Vybírá se správně další generace rodičů u skotu?

Na počátku celého tohoto koloběhu je vždy výběr vhodných rodičovských párů. Historicky ten úplně první výběr se zakládal jen na posouzení jejich vzhledu, případně jejich vlastní užitkovosti. Později si chovatelé začali všímat i užitkovosti jejich potomků a začali ji určitým způsobem vyhodnocovat a porovnávat s ostatními. Další vývoj přinesl odhad plemenných hodnot jednotlivých zvířat, až do jejich dnešní podoby genomických plemenných hodnot.

Odhad plemenných hodnot

Jak ale bylo v tomto časopise prakticky před rokem v článcích o přesnosti odhadu plemenných hodnot uvedeno, i u doprověřených býků se stále jedná jenom o odhad. Jejich skutečnou plemennou hodnotu neznáme. Předpokládaná chyba tohoto odhadu se zvyšuje společně s tím, jak se snižuje spolehlivost, tedy s nižším množstvím dostupných informací, především od potomků. Na základě tedy těchto jenom odhadovaných hodnot se snažíme vybrat ten nejlépe k sobě se hodící rodičovský pár. V případě, pokud zrovna u některého z tohoto rodičovského páru došlo k výraznější chybě odhadu, je možné, že vybraný pár se k sobě nehodil a zvolená kombinace nebyla nejvhodnější.

Z důvodu zkrácení selekčního intervalu a zrychlení šlechtitelského pokroku se ale upřednostňuje využívání mladých jedinců, ať již mladých genomických býků nebo jaloviček. A to i přes jejich nižší spolehlivost, a tedy vyšší předpokládanou chybu odhadu. Ta, jak bylo uvedeno v minulých článcích, může být u genomických býků s plnými informacemi o předcích až o velikosti jedné směrodatné odchylky, u plemenic ještě výrazně vyšší. Jedinou možností, jak důsledky těchto případných chyb snížit, je podobně jako i při využití mladých genomických býků v komerčních chovech, využít většího počtu jak býků, tak i plemenic a to těch nejlepších ze všech. V případě, že u některého využitého jedince se vyskytne vyšší chyba odhadu, následné ztráty nebudou tak velké, jako v případě zaměření se jenom na jednu kombinaci.

Základní pravidlo pro výběr nejvhodnější kombinace je, že rodiče by neměli nést stejnou vadu a naopak kladné vlastnosti bychom měli ještě více podpořit. I zde původně mohli chovatelé sledovat jenom vnější projev u obou jedinců a jejich příbuzných, včetně jejich potomků, ať již z tohoto nebo jiného spojení. Výpočet plemenných hodnot přinesl možnost porovnávat u nich jejich odhadovanou plemennou hodnotu pro spoustu znaku a vybírat pomocí nich.

Přinesly také genomické PH v tomto směru nějaký pokrok? Ano, v první řadě upřesnění plemenných hodnot u mladých jedinců, ve srovnání s dříve dostupnou jenom rodokmenovou hodnotou. Některé země ale šly ještě dále. Např. v USA je možnost u genotypizovaných jedinců plemene holštýn, jersey a brown swiss si podle výsledků genotypizace pro konkrétního jedince zobrazit u šestnácti vybraných znaků, jaký vliv na tento znak má který z chromozomů a od kterého rodiče daný jedinec u daného chromozomu co zdědil. Příklad takového zobrazení u jednoho býka pro libry mléka je možno vidět na obr. 1. Oranžově vyznačená je část, kterou jedinec získal od matky, modře potom část získaná od otce. Oficiální genomická PH pro mléko u tohoto býka má hodnotu + 819 liber, při spolehlivosti 99 %. Z toho jak je v doplňujících informacích uvedeno, tvoří přímá genomická PH +666 liber. Ta zahrnuje +363 liber, které zdědil od svého otce, a +303 liber, které zdědil od své matky. Na výši oficiální PH pak má vliv ještě polygenní efekt u některých genů, stejně jako informace od negenotypizovaných příbuzných.

Tyto informace je pak možnost porovnat s informacemi získanými z genotypizace plemenic a vybírat k sobě jedince, kteří nemají stejný negativní vliv na stejném chromozomu a naopak jsou podpořeny ty kladné efekty.

Co můžeme od toho čekat do budoucna? Třeba to, že vyhledávat nejvhodnější kombinace rodičů podle efektů na jednotlivých chromozomech  bude přímo počítač. To ale bude vyžadovat výrazné zvýšení výkonosti počítačů. Při rychlosti vývoje v této oblasti, to může být otázka jenom velmi krátké budoucnosti.

Na druhou stranu je stále třeba mít na paměti, že i v případě genomiky jde jenom o odhad vlivu jednotlivých efektů a přesnost jejich odhadu je nižší, než výsledky z prověření na potomstvu. Stále tedy ta klasická práce ve stádě představuje ten základ a tyto nové metody jsou jenom pomocné doplňující informace.*

Ing. Marie Ondráková, Ph.D.

Celý článek najdete v NCh 1/2017

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *