Výběr hybridů kukuřice podle FAO

Kukuřice je u nás nejvýznamnější jednoletou pícninou. Výběr hybridu a rozhodnutí o optimálním termínu sklizně porostu silážní kukuřice sledují dva cíle – maximalizaci výnosu a dosažení nejvyšší možné kvality krmiva. Ranost jednotlivých hybridů je charakterizována číslem FAO (Food and Agriculture Organization).

Uvedené cíle je možné dosáhnout za předpokladu sklizně v optimálním sklizňovém oknu, které má rozsah přibližně jeden až dva týdny. Optimální sušina sklízené hmoty se uvádí většinou v rozmezí 28 až 35 procent. Podle počasí stoupá sušina hmoty mezi půl až jedním procentem za den, z toho vyplývá optimální období sklizně 7 až 14 dnů. Je vhodné podotknout, že hybridy s vyšším podílem typu zrna (dent) mají optimální sklizňové okno kratší z důvodu rychlejšího uvolňování vody ze zrna. Hybridy s typem rostliny stay green mají obecně sklizňové okno delší.

 Hodnota FAO

Ranost jednotlivých hybridů je charakterizována číslem FAO (Food and Agriculture Organization). Hodnota vychází z předpokladu, že jedním z rozhodujících faktorů prostředí pro kukuřici je teplota, jejíž optimální hodnota pro růst a vývoj generativních orgánů je 20–24 ºC. U nás zkoušené a pěstované hybridy mají číslo FAO v rozmezí 190–400. Čím je toto číslo nižší, tím je odrůda ranější.

Hybridy pro kombinované využití na siláž a zrno mají uvedena dvě čísla ranosti (např. 220 S, 230 Z). Hodnota FAO se vypočítává na základě středního obsahu sušiny v době zralosti kukuřice v porovnání s kontrolními hybridy, tedy souborem srovnávacích, již dříve registrovaných hybridů.

U kukuřice na siláž se na rozdíl od kukuřice na zrno číslo ranosti odvozuje od sušiny celé rostliny. Tím je ranost silážních odrůd vyjádřena objektivněji, neboť rychlost dozrávání (sesychání) palice a ostatních částí rostliny může být u různých typů hybridů rozdílná. Pro výběr vhodného hybridu na konkrétní lokalitu a určení správného termínu sklizně je nutné zohlednit délku vegetačního období, které je charakterizováno teplotou. Pro tyto účely se využívá ukazatel sumy denních efektivních teplot (SET), což je vyjádření celkové sumy teplot využitelné pro vývoj rostliny. Každý hybrid potřebuje ode dne výsevu ke dni zralosti určitou hodnotu SET.

Podle nároku na SET jsou jednotlivé hybridy rozděleny do několika skupin. Silážní hybridy mají požadavky na SET v rozmezí 1350 °C (nejranější) až 1650 °C (pozdní). Přesněji hodnota SET 1400 oC je potřebná pro silážní zralost hybridů s FAO 200–230 a při 1600 oC dosahují silážní zralosti hybridy s FAO 300–350.

 

RM systém – zrno

Další používaný systém pro rozlišení ranosti hybridů z hlediska zralosti zrna je relative maturity (RM) nebo comparative relative maturity (CRM). Systém od sebe odlišuje hybridy kukuřice s různou vegetační dobou na základě celkové potřeby tepla nutného pro dosažení jejich jednotlivých fází růstu. Tak vytvořené hodnoty se ukazují jako méně závislé na vlivu konkrétních roků a charakterizují hybridy přesněji a systematičtěji než systém FAO. Některé firmy u hybridů již hodnotu RM uvádí spolu s číslem FAO. Tento systém zohledňuje, že v teplejším roce může být výnos vyšší u pozdějších hybridů než u ranějších, ale v chladném roce to může být naopak. Hodnocení neposkytuje počet dnů potřebných od zasetí do fyziologické zralosti, pouze relativní míru zralosti. Výsledkem je, že hybrid s nižším RM by měl mít v době sklizně nižší vlhkost zrna než ten s vyšším RM.

 

Další faktory pro výběr hybridů

Kukuřice má nároky na určitou intenzitu a délku osvětlení, a to v dané vývojové fázi (světelné stadium). Kratší světelný den urychluje kvetení, ale zmenšuje počet listů a výšku rostlin. Zemědělské výrobní oblasti (ZVO) charakterizují výrobní podmínky a využití zemědělského půdního fondu z hlediska půdně klimatických podmínek. Člení se do pěti výrobních oblastí a jednadvacet podoblastí.

Jako nejvhodnější pro pěstování kukuřice je výrobní oblast kukuřičná (KVO), která zahrnuje území ve velmi teplém a suchém klimatu s převahou nejproduktivnějších půd. Zabírá asi 6,7 % zemědělské půdy ČR s nadmořskou výškou do 250 m a průměrnými ročními srážkami 500–600 mm.Pěstují se hybridy s číslem FAO 300 až 400.

Další vhodná výrobní oblast je řepařská (ŘVO), která se vyznačuje teplým, mírně vlhkým klimatem a převahou nejproduktivnějších řepařských půd. V řepařských oblastech, pro které je typické lepší zásobení vodou, občas v květnu a počátkem června klesají noční teploty pod 10 ˚C, což limituje výběr hybridů. V nadmořských výškách 250–350 m tvoří 24,3% podíl zemědělského půdního fondu. Je vhodné tam pěstovat raný sortiment hybridů s flexibilním počtem řad zrn a zrn v řadě, které se s občasnými poklesy teplot dobře vyrovnávají.

Pro pěstování kukuřice je vhodná také výrobní oblast obilnářská (OVO) s mírně teplým klimatem až územím s výraznou klimatickou heterogenitou a vyšší členitostí terénu. Nadmořská výška je 300–600 m a s 40,5 % má největší podíl na zemědělském půdním fondu.

Podprůměrnými podmínkami pro pěstování kukuřice se vyznačuje výrobní oblast bramborářská (B) s mírně teplým, vlhkým až mírně chladným klimatem a výrazně členitým terénem v nadmořských výškách 400–650 m, která zaujímá 18,5 % půdního fondu. Doporučují se rychle dozrávající hybridy, tolerantní vůči chladu s FAO 190–220.

Výrobní oblast pícninářská (P) má mírně chladné až chladné klima v nadmořské výšce nad 600 m, zatím je hodnocena jako víceméně nevhodná pro pěstování kukuřice.

 Hybridy typu Dent a Flint

Kukuřice se dělí na dva hlavní typy podle typu zrna, který je dán rozdílným poměrem tvrdého (sklovitého) a měkkého (moučnatého) endospermu – flint a dent. Tvrdý endosperm potřebuje delší dobu na změknutí (bobtnání). Má tedy nižší degradovatelnost škrobu v bachoru, zbývající škrob se tráví ve střevě.

U zubových forem je tomu naopak. Zubové hybridy mají zpravidla vyšší číslo FAO, vyšší výnosový potenciál, avšak zpravidla také horší chladuvzdornost. Pro chladné oblasti jsou výhodnější hybridy se zrnem typu flint, které se vyznačují zpravidla nižším číslem FAO a také zpravidla nižším výnosovým potenciálem. V našich podmínkách se pěstuje celá škála hybridů s typem zrna od čistých forem typu dent přes řadu mezitypů až po čisté formy typu flint.

 Loňské sledování hybridů v ČR

Firma AgroDigest Pohořelice ve spolupráci s firmou Monsanto provedla provozní sledování různých hybridů v různých nadmořských výškách a zemědělských výrobních oblastech v rámci České republiky. Odběr vzorků probíhal ve sklizňovém období silážní kukuřice v roce 2011. Hodnocený soubor obsahoval 43 vzorků jedenácti různých hybridů o průměrné sušině 34,33 % (rozpětí 27,59 až 49 %), průměrném výnosu zelené hmoty 57 t/ha (30,44-88,03 t/ha) a průměrném výnosu sušiny 19,48 t/ha (11,03-32,85 t/ha).

 Faktor nadmořské výšky

Variabilita lokálních podmínek, plastičnost hybridů, ale také výrazné úspěchy některých vynikajících hybridů způsobují, že v praktických podmínkách se číslo FAO bere jako orientační ukazatel. V jednotlivých nadmořských výškách byly v praxi aplikovány hybridy přibližně v rozpětí hodnot FAO kolem 100. To znamená, že například pro nadmořskou výšku 450 byly použity hybridy s rozpětím FAO od 200 do 300. Je samozřejmé, že se zvyšující se výškou hodnota FAO klesala. V extrémních případech bylo zjištěno, že hybridy se zhruba stejným FAO (kolem 260) byly pěstovány v nejnižší i nejvyšší sledované nadmořské výšce.

Sklizňové období roku 2011 lze hodnotit jako příznivé. Místní srážky, rozdíly použitých v hodnotách FAO jednotlivých hybridů a provozní možnosti sklizně způsobily rozdíly v sušině hmoty, ale celkově se hodnoty pohybovaly v doporučeném rozpětí. V nižších polohách došlo vlivem přísušků k rychlému nárůstu sušiny. V loňském roce byly dosaženy doporučené sušiny hmoty v hodnoceném souboru i ve vyšších polohách.

Velká variabilita ve výnosu zelené hmoty byla podstatně snížena přepočtem na výnos sušiny. Relativně malé rozdíly ve výnosu sušiny svědčí na jedné straně o použití kvalitních hybridů v praxi, na druhé straně dobré podmínky roku 2011 umožnily dosáhnout kvalitních výsledků i ve vyšších polohách.

 

Faktor hodnoty FAO

Relativně prudký byl nárůst výnosu zelené hmoty při zvyšování čísla FAO. Na každé zvýšení o hodnotu FAO o 100, se zvýšil výnos zelené hmoty v našem relativně malém souboru o 22 tun z hektaru. Po přepočtu na sušinu zvýšení výnosu činilo přibližně sedm tun z hektaru.

Je třeba uvést, že bližší hodnocení jednotlivých kukuřičných hybridů v souboru nemůže mít potřebnou vypovídací hodnotu vzhledem k nízkému počtu vzorků. Jako orientační hodnocení má svůj význam. V hodnoceném souboru dosáhl nejvyššího výnosu sušiny hybrid DKC 5542 s hodnotou 32,85 tun sušiny na hektar.

 Závěr

Stručné zopakování zákonitostí spojených s výběrem vhodného hybridu ukázalo na praktickém příkladu nutnost zohlednění faktorů nadmořské výšky a čísla FAO. Jedná se o předběžné výsledky. Bude jistě zajímavé přehodnotit uvedené výsledky po dokončení analýz a vyhodnocení podle Milk 2006, protože teprve toto hodnocení ukáže, kolik je možné vyprodukovat mléka ze sklizené hmoty při zahrnutí hodnoty stravitelnosti vlákniny a dalších parametrů.

 

Podrobnější informace v časopisu Krmivářství 1/2012.

Dr. Ing. Jiří Třináctý

AgroDigest s.r.o.

Bc. Hana Matoušková

VFU Brno

Dana Vychodilová

AgroDigest s.r.o

 

 

.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *