Statusy odolnosti proti klusavce

Klasifikace a udělování statusů vychází z nařízení (ES) č. 999/2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních encefalopatií. Tyto statusy jsou nutné pro obchodování s plemennými zvířaty nejen v EU, ale i v České republice. Otázka zní: Jaké jsou dopady přidělování statusů na TSE (odolnosti proti klusavce) na chovatele ovcí a koz v ČR?

Michaela Kvisová

chovatelka ovcí

Dopady? Jen řada starostí a každoroční povinná kontrola úředního veterinárního lékaře v hospodářství navíc. V průběhu loňského podzimu, kdy se fakticky rozeběhlo přidělování statusů, chovatelé narazili na řadu překážek daných nejednotným nebo špatným postupem krajských veterinárních správ,  s kterými se hojně potýkalo mnoho chovatelů ovcí a koz  (např. podmiňování přidělení statusu provedením genotypizace ovcí v užitkových chovech na náklad chovatele, podmiňování provedení vyšetření na brucelózu a maedi-visnu, podmínka zařazení všech chovaných ovcí do šlechtitelského programu rezistence ke klusavce v případě souběžně chovaných plemenných a užitkových stád, podmínka provedení genotypizace ve stádech koz, podmínka opravy špatně certifikovaných TRACES dokladů u legálně dovezených zvířat, podmínka povinnosti kontroly užitkovosti, podmínka „musíte vlastnit zvířata na hospodářství 3 nebo 7 let “ apod.).  Tyto otázky se v průběhu druhé poloviny loňského roku vyjasnily a k podobným průběhům snad již letos nedochází. Nutno ale říci, že řada chovatelů (včetně provozovatelů užitkových a produkčních chovů) kvůli nepřidělení statusu nezobchodovala jehňata ke svým dlouholetým odběratelům (týkalo se především kategorie výkrmových jehňat do Rakouska), resp. zobchodovala jinam, déle a za výrazně nižší ceny, než byly obvyklé, a to vše jen proto, že neměli včas přidělen status nebo že „dosáhli“ pouze na status kontrolovaného rizika. V této souvislosti je také dobré připomenout, že pro plemenné chovy jsou statusy většinou určitou formou nástavby, nutnou k možnosti obchodovat plemenná zvířata do zemí společenství, ale pro užitkové chovy je podmínka možnosti obchodu s výkrmovými jehňaty např. do Rakouska ne nástavba, ale bezprostřední ekonomická nutnost.

V současné době se situace kolem přidělování statusů uklidnila. Chovatelům je na jedné straně jasné, že se nejedná o výmysl českých úředníků, ale o podmínku danou v evropské veterinární legislativě. Je pak pouze otázkou, zda splňují povinnosti  již dříve zakotvené v české legislativě (např. identifikace a registrace hospodářství a zvířat, evidence pohybů, povinnost neškodné likvidace kadáverů v asanačním podniku, správný postup v případě vyslovení podezření z TSE apod.). Na druhou stranu chovatele tíží podmínka absence VRQ alely ve stádě, daná Státní veterinární správou České republiky zcela nad rámec  požadavků přílohy VIII nařízení (ES) č. 999/2001, a dokládání nákazové historie hospodářství, ze kterých hodlají přesunout zvířata (je možné pouze z hospodářství se stejným nebo lepším statusem nebo z hospodářství, která splňují stejné podmínky jako hospodářství, kam mají být přemístěny po dobu tří, resp. sedmi let). Základní podmínka, že se v hospodářství původu nevyskytla klasická klusavka po dobu 3, resp. 7 let je přece jasně splněna skutečností, že se v celé České republice nevyskytla tato nebezpečná nákaza nejen po toto předepsané období, ale mnohem déle. Chovatelé, kteří nakupují zvířata v zahraničí, se nemohou pouze spolehnout na certifikujícího veterinárního lékaře, zda správně potvrdí status klusavky, popř. genotyp ARR/ARR v certifikátu TRACES, ale musí si tuto skutečnost v tomto značně nepřehledném dokladu ověřit. V neposlední řadě se pak musí „duševně smířit“ s řadou výjimek „made in CZ“, diferencujícími se mezi chovy ovcí a koz v ČR, např. se skutečností, že chovatel užitkového chovu ovcí, který hodlá vyvézt výkrmová jehňata do Rakouska, musí mít přidělen status zanedbatelného rizika, a to se všemi povinnostmi z toho vyplývajícími, naproti tomu v případě chovů koz je možné mezi chovy (i plemennými s přidělenými statusy) přesouvat plemenné kozly z hospodářství bez jakýchkoli statusů.

 Základní otázkou je, proč nemůže Česká republika požádat o přidělení statusu země se zanedbatelným rizikem klusavky. Případ klasické formy klusavky tady nebyl mnohem déle než evropskou legislativou po žadovaných 7 let.  Údajně je to z toho důvodu, že Česká republika nemá 7 let zpětně dostatečný počet testovaných  uhynulých ovcí a koz starších 18 měsíců v asanačních podnicích?  Je to však problém nastavení veterinárního dozoru v ČR nebo problém nás, chovatelů?

Mgr. Petr Pejchal

Státní veterinární správa ČR

S přiznáváním statusů rizika TSE jsme v České republice začali na jaře 2015. Zde je třeba zdůraznit, že ČR nebyla z tohoto pohledu výjimkou, s klasifikací chovů začaly v souladu s požadavky legislativy EU v letech 2014 a 2015 i ostatní členské státy. Udělování statusů není povinné pro všechny chovatele. Podle příslušné evropské legislativy (příloha VIII, nařízení č. 999/2001) se týká pouze těch hospodářství, která chtějí svá zvířata vyvážet (obchodovat) do jiných členských zemí EU. Statusy se tedy neudělují plošně, ale pouze na základě předchozí žádosti konkrétního chovatele. Kritéria, která musí byt splněna, aby mohl být status přidělen, byla srozumitelně popsána v dopise, který loni rozeslala SVS chovatelským svazům. Vzhledem k tomu, že přidělování statusů by mohlo podle dřívějších vyjádření  SCHOK komplikovat šlechtění a plemenitbu, bylo během vzájemných jednání mezi touto chovatelskou organizací a SVS dojednáno několik kompromisních řešení, tak aby statusy co nejméně zkomplikovaly práci šlechtitelů (zejména u koz a národních plemen ovcí).    Výsledkem klasifikace mohou být dvě úrovně statusů. První je status kontrolovaného rizika. Ten může být chovateli ovcí nebo koz přiznán, pokud splňuje podmínky uvedené ve výše uvedeném dokument po dobu nejméně tří let. Pokud stejná kritéria splňuje po dobu nejméně sedmi let, lze hospodářství přiznat status zanedbatelného rizika. K dnešnímu dni byl 273 chovatelům ovcí a koz přiznán statut zanedbatelného rizika TSE, status kontrolovaného rizika pak dalším 112 hospodářstvím. Ve správním řízení bylo zamítnuto pouze 17 žádostí o přiznání statusu. Nejčastějšími důvody pro zamítnutí bylo nesplnění podmínky minimálně tříleté historie stáda, přísun zvířat neznámého původu (z neregistrovaného chovu), nedostatky v evidenci a registraci zvířat, přísun zvířat ze zahraničí bez certifikátu TRACES nebo bez potvrzení příslušného statusu TSE v certifikátu TRACES, používání nelicencovaného berana či kozla k připouštění samic (rozpor s plemenářským zákonem). Hodnocení dopadů na chovatele není v kompetenci Státní veterinární správy, SVS nemá snahu zatěžovat chovatele komplikovanou legislativou.*

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *