V Kostelci tradičně o chovu prasat

Domácí chov prasat významně ovlivňují dovozy, zpřísněné zásady zaměřené na vytvoření optimálních ustájovacích podmínek i požadavky správné zemědělské praxe s důrazem na ochranu životního prostředí. Společně s tím pak kolísání farmářských cen a nepříznivá zdravotní situace v chovech nutí chovatele přemýšlet o budoucnosti a možných perspektivách.

Návod na uplatnění domácí produkce v tvrdé konkurenci evropského trhu poskytl pro více než sto přítomných seminář, který se konal 20. února v Kostelci nad Orlicí. Snad díky speciálnímu pracovišti Výzkumného ústavu živočišné výroby v Kostelci nad Orlicí se jmenované východočeské městečko stává již tradičně místem setkání chovatelů prasat. Letošní první akce, kterou v areálu místní Vyšší odborné školy, Střední odborné školy a Středního odborného učiliště uspořádala jmenovaná instituce ve spolupráci se Sdružením východočeských chovatelů hospodářských zvířat se konala u příležitosti významného životního jubilea vědeckou i chovatelskou veřejností uznávaného odborníka doc. Ing. Josefa Čeřovského, DrSc.
„Dnešní setkání jsme uspořádali na počest docenta Josefa Čeřovského, kterého si všichni nesmírně vážíme. Je významným odborníkem, vědcem i učitelem, který celý svůj život zasvětil výzkumu v oblasti chovu prasat. Svá zjištění, odborné a vědecké výsledky a zkušenosti zejména z problematiky reprodukce vždy s citem a ochotou sobě vlastní předával chovatelské veřejnosti. Za všechny chovatele děkujeme panu docentovi za jeho odbornou, veřejnou a publikační činnost a do dalších let mu přejeme pevné zdraví, životní optimismus a ještě mnoho tvůrčích sil,“ odstartoval sérií gratulací předseda Sdružení východočeských chovatelů hospodářských zvířat Milan Cimfl.

Reprodukce prasat
Přednáškový maratón v Kostelci zahájil právě oslavenec docent Čeřovský vystoupením na téma reprodukce prasat. Uvedl, že v chovatelsky vyspělých státech věnují náležitou pozornost reprodukční výkonnosti prasnic. Nejde totiž o nic jiného, než maximálně využít neustále se zvyšující potenciál plodnosti chovaných plemen.
„V oblasti šlechtění se realizují úvahy o zlepšování mateřských vlastností jako jsou délka porodu, mateřská péče o selata a nervozita prasnice. Mimo jiné také proto, že u zdravých vrhů je příčinou asi 50 procent ztrát do odstavu zalehnutí a zranění selat prasnicí. Právě počet odchovaných selat na prasnici za rok je mezinárodně uznávaným měřítkem reprodukční výkonnosti stáda prasnic. Délka mezidobí, nebo počet vrhů za rok pak vyjadřují intenzitu využívání reprodukčního potenciálu prasnic. Zvýšení počtu vrhů, například na úroveň 2,4 až 2,5 vrhu za rok na prasnici, se v praxi dosahuje časným odstavem selat, kterým se zkracuje laktace na tři až čtyři týdny. V této souvislosti je ale třeba připomenout, že toto opatření značně změnilo poměr fyziologických zátěží, tedy přesun zátěže z mléčné žlázy do oblasti zátěže funkce pohlavního aparátu. Současně s tím je nezbytné kontrolovat příjem krmiva prasnicí v laktaci a její kondici. O nic menší pozornost patří časně odstavovaným selatům, která se pro dosažení požadované hmotnosti sedm až devět kilogramů při odstavu musí přikrmovat,“ zdůraznil docent.
Zajímavý je také nový pohled na počet narozených selat ve vrhu. Vychází přitom ze skutečnosti, že se zvyšujícím se počtem narozených selat klesá jejich průměrná porodní hmotnost a stoupá úroveň ztrát do odstavu. Proto se začíná uvažovat o optimální velikosti vrhu, který by mohl ve finále odpovídat počtu dvanácti dochovaných selat. Za optimálních podmínek nerušeného průběhu reprodukčního cyklu by se počet odchovaných selat za rok mohl přibližovat 30 kusům. Z hlediska produkce selat je důležité také optimální složení stáda prasnic, protože u starších plemenic (od 7. vrhu) je ve vrhu více slabých a mrtvě narozených selat.
„Reprodukce prasat je velmi zranitelná. Na druhé straně však chovatelům a producentům selat nabízí uplatnit profesní vědomosti a zkušenosti, včetně účinných výrobních zásahů, které jsou šancí k rentabilní produkci. To by měl být vlastně smysl a cíl podnikatelské aktivity na úseku produkce selat zvláště nyní, kdy ekonomické nároky chovu stoupají a konkurenční prostředí vlivem globalizace trhu nabývá širší dimenze,“ řekl v závěru svého zajímavého vystoupení docent Čeřovský.

Zaměřeno na zdraví
S růstem reprodukčních schopností a současně i zátěže se u prasnic začali objevovat původci onemocnění vyvolávající infekce pohlavního ústrojí. Většina z nich je vysoce adaptovaná, cílem patogenů bývá gravidní děloha, placenta a plod. Jejich podíl na zhoršování ukazatelů reprodukce stáda roste i v garantovaných zdravých stádech, což odborníci přičítají na vrub nejspíše novým citlivějším genotypům prasat. K tomu je ale třeba dodat, že svou úlohu sehrávají také stále modernější technické možnosti pro detekci zmiňovaných původců onemocnění.
„Není to tak dávno, co byly objeveny viry, jejichž cílovou tkání je právě placenta, kde dochází k přenosu viru z krevního oběhu prasnice na potomstvo. Taková vertikální transplacentární infekce přenosná z prasnice na její vrh je mnohem efektivnější než infekce horizontální, při níž dochází také k infekci plodu z matky, ale až po porodu. Z virů, které jsou schopné překročit placentární bariéru, jsou v chovných stádech významné především PRRSV, PV ale i PCV2,“ uvedl ve svém vystoupení prof. MVDr. Jiří Smola, CSc., z Veterinární a farmaceutické univerzity Brno.
Po bakteriích se schopností transplacentárního přenosu infekce se dosud příliš nepátralo, protože vyvolávaly sporadické ztráty. Ovšem za změnami k horšímu mohou stát i nové technologie se stálými teplotními a vlhkostními podmínkami prostředí, které umožňují přežití původců infekcí bez vazby na přenašeče. Jaký scénář se nabízí do budoucna? „Troufám si tvrdit, že v dohledné době můžeme očekávat prokázání dalších původců. Zejména v chovech s novými liniemi prasat, kde bude záruka vysoké úrovně zdraví, související s absencí většiny původců se schopností transplacentárního přenosu. Opírám se o výsledky našich zjištění v jednom šlechtitelském chovu, prostém většiny původců infekcí. V chovu docházelo dlouhodobě k porodům selat s nízkou životaschopností a jejich následným úhynům během 72 hodin po narození. U novorozených selat jsme prokázali zvýšené hodnoty viru PCV2 v krvi, ale také bakterii Mycoplasma haemosuis. Tento mikroorganismus, známý jako parazit červených krvinek prasat, byl většinou dáván do souvislosti s anémií selat. Že by mohlo dojít k infekci plodů transplacentárně, nám potvrdilo zjištění této bakterie v krvi a slezině abortovaných plodů a selat okamžitě po narození. Otázkou zůstává, které faktory vytvářejí podmínky pro vznik a rozvoj nové infekce, proti které není v současnosti registrováno žádné antibiotikum,“ uzavřel nepříliš optimisticky profesor.
Únorový seminář v Kostelci nad Orlicí, zaměřený na nové poznatky v chovu prasat, nebyl jen o reprodukci a zdraví, ale přinesl také aktuální informace z oblasti šlechtění nebo legislativy. O tom se ale dočtete až v některém z čísel odborného měsíčníku Náš chov.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *