Šlechtitelský chov valašky je na jihu Čech

Podle aktuálních údajů SCHOK v ČR, z. s., je do kontroly užitkovosti zařazeno více než tisíc bahnic původní valašky z dvaapadesáti chovů. Kdo by si však myslel, že centrem jejich chovu je Morava, asi by se spletl. Více než pětinu z uvedené populace totiž eviduje Ing. Jan Vejčík, který má na své farmě v Dlouhé Stropnici ve šlechtitelském chovu momentálně 210 bahnic se sedmi liniemi využívaných plemeníků, reprezentujících Juráše, Jurka, Portáše, Ondráše, Jurku, Vaška a Valveje.

Valaška je hrubovlnné plemeno s trojstrannou užitkovostí přizpůsobené salašnickému způsobu chovu. Historikové uvádějí, že první valašky se na Moravu dostaly z východních Karpat koncem 14. století, přičemž již v první polovině 16. století se rozšířily v celé její východní části. S úpadkem salašnictví na konci 18. století, který odstartovalo rentabilnější lesní hospodářství, ale i dovoz levné, kvalitní australské vlny a rozšíření nových textilních surovin, však začaly počty valašek klesat. Další zdecimování jejich stavů přinesly obě světové války a tradiční horské salaše se uchovaly jen v Radhošťských Beskydech, na Javorníkách a v severovýchodní části Bílých Karpat. Na přelomu 40. až 50. let minulého století se započalo se zušlechťováním valašských ovcí, které bylo završeno v roce 1982 uznáním plemene zušlechtěná valaška na Slovensku. Na Moravě se původní valašky křížily s východofrískými berany, čímž vznikla samostatná skupina ovcí – zušlechtěné východofríské valašky chované převážně na Valašsku. Pravděpodobně první cílevědomý záměr zachovat genofond původní valašky realizoval doc. Ing. Bora Čumlivski, CSc., nákupem několika zvířat v Bielom Potoku u Ružomberka a jejich soustředěním ve svém chovu v Praze. V osmdesátých letech byla skupina valašských ovcí exportována do Německa, kde se doposud udržuje, a postupně rozšiřuje jejich chov v původní formě. V roce 1999 byly valašské ovce zařazeny do Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů zvířat významných pro výživu a zemědělství.
Rodinnou farmu v Novohradských horách v nadmořské výšce 650 metrů založil Ing. Jan Vejčík v roce 2003, kdy si nechal vrátit 18 hektarů půdy.
„S chovem valašek jsme začali od počátku založení farmy, a to dovozem patnácti  bahnic z Německa a nákupem dalších zvířat od chovatelů z Moravy. Od roku 2004, kdy jsme dali dohromady základní stádo s více než padesáti bahnicemi, doplňujeme chov vlastním odchovem, přičemž cílový stav je okolo 250 valašek. Chováme pouze čistokrevná zvířata zapsaná v plemenné knize a zařazená do kontroly užitkovosti,“ uvedl majitel jediného šlechtitelského chovu původní valašky v České republice.*
Více se dočtete v zářijovém čísle časopisu Náš chov

Komentáře ke článku 2

  • Gabriela Žitníková

    Hezký den, v souvislosti s historií záchrany původní Valašky, poskytuji informace, které během těch 20-ti let, co se touto problematikou více či méně intenzivně zabývám , jsem měla možnost jako skládačku dávat do souvislostí a nyní je různými způsoby zaznamenávám, v této chvíli prostřednictvím knížek věnovaných Valaškám, jež slouží pro účely výuky na naší usedlosti Bludička v rámci činnosti spolku Venkovská škola Bludička. Na počátku záchrany ( v 80.letech minulého století – v období let 1984-1985 ) stál pan ing. Petr Šimeček ze Starých Hamer, který soustředil posledních 8 kusů ( 5 bahnic a 3 plemenné berany ) těchto ovcí a to ze Starých Hamer, Piosku u Jablunkova, Zázrivé, Terchové a z chovu doc. Čumlivského ( který původní Valašku zařadil do vzorníku plemen ovcí na účelovém hospodářství Vysoké školy zemědělské v Praze ) v JZD Staré Hamry s cílem zachovat je pro budoucí generace a jehož počin se v kruzích zdejších chovatelů mnohdy jen tak jaksi bez povšimnutí přejde… Ale byl to právě on, který si všiml, že původní Valaška ( díky intenzivnímu zušlechťování na lepší užitkové vlastnosti ) z našich kopců postupně mizí a svým postojem a pohledem praktika vyhynutí Valašky skutečně zabránil. Těch posledních 8 kusů fyzicky posbíral ve své škodovce 120, ve které dodnes jezdí, odvezl je a započal cíleně chovat v JZD Staré Hamry, odtud se postupně začaly Valašky rozšiřovat do jiných chovů např. do skanzenu v Rožnově p.Radhoštěm, malé stádečko bylo vyvezeno i do Německa – na Ruzyňské letiště je pan Šimeček opět vezl ve své škodovce, kde jsme pak po letech do zdejších chovů ( myslím že kolem roku 2004 ) zpětně mohli nakoupit berany na oživení krve . Následně pak do procesu záchrany v devadesátých letech vstoupil pan dr. Michal Milerski, jež vypracoval metodiku chovu původní Valašky, ale také započal zcela nenápadně skrze poutavé přednášky představovat Valašku chovatelům jako nositelku kulturního dědictví. Významným způsobem v tomto období asi pravděpodobně zafungovala i nadace Pro Speciae Rara, která v devadesátých letech na našem území vytypovávala chovatele a podporovala je v čistokrevném chovu také malým finančním příspěvkem, neboť Valaškám hrozilo reálné vyhynutí z důvodů nízké užitkovosti a nastoupené tržní ekonomiky rodící se v mladé demokracii, kde vše směřovalo pouze a jen k finanční ziskovosti a chovy ovcí to značně pocítily a mnohé byly zcela zlikvidovány. V té době jsme se k Valaškám díky Ing. Teterovi z MZLU v Brně, který byl koordinátorem této nadace, zcela náhodou nachomýtli i my ( já ještě jako studentka agronomické fakulty MZLU ). V roce 2004 vznikl na Bludičce z popudu chovatelů ( především pana dr.Milerskiho a ing. Bařiny ), jež si potřebovali předávat informace z chovů a hledat řešení případných problémů ( dost nás trápila na počátku například velká mortalita jehňat z důvodů velmi úzké příbuzenské plemenitby ), Klub chovatelů a příznivců Valašské ovce , který se zasadil díky intenzivní práci nadšených chovatelů ale i příznivců ( např. manželé Křenkovi z Rýmařova se stali zakládajícími členy Klubu, i když ještě neměli své vlastní ovečky, z čistého nadšení pro tradice a stará řemesla, k nimž původní Valaška již ze své podstaty vnímavého člověka vede, a dnes, již jako úspěšní chovatelé, předávají své zkušenosti se zpracováním vlny tohoto plemene studentům ze zahraničí ) o šíření povědomí Valašky mezi širokou laickou veřejnost jako vzácné dědictví našich předků. V tomto období následovalo zařazení Valašské ovce do genových zdrojů národních plemen ČR , takže konečně část odpovědnosti za jejich záchranu převzal cíleně stát, jež v této chvíli vytváří podmínky pro současné chovatele ( někdy i bohužel díky nepromyšleným zásahům překážky ). Ale to už je na jinou debatu. Přeji všem hodně radosti z chovu Valašek, kde si může každý najít svou úlohu dle schopností a vlastního uvážení, je dobré však nezapomínat na ty, kteří nám umožňují Valašky dnes chovat. Z úctou k nim jsem se rozhodla napsat tyto řádky a poděkovat jim. Z Bludičky vše dobré přeje Gabriela Žitníková – http://www.bludicka.wbs.cz

  • Vladimíra Křenková

    Bezva, že se píše o Valaškách. Bohužel opět zkreslené informace. Prezentovat berana znečištěného po průjmu, ovci ze které opadává vlna, a majitel s pohárem bez zvířete…to už je fakt jen ubohost. Ubohost ne autora článku, ale majitele šlechtitelského chovu. Pokud vás zajímá opravdový chov Valašek, bylo by možná dobré oslovit více chovatelů, kteří jsou pro plemeno opravdovým přínosem. Vlastně nejen pro plemeno Valaška, ale pro zemědělství vůbec.
    Status šlechtitelský chov totiž není všechno.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *