Vyvolávají viry ukládání tuku v těle?

„Matematika“ ukládání tuku v těle je na první pohled jasná. Pokud živočich přijímá s potravou více energie, než kolik jí jeho tělo vydá, pak se v jeho těle hromadí nadbytečná energie ve formě tuku. a tvor tloustne. Věc je ale přeci jen poněkud složitější. Kontroverzní výzkum amerického lékaře indického původu naznačuje, že se na ukládání tuku v těle může významnou měrou podílet i infekce některými viry. Boj s „mastným vrahem“

V současné době patří slovo „tuk“ bezmála mezi slova neslušná. „Tuk je mastný vrah!“ Tohle heslo začali razit Američané v šedesátých letech 20. století a po nich vyhlásily válku tukům i ostatní národy ekonomicky rozvinutých zemí. Američané a s nimi i většina Evropy razí zásadu, že by člověk neměl přijímat s potravou více než 30% veškeré energie. V současné době jsou američtí vědci nuceni svůj nekompromisní vztah k tukům zásadně přehodnotit, protože Američané konzumující stále méně a méně tuku jsou stále tlustší a tlustší. Na averzi obyčejných lidí k tukům vědecké diskuse ještě hodně dlouho nic nezmění.
Pro producenty potravin to znamená jediné – přizpůsobit se a vyrábět potraviny s nízkým obsahem tuku. Nadměrné hromadění tuku v těle hospodářských zvířat je proto zcela nežádoucím jevem, protože drahé krmivo je přeměňováno na živinu, která výsledný produkt znehodnocuje.
Po virech se tloustne
Už v roce 1992 zveřejnil tým vědců z university v Bombaji výsledky sledování, v kterém se ukázalo, že kuřata infikovaná adenoviry ukládají v těle mnohem více tuku než kuřata, která se tímto virem nenakazila. Bylo celkem jedno, jestli byla kuřata adenovirem úmyslně naočkována nebo zda se nakazila spontánně od jiných infikovaných ptáků. Jakmile se v těle kuřat objevil adenovir, znamenalo to snížení koncentrací cholesterolu a triglyceridů v krvi a ukládání tuků v těle.
Šéf výzkumného týmu z Bombaje Nikhil Dhurandhar v následujících rocích přesídlil do Ameriky a tam ve svém výzkumu vztahu virů a ukládání tuku v těle pokračoval. Ukázalo se, že někteří obézní lidé mají v krvi protilátky proti drůbežímu adenoviru SMAM-1. Znamená to, že tito lidé byli tímto virem infikováni a jejich imunitní systém se vetřelci urputně bránil. Stejně jako „obézní“ kuřata, měli i lidé infikovaní adenovirem SMAM-1 snížené hladiny cholesterolu a triglyceridů v krvi. Dhurandhar vyslovil závěr, že i zvýšené ukládání tuku v těle tlouštíků mají na svědomí viry.
Do otevřené otázky vlivu adenovirů na ukládání tuku v těle člověka i zvířat měly vnést světlo další pokusy. Při nich byl použit lidský adenovir AD-36 a byl sledován jeho vliv na tloustnutí kuřat a pokusných myší. Virus AD-36 vyvolává u nakažených lidí onemocnění, jež bychom nejspíše označili jako rýmu. Postižený člověk kašle, smrká – a zřejmě také tloustne. Zároveň může nakazit i zvířata, která pak rovněž ukládají v těle zvýšená množství tuku.
Když vpíchl Nikhil Dhurandhar viry AD-36 do těla pokusných myší a kuřat, zpozoroval u nich jen nepatrně vyšší hmotnost těla ve srovnání se stejně krmenými zvířaty, jež byla nákazy virem uchráněna. Teprve detailnější pohled na skladbu těla pokusných zvířat ukázal dramatický rozdíl. Zatímco virem nenakažená zvířata vytvářela ve svém těle především svalovou tkáň, zvířata infikovaná virem přetvářela energii potravy především v tuk. Strohá řeč čísel říká, že zvířata nakažená virem AD-36 vytvářejí v těle 2,5 krát více tuku, než zvířata, jež se s virem nestřetla.
Výsledky Dhurandharova výzkumu vypadají na první pohled neuvěřitelně, ale jejich zveřejnění ve vědeckém mezinárodním časopise dokládá, že výzkum splňuje veškerá kritéria potřebná k tomu, abychom se jimi mohli vážně zabývat. Nejde rozhodně o novinovou „kachnu“ nebo silně překroucenou zprávu z „druhé“ nebo „třetí ruky“.
Virus AD-36 se přiřadil k ostatním adenovirům schopným ovlivnit hospodaření zvířat s energií a přispívajících k nadměrné tvorbě tukové tkáně. Sám Dhurandhar uvádí asi šest zvířecích virů s podobným účinkem. Virus AD-36 je ale prvním případem takového viru schopného nakazit člověka. Jsou lidští tlouštíci obětí virové infekce? V dosud nezveřejněných pokusech se Dhurandharovu týmu podařilo vyvolat virem AD-36 obezitu i u makaků. To naznačuje, že metabolismus primátů reaguje na infekci virem podobně jako organismus myší a kuřat. Analýzy krve ukázaly, že asi 30% obézních lidí se během života dostalo do kontaktu s virem AD-36. Mezi hubenými najdeme ale jen 5% lidí, kteří se tímto virem nakazili.
Očkování proti tuku?
Výsledky pokusů hovoří jednoznačně o vlivu viru AD-36 na lidskou obezitu, na druhé straně ale naznačují, že zdaleka ne všichni infikovaní lidé jsou stiženi obezitou a zdaleka všichni obézní jsou infikováni virem. To je ostatně i názor Nikhila Dhurandhara: „Rozhodně netvrdíme, že obezitu můžeme připsat jen na vrub tohoto viru, ale může tu být určité procento lidí, u kterých tento virus přispívá ke vzniku obezity,“ tvrdí americký lékař. Odborníci jsou ve svých soudech velice opatrní. Na jedné straně berou výsledky Dhurandharova výzkumu vážně, na druhé straně je ale nepovažují za definitivní důkaz o virové původu lidské obezity a zvýšeného ukládání tělesného tuku u zvířat. Všichni se shodují na tom, že bude nutné provést další sledování. Ze zcela zjevných důvodů nepřipadá v úvahu, aby byly prováděny pokusy, při kterých by byli lidé infikováni virem AD-36. Vědci se proto budou soustředit na sledování lidí, kteří se již virem nakazili. Zcela jistě budou prováděny i další pokusy na zvířatech, z jejichž výsledků by mohli významně těžit zemědělci
A pokud by se Dhurandharovy závěry definitivně potvrdily, mohli bychom se do boje s nadměrným ukládáním tělesného tuku pustit i s pomocí vakcín proti viru AD-36 a jeho příbuzným z rodiny adenovirů. Je zřejmé, že z takového očkování by mohli těžit i producenti masa, kteří by tak snížili riziko nadměrného hromadění tuku u hospodářských zvířat.
Jaroslav Petr
VÚŽV Praha – Uhříněves

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *