Transporty živých zvířat kazí reputaci EU v oblasti ochrany zvířat

Jak je to s transporty živých zvířat? O stanovisko na názor Compassion in World Farming jsme požádali Státní veterinární správu České republiky, respektive ředitele odboru ochrany zdraví a pohody zvířat MVDr. Zbyňka Semeráda.

Ing. Romana Šonková, zástupkyně Compassion in World Farming v ČR

Ing. Romana Šonková, zástupkyně Compassion in World Farming v ČR

Evropská unie má bezesporu nejprogresivnější a nejucelenější legislativu na ochranu zvířat na světě. To platí i o ochraně zvířat při přepravě. Přesto mají transporty živých zvířat nálepku nejkrutějšího obchodu v EU.

Základním právním předpisem přímo platným na celém území Evropské unie je Nařízení 1/2005 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností. Je to předpis značně komplikovaný a v mnohém vágní, a proto je jeho dodržování a uplatňování v praxi často nedostatečné a úroveň kontrol se v jednotlivých státech EU velmi liší. Zlepšení situace nepřinesla ani jeho revize Evropskou komisí v roce 2011, která nenavrhla žádné nové legislativní změny, ačkoli uznala, že „současná pravidla přepravy nejsou v souladu s vědeckým poznáním“. Navrhla pouze, aby se zlepšilo prosazování legislativy členskými státy, což se již dříve ukázalo jako málo účinné. Proto je tento předpis právem kritizován všemi zúčastněnými stranami – přepravci, kontrolními orgány i nevládními organizacemi na ochranu zvířat.

A tak jsou dál zvířata přepravována i na velmi dlouhé vzdálenosti. Kritická situace ovšem nastává při exportu zvířat do třetích zemí. Z celkového počtu zhruba 360 milionů (pokud bychom zahrnuli i drůbež, číslo by vzrostlo na osm miliard!) každoročně přepravených zvířat se do třetích zemí vyváží „jen“ několik milionů. V roce 2014 putovaly více než dva miliony zvířat do zemí severní Afriky, Středního východu a do Turecka. Jejich osud je však alarmující.

Tento obchod zahrnuje přepravu zvířat za účelem dalšího chovu, výkrmu či porážky trvající až 14 dní. Zvířata jsou natěsnaná v kamionech nebo lodích, často bez odpočinku, řádného krmení a napájení. Na konci takové strastiplné cesty, kterou zdaleka ne všechna zvířata přežijí, je čeká nehumánní zacházení a často brutální porážka bez omráčení. Bylo nejednou zdokumentováno naším investigativním týmem i dalšími nevládními organizacemi, jak svázaná telata, býky a krávy se svázanýma nohama nekvalifikovaný personál opakovaně bodá do hrdla a bije tyčí do hlavy, aby se nesnažili postavit. Někdy jim ze stejného důvodu přeříznou šlachy na nohách. Zvířata trpí při plném vědomí několik minut, než vykrvácí. Ovce pracovníci jatek tahají běžně za zadní nohy, vlnu nebo rohy na místo porážky, kde je surově povalí na záda nebo na bok, aby je mohli podříznout. Vše se odehrává v naprosto nehygienických podmínkách v přítomnosti dalších zvířat, která čeká stejně krutý osud. Zvířata z EU se dokonce vyváží do válečných zón do Lybie a Sýrie. Skot z Maďarska a Rumunska byl nedávno zdokumentován během přepravy a porážky v Gaze.

Podmínky v těchto zemích se zásadně liší od podmínek v EU a neodpovídají ani naprosto minimálním standardům pro welfare zvířat při porážce stanoveným Světovou organizací pro zdraví zvířat (OIE), ačkoli i tyto země jsou jejími členy.

Komise využívá krátkozraký argument ekonomického zisku pro to, aby nadále přehlížela plnění své vlastní povinnosti zohledňovat plně požadavky na dobré životní podmínky zvířat jako vnímajících bytostí při stanovování a provádění politik Unie v oblastech zemědělství, rybolovu, dopravy, vnitřního trhu, výzkumu a technologického rozvoje a vesmíru zakotvené ve článku 13 Smlouvy o fungování EU. Výsledkem je, že zvířata, na něž se v EU pohlíží jako na vnímající bytosti, se posílají do světa jako neživé komodity, s nimiž se v cíli cesty také tak zachází, a to vše ve jménu volného obchodu.

Zatím se neřeší ani vážná pochybení v oblasti bezpečnosti a kvality potravin. Maso ze zvířat stresovaných po dlouhém transportu a poražených v nehygienických podmínkách určitě není kvalitní a zřejmě ani nezávadnou potravinou, kterou by EU mělo jako svůj produkt propagovat ve třetích zemích.

Nejlepším a nejspíš i jediným skutečným řešením celé nešťastné situace kolem dlouhých transportů zvířat je náhrada obchodování se živými zvířaty obchodováním s masem a pomoc při zlepšení systémů chlazení, kde je to zapotřebí.

Pokračování v exportech živých zvířat odhaluje naprostou absenci jakýchkoli etických ohledů na straně Evropské komise i členských států, pokud jde o obchodní politiku. Dokud se tento obchod nezastaví, je jisté, že zvířata budou dál trpět a kritika nezodpovědného a pokryteckého přístupu příslušných institucí EU i členských států neustane, ale bude spíše sílit.

Ačkoli je Česká republika zřejmě jediná země EU s uzákoněným vnitrostátním osmihodinovým limitem pro vnitrostátní přepravu, do tohoto krutého obchodu je zapojena také. Například do Libanonu bylo v loňském roce od nás vyvezeno 1369 kusů skotu. Minulý rok zdokumentoval náš investigativní tým otřesnou porážku zvířat pocházejících z ČR na jatkách Karantina v Bejrútu. Jatka jsou nyní díky naší kampani na příkaz  libanonské vlády uzavřena z důvodu rekonstrukce. O našich zjištěních jsme opakovaně informovali ministra zemědělství Mariana Jurečku a žádali ho, aby v Radě pro zemědělství a rybolov navrhl ukončení exportů živých zvířat z EU. Potvrdil nám dlouhodobou podporu svého resortu pro navrhovanou náhradu obchodování se živými zvířaty obchodováním s masem, ale zároveň uvedl, že je třeba za předpokladu dodržení legislativy o ochraně zvířat během přepravy ctít i pravidla volného obchodu.

Neodpustím si poznámku o fungování volného trhu, o kterém mám své, mírně řečeno, určité pochybnosti. Volný trh je, jak každý ví, devastován přímými i skrytými dotacemi, a tak může být bohužel ziskový i ekonomicky nesmyslný obchod se živými zvířaty, která se složitě a s nemalými ztrátami přepravují ve speciálních vozidlech na obrovské vzdálenosti jen proto, aby se tam porazila. Nemluvě o tom, že volný obchod by neměl být nikdy nadřazen již přijatým etickým normám.

Dále nás ve své odpovědi pan ministr ujistil, že bude v rámci svých možností působit na relevantních fórech a žádat odpovědné orgány EU, aby došlo k nápravě tohoto neutěšeného stavu. Vstřícnost pana ministra nás těší a doufáme v úspěšnost jeho jednání na úrovni EU. Spolupracujeme také dlouhodobě s europoslancem Pavlem Pocem, který stál u zrodu písemného prohlášení o zavedení limitu pro přepravu jatecných zvířat v rámci Evropské unie v maximální délce osmi hodin, a je snad jediným českým politikem, který se opakovaně zasazuje o ukončení utrpení zvířat při přepravě

Dovětek

Dne 23.dubna vydal Soudní dvůr EU velmi povzbudivou tiskovou zprávu o tom, že právní ochrana EU zvířat nekončí na jejích hranicích, a je tedy třeba zvířatům zajistit stejné přepravní podmínky jako na území EU. Pokud přepravce není schopen zajistit odpovídající podmínky, kompetentní úřad by neměl takovou přepravu povolit. Toto rozhodnutí Soudního dvora velice vítáme jako krok správným směrem. Uvidíme, jestli v praxi přinese nějaká zlepšení. Nicméně, jak již bylo řečeno výše, jediným skutečným řešením je náhrada obchodování se živými zvířaty obchodováním s masem. Do té doby bych chtěla věřit tomu, že už žádný alespoň český chovatel nepošle svá zvířata na strastiplnou cestu na jiný kontinent, kde je čeká ještě mnohem strastiplnější usmrcení. Pokud jsou zvířata chována za účelem porážky, mělo by se tak vždy dít co nejblíže jejich chovu.

 

Zbyněk Semerád

MVDr. Zbyněk Semerád, ředitel odboru ochrany zdraví a pohody zvířat SVS ČR

Státní veterinární správa velmi  dbá na to, aby se přeprava hospodářských zvířat děla v souladu s platnou legislativou. To ale na druhou stranu nutně neznamená, že je dokonalá. Je to dáno její univerzální platností pro všechny členské státy a pro všechny druhy přeprav. Z nařízení Rady 1/2005 však vyplývá snaha členských států Evropské komise stanovit přísnější pravidla zejména pro hospodářská zvířata. Obsahují ustanovení týkající se dlouhotrvajících cest, to znamená s dobou nad osm hodin jízdy, v jejichž rámci jsou stanoveny například rozměry přepravního prostoru a jeho vybavení z hlediska ventilace, krmení a napájení. Současně musí splňovat i povinnost ohledně zajištění podestýlky. Samozřejmostí musí být také plánované přestávky na určených místech. To se týká zejména přepravy skotu, ovcí, koz a prasat.

Dále je třeba říci, že uvedené nařízení neobsahuje žádná omezení ve smyslu, zda se jedná o plemenná nebo jatečná zvířata. Dodržování podmínek přepravy musí být jednotné. Welfare by mělo být zajištěno bez ohledu na to, zda se zvířata využijí k chovu nebo se vezou na jatky.

Státní veterinární správa již dříve ve svých prohlášeních podporovala omezení doby přepravy zvířat na jatky a přikláněla se k variantě obchodování s masem. To by nakonec uvítali i zpracovatelé  v ČR a obchodníci, pro něž by přeprava masa byla mnohem efektivnější. Ale v muslimských zemích je zájem o živá zvířata z důvodu odlišných požadavků na způsob jejich porážení. V České republice se v tomto smyslu postupuje podle zákona na ochranu zvířat proti  týrání č. 246/1992 Sb., který  stanovuje, že je možné provádět rituální porážky (halal, košer) pro náboženské obce působící v České republice na základě výjimky. Povolení vydává ministerstvo zemědělství.

Když by se zakázalo obchodování se živými zvířaty, pak by bylo potřeba najít způsob, který by vyhovoval příjemci masa například i z pohledu tradic. V každém případě je potřeba, aby se přijaté změny odrazily v legislativě s evropskou či celosvětovou platností. Úpravy v národní legislativě by jen znevýhodňovaly chovatele na společném trhu.  Přitom například naši zemědělci jsou velmi závislí na obchodu na zahraničních trzích. To se samozřejmě týká i producentů hovězího masa, jehož spotřeba je v České republice velmi nízká. Navíc tomuto způsobu obchodování nahrává i vynikající nákazová situace v našich chovech. Respektive patříme k zemím prostých nebezpečných nákaz, jako je například brucelóza, tuberkulóza, enzootická leukóza skotu a Aujeszkyho choroba.

Státní veterinární správa odbavuje veškeré zásilky živých zvířat a zpětně kontroluje plány cest z pohledu dodržení ustanovení stávající legislativy. Vzhledem k naší geografické poloze se velká část transportu odehrává na území členských zemí Evropské unie, kde přepravu zvířat kontrolují jejich dozorové orgány, které nás neprodleně vyrozumí o případných nedostatcích. V takových případech se přijímají opatření z hlediska sankcí, dále omezení možnosti přepravy zvířat jednotlivých dopravců, zákazu používání konkrétních vozidel, která nesplňují odpovídající ustanovení, atd. Snahou je, aby přeprava zvířat byla v souladu s podmínkami danými příslušnou legislativou.

Omezením přepravy živých zvířat do třetích zemí z Evropské unie se prakticky nic nevyřeší, na poptávku na trhu okamžitě zareagují obchodníci z ostatních kontinentů. Svým přičiněním bychom se jen vyšachovali z trhu. Tím, nechci říci, že bychom nepodporovali welfare, které by mělo být v zájmu všech zúčastněných z prostého důvodu. Totiž jen od zvířat v dobrém výživném a zdravotním stavu lze očekávat kvalitní surovinu.

Na závěr je třeba dodat, že vítáme spolupráci s ochranářskými organizacemi. Je dobře, že se daří odhalovat špatné zacházení se zvířaty během přepravy nebo porážení a napomáhat tím zvyšovat standardy i v takových zemích, které mají rozdílný pohled na zvířata.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *