Valaška jako dědictví po našich předcích

O rozšiřování početních stavů valašských ovcí, ale i o propagaci a popularizaci plemene se stará Klub chovatelů a příznivců valašské ovce, který byl oficiálně založený 10. 9. 2004. Na otázky, s jakým cílem byl klub založený a co je předmětem jeho činnosti, odpovídala jeho předsedkyně Martina Šimčíková.

Důvodem založení klubu bylo podchytit chovy valašek v České republice, a tím i zlepšit informovanost mezi chovateli. Dalším cílem bylo pomoci tuto ovci rozšířit do povědomí lidí a navýšit její početní stavy.
Předmětem činnosti klubu je nejen rozšiřovat stavy valašek, ale také propagovat plemeno. Podílíme se na vedení plemenné knihy, navrhujeme chovný cíl a plemenný standard, rozsah kontroly užitkovosti, kontroly dědičnosti, testování a zajišťování uchování specifických znaků a vlastností valašky. To je ostatně uvedeno ve stanovách. Ale mnohem důležitější je, že klub sdružuje stejně zapálené lidi, že se stále scházíme, radíme se a předáváme si informace o svých zvířatech, o nových aktivitách nebo o dalších možnostech využití valašek.
Z 59 chovů valašky vedených v současné době v kontrole užitkovosti je 27 chovatelů členy klubu.

Čím vás toto plemeno oslovilo a jaké jsou vaše chovatelské zkušenosti?

Oba jsme se s manželem narodili v Rožnově pod Radhoštěm, kde žijeme a manžel pracuje ve Valašském muzeu v přírodě. Zde bylo a dosud je jedno z prvních stád valašky. Pro nás je to skoro naše občanská povinnost chovat tyto ovce. Prostě se nám líbí. Některé věci asi nejdou racionálně vysvětlit.
Od doby, kdy jsme si přivedli svoje první dvě ovečky, uplynulo již  osmnáct let. I přesto je to velmi krátká doba, vzhledem k tomu, jak dlouho už se tyto ovce ve zdejší krajině chovají. Pořád objevujeme něco nového, ať už se to týká chovu ovcí obecně, nebo přímo valašek. Ale naštěstí se máme od koho učit. Nepřebernou studnicí vědomostí je například Petr Šimeček ze Starých Hamrů, který opravdu velikým dílem přispěl k záchraně valašské ovce.
Valaška je úžasné plemeno pro lidi, kteří neberou ovci jenom jako hospodářské zvíře. Je nositelkou historických a kulturních tradic spojených s osídlováním Karpat. Je to dědictví našich předků. A tak ji bereme i my.*
Více se dočtete v zářijovém čísle časopisu Náš chov

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *