabilizovat také cenu doma. Zde ryby ovšem čeká silná konkurence potravin z jiných druhů hospodářských zvířat. A do spotřebitelských cen ryb se zcela zákonitě promítají nikým nepokrývané náklady spojené právě s realizací mimoprodukčních funkcí rybníků.
Ředitel Šilhavý ví, že prosazení ryb na trhu bude výlučně záležitostí rybářů samotných, zatímco ocenění multifunkčnosti rybníků (doprovázené odpovídajícími finančními podporami) musí být věcí společnosti: „Bez vzájemného pochopení a koordinovaného postupu by se celý sektor produkčního rybářství potácel v nejistotách.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *