Vliv přírodních podmínek na ekonomiku výroby mléka

Vzhledem k aktuálnosti připravovaného nového nařízení vlády na podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství bude jistě zajímavé posoudit ekonomiku výroby mléka z hlediska výrobních oblastí, ve kterých podniky hospodaří. Lze vyslovit hypotézu, že v porovnání s příznivými oblastmi budou v méně příznivých oblastech náklady na výrobu vyšší a tudíž bude horší i ekonomika.

V rámci periodického šetření ekonomiky výroby mléka, prováděného skupinou ekonomiky hospodářských zvířat ve VÚŽV v Praze-Uhříněvsi, byl sledován vedle úrovně nákladů, zpeněžování a rentability výroby mléka i ekonomický projev přírodních podmínek, ve kterých jednotlivé podniky hospodaří. Přírodní podmínky charakterizuje cena půdy v Kč za m2. V období 1998 – 2000 byla průměrná cena zemědělské půdy do 4 Kč/m2 dle vyhlášky MZe ČR č. 215/1995 Sb. v pozdějším znění jediným kritériem pro vymezení méně příznivých oblastí. Proto byla cena zemědělské půdy zvolena hlavním třídícím kritériem v analyzovaném souboru. Statistickou jednotkou byl podnik (ZD, a.s. apod.).
Sledovaný soubor 117 zemědělských podniků reprezentoval v roce 1999 výsledky od 55,6 tis. dojnic (9,0 % stavů krav v České republice) s ročním prodejem
307,8 mil.l mléka, což představovalo 12,4 % podíl na celkovém prodeji mléka v ČR. Z uvedených údajů je zřejmé, že se jedná o soubor s vysokou vypovídací schopností.
Cílem příspěvku je poodhalit vliv faktorů působících na ekonomickou efektivnost výroby mléka v různých přírodních podmínkách. Jako výchozí tezi pro hodnocení podniků působících v různých přírodních podmínkách lze považovat domněnku, že podniky hospodařící v příznivějších výrobních oblastech s vyšší cenou půdy budou dosahovat:
a) vyšší dojivosti, případně lepšího zpeněžení mléka,
b) nižších nákladů spojených s chovem dojnic a tudíž i
c) příznivější ekonomiky výroby mléka.
Produkční a ekonomická charakteristika je uvedena v tabulce 1. Tabulka byla rozdělena na 3 části. V první části je uveden průměr analyzovaného souboru. Ve druhé je soubor rozdělen na oblasti méně příznivé a příznivé. Ve třetí části je soubor roztříděn do 4 intervalů, kde jsou podrobněji zkoumány jednotlivé závislosti. V následujících tabulkách je použito stejného členění.
Vedle vlivu přírodních podmínek v nahodilém souboru podniků působily na výslednou ekonomiku další faktory. Jednalo se především o použitou technologii ustájení a dojení, kdy podíl volného ustájení většinou propojený i s podílem krve holštýnského skotu působil jednak na dojivost a tím i nepřímo na úroveň nákladovosti výroby. O intenzifikaci výroby v příznivějších podmínkách svědčí vedle vyšší úrovně dojivosti i razantně klesající podíl trvalých travních porostů z celkové výměry. Svědčí to o snaze podniků dosahovat vysoké intenzity výroby a hlavně prodeje mléka. Pokud však porovnáme prodej mléka na ha zemědělské půdy zjistíme, že je ve všech intervalech ceny půdy vyrovnaný. Je to způsobeno tím, že podniky hospodařící v méně příznivých oblastech sice na jedné straně vykazují nižší dojivost na krávu za rok, ale na straně druhé je nižší dojivost kompenzována vyšší koncentrací krav na 100 ha z.p.

Zřejmě jiná je situace výnosů a ekonomiky rostlinné výroby u podniků hospodařících v méně příznivých oblastech, kde se jedná vyloženě o tendenci k extenzitě. Svědčí o tom téměř 38 % podíl trvalých travních porostů ze zemědělské půdy. Avšak v chovu dojnic a analogicky i v odchovu mladého dobytka tomu může být jinak. Úroveň chovu záleží především na zajištění výrobních podmínek pro samotný chov, zejména na zajištění odpovídající produkce krmiv. Proto dojivost a nákladovost v rámci chovu dojených krav nemusí být tak podstatnou měrou ovlivňována přírodními podmínkami. To, že je uvedeno, že „nemusí“ neznamená, že celkové zjištěné tendence ukazují na zhoršené výrobní podmínky.
Při sledování nákladovosti výroby mléka lze údaje rozdělit do několika skupin. Jednak pracovní náklady na KD jsou především funkcí podílu volného ustájení. Je to zřejmé z tabulky 2, kdy s rostoucím podílem volného ustájení, které zpravidla vyžaduje nižší nároky na počet ošetřovatelů, klesají pracovní náklady. Na druhé straně využívání progresivních technologií ve výrobě zatěžuje celkovou ekonomiku vyššími odpisy. Další skupinou jsou náklady, které jsou spojeny s úrovní dojivosti – hlavně náklady na krmiva, určitou měrou se mohou projevit náklady spojené s veterinární a plemenářskou službou, částečně i amortizace krav. Ostatní náklady by měly být téměř neměnné v přepočtu na ustájovací místo – tj. i na krmný den. Avšak v analyzovaném souboru se projevily zvýšené ostatní náklady u podniků hospodařících v příznivějších oblastech. Zvýšené ostatní náklady pravděpodobně souvisí jednak s nákladnějším, nejen sociálním vybavením těchto podniků. Zjevně tyto podniky, které dosahují nejlepších výsledků v užitkovosti si mohou „dovolit“ vynaložit větší objem finančních prostředků. Mimoto zvýšené ostatní náklady mohou souviset s metodikou rozdělování režijních nákladů (dle objemu přímých nákladů). Např. při zvýšení dojivosti je třeba vyšší dotace krmné dávky a tím i vyšších nákladů na krmiva. Klíč zatěžování režijními náklady svým způsobem fixními, je zatěžován vyššími náklady na krmiva. Uvedené celkové náklady na krmný den poměrně dobře kopírují úroveň dojivosti, což je patrno i z grafu 1. Pro vyjádření závislostí v uváděných grafech bylo využito matematicko-statistických metod. Konkrétně bylo použito polynomu druhého stupně (kvadratické funkce).

V rámci hodnocení změn nákladů oproti průměru souboru je nutno přihlížet ke struktuře nákladů na krmný den a ekonomické váze jednotlivých kalkulačních položek (tabulka 3). Významnými nákladovými položkami na krmný den byly hlavně náklady na krmiva, které se podílely na celkových nákladech na krmný den v průměru 37,5%. Nejmarkantnější změny byly zjištěny vedle „ostatních nákladů“ především u nákladů na krmiva nakoupená. Struktura nákladů na krmiva reagovala především na úroveň dojivosti, jelikož s rostoucí dojivostí rostl i podíl nakoupených krmiv jejichž pořizovací náklady byly vyšší. Je to zřejmé i z tabulky 4.

Po prozkoumání struktury nákladů a nákladů na krmiva na litr prodaného mléka (tabulka 3 a 4) se potvrdila teze, kdy spotřeba krmiv je kladně korelována především s dojivostí, nikoliv s cenou půdy. Chceme-li objektivně hodnotit nákladovost výroby mléka je třeba hodnotit náklady jako komplex nákladových položek. Proto se v další části zaměříme na ekonomické projevy výroby mléka vzhledem k celkovým nákladům na krmný den
(tabulka 5.).

Pokud porovnáme skutečné náklady na litr prodaného mléka u dvou základních skupin zjistíme, že není výraznějšího rozdílu u jednotkových nákladů (viz. tab.5). Avšak sledujeme-li vývoj jednotkových nákladů v rámci celého souboru (graf 2) zjistíme, že při vyšší dojivosti měly náklady na jednotku produkce vlivem poměrně vysokého podílu fixních nákladů mírně klesající tendenci. Mírný pokles jednotkových nákladů se projevil u podniků s cenou půdy 6,01 Kč/m2 a více. „Ostatní náklady“ by měly být fixní co do požadavků na ošetřované krávy.
Opak je pravdou. V příznivějších výrobních podmínkách (při vyšší ceně půdy) „ostatní náklady“ rostou. Příčiny mohou být dvojího charakteru. Jednak mohou být metodického rázu jak bylo objasněno v úvodu, kdy při vyšších přímých nákladech (hlavně nákladech na krmiva) je vyšší i podíl režie. Druhá příčina spočívá v diferenci u „ostatních“ nákladů. Zřejmě se podepsalo případné vyšší nájemné, vícenáklady na správu podniku, lepší vybavenost podniků nejen výrobními prostředky, ale i v oblasti sociálního zázemí apod. To znevýhodňovalo podniky hospodařící na celkově vyšší úrovni. Na druhé straně se možná ukazuje větší šetrnost a opatrnost při vynakládání prostředků do výroby ve výše položených výrobních oblastech, i když za cenu dosažení nižší úrovně užitkovosti.
Vyšší užitkovost teoreticky vytváří předpoklady pro snižování nákladů, ovšem v případě výsledků souboru v roce 1999 se ukazuje, že tato výhoda (fixní náklady se vyšší dojivostí ředí) byla eliminována neúměrně rostoucími fixními náklady v podnicích hospodařících v intenzivnějších výrobních oblastech. V případě, že by s vyšší dojivostí měly podniky stejnou režii na krmný den jako podniky s nejnižší cenou půdy (viz tzv. „redukované“ náklady), projevil by se vliv užitkovosti podstatněji. Tedy vynakládané finanční prostředky by přinášely očekávaný efekt, což se u redukovaných nákladů na litr prodaného mléka potvrzuje (viz tab.5). Zde by dodatečně vynakládané prostředky, především na nakoupená krmiva, přinášely očekávaný efekt i u nákladů. Doposud byly analyzovány náklady na krmný den, ale ekonomický efekt se může projevit i ve zpeněžení mléka.
Z tabulky 6 lze při detailním třídění vypozorovat menší haléřový rozdíl v nákupní ceně litru mléka v intervalu s nejnižší cenou půdy (do 3,10 Kč/m2) oproti podnikům hospodařících v příznivějších oblastech. Přičemž podniky zastoupené v intervalech od 3,11 do 6,00 Kč/m2 dosahovaly nepatrně lepšího zpeněžování mléka než podniky hospodařící v intervalu ceny půdy 6,01 Kč/m2 a více. Dělat však závěry k úrovni nákupních cen v roce 1999 lze velice obtížně vzhledem k vlivům odehrávajících se mimo zemědělské podniky.
Státní podpora, která byla přidělena na krávu za rok při dosažení stanovené úrovně dojivosti vyjádřená na litr prodaného mléka se podstatněji nelišila. Pokud však porovnáme státní podporu na krávu za rok zjistíme podstatné rozdíly zapříčiněné rozdílnou úrovní dojivosti.

I když bychom logicky předpokládali, že v lepších výrobních podmínkách bude dosahováno příznivějších ekonomických výsledků na litr prodaného mléka, nebylo to tak průkazné. Podíl mléka zařazeného do Q a I. třídy jakosti i tržnost mléka se podstatněji nelišily, poněvadž se v roce 1999 nepřihlíželo při zpeněžování na třídu jakosti Q. Rozdíl je třeba hledat především v nákladech vyjádřených na litr tržního mléka. Přestože náklady na litr prodaného mléka byly v obou skupinách ceny půdy poměrně vyrovnané, rozdíl lze nalézt v jejich struktuře. Z tabulky 4 je zřejmé, že náklady na krmiva, zejména na nakoupená, byly vlivem jejich vyšších pořizovacích nákladů u podniků hospodařících v příznivějších podmínkách nadprůměrné. Právě vyšší podíl nákladů na krmiva u podniků hospodařících v příznivějších podmínkách souvisí především s dojivostí. Vyšší dojivostí se totiž další, tj. fixní náklady rozředily, a to ovlivnilo ekonomický výsledek. U jednotlivých skupin podniků (mimo skupiny do 3,10 Kč/m2) nebyly zaznamenány výrazné rozdíly v zisku na litr mléka a
v míře rentability.
To již neplatí o vyjádření zisku na krávu za rok (tabulka 7), kde vlivem rozdílné úrovně dojivosti se tyto diference projevily podstatně.
V této tabulce je použito termínu „ekonomický přínos“, což je rozdíl výnosů a nákladů. Výnosy jsou součtem tržeb na krávu za rok a ocenění vedlejších výrobků ve stálých cenách (chlévská mrva, netržní mléko, telata).

Z tabulky 7. je zřejmé, že se zcela jednoznačně nepotvrdila domněnka, že podniky hospodařící v příznivějších výrobních oblastech dosahují příznivější ekonomiky. Je sice faktem, že podniky v oblastech s cenou půdy do 4,00 Kč/m2 dosahovaly nižší úrovně dojivosti než podniky hospodařící v příznivějších oblastech. Je faktem, že podniky v oblastech s cenou půdy do 3,10 Kč/m2 dosahovaly nepatrně horšího zpeněžení mléka. Ale je také faktem, že podniky v intervalu 3,11-4,00 Kč/m2 dosahovaly vlivem nízkých nákladů srovnatelných, ne-li lepších výsledků v ekonomice výroby mléka než je tomu u podniků s příznivějšími podmínkami.
Závislosti výše zkoumaných ukazatelů na krávu za rok jsou zobecněny v grafu 3. Průběh nákladů a výnosů je v okrajových polohách méně příznivý než v intervalu ceny půdy 2,50 až 7,00 Kč/m2.
V intervalu 6,01 až 8,00 Kč/m2, tj. u podniků hospodařících v podstatně příznivějších výrobních podmínkách byla zjištěna stejná úroveň ekonomického přínosu jako u intervalu ceny půdy do 3,10 Kč/m2. Zřejmě vyšší intenzita výroby v příznivějších výrobních oblastech byla provázena neúměrnými dodatečnými vklady, které nebyly již tak účinné. Závěrem je třeba uvést, že výsledky roku 1999 nebyly pro producenty mléka nikterak příznivé a nákupní ceny nezajišťovaly v průměru skupiny podniků rentabilitu ani při dosažení dojivosti kolem
7 000 l na krávu za rok. V roce 1999 došlo ke zhoršení ekonomiky jedině vlivem zkolabování nákupní ceny na trhu s mlékem.

Cílem analýzy bylo posouzení závislostí mezi úrovní dojivosti a ekonomickými výsledky chovu dojených krav v jednotlivých výrobních oblastech. Za výchozí tezi pro hodnocení podniků působících v různých výrobních podmínkách byla považována domněnka, že podniky hospodařící v příznivějších výrobních oblastech budou dosahovat vyšší dojivosti, případně lepšího zpeněžení mléka, nižších nákladů spojených s chovem dojnic a tudíž i příznivější ekonomiky výroby mléka.
Podniky hospodařící v méně příznivých oblastech, tj. v podmínkách s cenou půdy do 4,00 Kč/m2, se od ostatních podniků odlišovaly v roce 1999 menší výměrou z.p., vyšším podílem trvalých travních porostů, vyšší koncentrací skotu a krav, menší úrovní dojivosti, která však byla úměrná nákladům. Nepotvrdil se tak předpoklad, že nižší dojivost byla provázena vyššími náklady na litr mléka. Náklady na litr prodaného mléka se u podniků hospodařících v méně příznivých oblastech stejně jako produkční schopnost na ha z.p. podstatně nelišila od ostatních podniků.
Příčinou toho, že nižší dojivost nebyla provázena vyššími náklady na litr mléka, byla vedle úrovně zpeněžení mléka také v diferenci nákladových položek na krmný den. Významná diference v nákladových položkách se projevila především u nákladů na krmiva, nejmarkantněji u nákladů na krmiva nakoupená, což je vzhledem k vyšší dojivosti opodstatněné. Další významný rozdíl v nákladech byl však zjištěn u „ostatních nákladů.“ U podniků hospodařících v méně příznivých oblastech se projevila hospodárnost ve vynakládání finančních prostředků a vyšší náklady na výrobu vlastních krmiv vzhledem k úrovni dojivosti především díky nižší výnosovosti půd.
Z analýzy ekonomického efektu, v přepočtu na krávu za rok vyplynulo, že se nepotvrdila domněnka, že podniky hospodařící v příznivějších výrobních oblastech dosahovaly při podstatně vyšší dojivosti, nižších nákladů spojených s chovem dojnic a tudíž i příznivější ekonomiky a naopak, že u podniků hospodařících v méně příznivých oblastech byla horší ekonomika.
Ke zpracování článku byly použity výsledky z institucionálního záměru MZe – M02 – 99 – 4.

Ing. Petr Kopeček
VÚŽV Praha – Uhříněves

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *