Vybírá se správně další generace rodičů u skotu?

Na počátku celého tohoto koloběhu je vždy výběr vhodných rodičovských párů. Historicky ten úplně první výběr se zakládal jen na posouzení jejich vzhledu, případně jejich vlastní užitkovosti. Později si chovatelé začali všímat i užitkovosti jejich potomků a začali ji určitým způsobem vyhodnocovat a porovnávat s ostatními. Další vývoj přinesl odhad plemenných hodnot jednotlivých zvířat, až do jejich dnešní podoby genomických plemenných hodnot.

Jak ale bylo v tomto časopise prakticky před rokem v článcích o přesnosti odhadu plemenných hodnot uvedeno, i u doprověřených býků se stále jedná jenom o odhad. Jejich skutečnou plemennou hodnotu neznáme. Předpokládaná chyba tohoto odhadu se zvyšuje společně s tím, jak se snižuje spolehlivost, tedy s nižším množstvím dostupných informací, především od potomků. Na základě tedy těchto jenom odhadovaných hodnot se snažíme vybrat ten nejlépe k sobě se hodící rodičovský pár. V případě pokud zrovna u některého z tohoto rodičovského páru došlo k výraznější chybě odhadu, je možné, že vybraný pár se k sobě nehodil a zvolená kombinace nebyla nejvhodnější.

Z důvodu zkrácení selekčního intervalu a zrychlení šlechtitelského pokroku se ale upřednostňuje využívání mladých jedinců, ať již mladých genomických býků nebo jaloviček. A to i přes jejich nižší spolehlivost a tedy vyšší předpokládanou chybu odhadu. Ta, jak bylo uvedeno v minulých článcích, může být u genomických býků s plnými informacemi o předcích až o velikosti jedné směrodatné odchylky, u plemenic ještě výrazně vyšší. Jedinou možností, jak důsledky těchto případných chyb snížit, je podobně jako i při využití mladých genomických býků v komerčních chovech, využít většího počtu jak býků, tak i plemenic a to těch nejlepších ze všech. V případě, že u některého využitého jedince se vyskytne vyšší chyba odhadu, následné ztráty nebudou tak velké, jako v případě zaměření se jenom na jednu kombinaci.

Základní pravidlo pro výběr nejvhodnější kombinace je, že rodiče by neměli nést stejnou vadu a naopak kladné vlastnosti bychom měli ještě více podpořit. I zde původně mohli chovatelé sledovat jenom vnější projev u obou jedinců a jejich příbuzných, včetně jejich potomků, ať již z tohoto nebo jiného spojení. Výpočet plemenných hodnot přinesl možnost porovnávat u nich jejich odhadovanou plemennou hodnotu pro spoustu znaku a vybírat pomocí nich.

Ing. Marie Ondráková, Ph.D.

Celý článek najdete v NCh1/2017

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *