Výživa dojnic a její disbalance

V předposledním únorovém týdnu se v Kácově na Kutnohorsku uskutečnil seminář pro chovatele skotu. Pořadatelská společnost Fremis, a. s. Čechtice svou tradiční akci tentokrát zaměřila na zdravotní problematiku dojnic ve vztahu k výživě. Na vybrané téma hovořili MVDr. Oto Huml (Vedilab, s.r.o., Plzeň) a MVDr. Ing. Jan Dvořáček (S.O.S. Skalice nad Svitavou, s.r.o.)., kteří účastníky setkání rozhodně nenudili.

„Každá výživářská firma má svůj systém, všechny si však kladou za cíl rozložit živiny v krmné dávce na ty co jdou do bachoru a ty, co pokračují do střeva. Složky mléka se vytvářejí v bachoru, tomu předchází vytvoření proteinální biomasy, která se v podobě bílkovin resorbuje přes střevo do mléka. Potřebujete aby se v bachoru vytvořila kyselina octová, která je prekurzorem tuku a tím dosáhnete určitou tučnost v mléce. Obsah kyseliny octové a tučnost v mléce stěží obejdete. Pokud bachor nefunguje jak má, nevytvoří bílkoviny,“ promluvil k chovatelům reprezentant společnosti S.O.S. Skalice nad Svitavou, s.r.o.
Pro zajištění optimální činnosti bachoru je důležité zkrmovat krmnou dávku v odpovídající sušině v níž jsou obsažené potřebné živiny. Sušina TMR by se měla standardně pohybovat v rozmezí od 45 do 55 % s tím, že v létě by se měla udržovat na spodní hranici a v zimě naopak. Důvod je prostý, v zimě kráva tolik vody nepotřebuje.
„Sušina rozhoduje také o tom, jaký objem do krávy dostanete. Když budete mít sušinu 41 %, tak kráva stěží sežere 24 kg sušiny, protože v krmné dávce přijme i množství obsažené vody. V opačném případě, respektive když v krmné dávce bude sušina okolo 57 %, tak kráva bude krmnou dávku separovat. Pokud jde o koncentraci dusíkatých látek v sušině, tak u krav českého strakatého plemene s užitkovostí okolo 8000 litrů by se měla pohybovat okolo 16 %, u vysokoprodukčních holštýnských plemenic by měla být ještě o dvě procenta vyšší,“ konstatoval.
Dusíkaté složky krmiva se dělí podle toho, kde a za jak dlouho se uvolňují. Podle degradovatelnosti proteinu v trávicím traktu přežvýkavců se dusíkaté látky dělí na degradovatelné (jsou degradovány mikroorganizmy v bachoru) a nedegradovatelné dusíkaté látky, které procházejí v nezměněné podobě do tenkého střeva, kde jsou enzymaticky tráveny.
„Lehce rozpustné proteiny jako je čpavek, dusičnany, dusitany, aminy, amidy nebo aminokyseliny se uvolňují po 30 minutách. K tomu aby se tyto živiny v bachoru zpracovaly je však potřeba pohotová energie. Pokud ji nemáte, tak zatěžujete organismus. Například uvolněný čpavek pokud v sobě nemá lehce rozpustné cukry a bachorová mikroflóra ho nezpracuje, tak jde do krevního oběhu a odtud do jater. Podobné to je i dusičnany nebo dusitany, které přecházejí do krevního oběhu. Dusičnany se redukují na dusitany, které oxidují železo v hemoglobinu a vzniklým methemoglobinem krávy přidusíte. Tohoto lehce rozpustného proteinu by mělo být v krmné dávce do deseti procent z celkového podílu dusíku. Když ho bude více, tak se dusík v organismu nevyužije. Při kvalitě našich objemných krmiv je však lehce rozpustného proteinu větší podíl. Například v mokré vojtěškové senáži je okolo 8 až 9 % lehce rozpustného proteinu. Až po čtyřech hodinách se uvolňuje rozpustný protein, který je důležitý pro namnožení bachorové mikroflóry. Opět spotřebují jen určitý podíl, ideálně 30 až 33 % z celkového dusíku. Pokud ho bude méně, mikroorganismy budou strádat a fermentace v bachoru nebude optimální, v opačném případě větší množství rozpustného proteinu mikroorganismy nemohou zpracovat a dochází k zatěžování jaterního parenchymu zvířete. Degradovatelný protein se v bachoru uvolňuje po osmi hodinách a jeho podíl představuje 60 až 65 % z celkového množství dusíku. Dusík, který se bachoru nedegraduje přechází do střeva. Zbude nestravitelný protein, jehož podíl by neměl převyšovat 20 % celkového proteinu,“ vypočítal dále.

Energetické složky
Pro zajištění maximální produkce mikrobiálního proteinu je třeba odpovídající množství a kvalita vlákniny, která představuje spolu s cukry a škroby energetickou složku krmiva.
Diety s optimální koncentrací strukturální vlákniny a dobrými podmínkami pro trávení celulózy jsou předpokladem pro tvorbu dostatečného množství kyseliny octové, potažmo pro dobrou syntézu mléčného tuku.
„Tzv. hrubá vláknina tvoří patnácti až sedmnáctiprocentní podíl v sušině. Vláknina rozpustná v kyselém detergentu se nazývá acidodetergentní vláknina. Označuje se též jako nestravitelná, ale částečně ji mohou natrávit v bachoru žijící plísně či bakterie. Tato frakce vlákniny je důležitá pro peristaltiku střeva. Vláknina rozpustná v neutrálním detergentu je neutrálně detergentní vláknina. Její stravitelnost by měla být nad 50 %, je zdrojem energie pro celulytické bakterie, které vytvářejí kyselinu octovou, jež je již zmiňovaným prekurzorem tučnosti. Degradovatelná vláknina vzniká přímým rozkladem vlákniny v bachoru, mělo by jí být okolo 30 až 33 % z podílu hrubé vlákniny. Je důležitá k nastartování celulytických bakterií. Dále je v TMR důležité sledovat také množství ligninu, který souvisí se stravitelností organické hmoty a neměl by převyšovat čtyři procenta. Pro správnou mechanickou funkci bachoru je důležitá strukturální vláknina, jež by měla by představovat podíl sedmi až devíti procent. Ukazatelem jejího ideálního podílu v krmné dávce je frekvence přežvykování, v optimálním případě by kráva měla asi padesátkrát za minutu,“ zkušeně odhadoval MVDr. Dvořáček.

Energetické frakce, které nejsou vázané na vlákninu v rostlinách jsou uložené jako zásobní látky ve formě cukrů a škrobů. Lehce rozpustné cukry se v bachoru uvolní do třiceti minut, podobně jako lehce rozpustný protein. V optimálním případě by poměr obou těchto složek měl být vyvážený. V zakonzervované píci lehce rozpustné cukry nejsou, protože jsou pohotovou živinou pro bakterie mléčného kvašení. Při jejím zkrmování bychom měli lehce rozpustné cukry v krmné dávce doplnit.
„S množstvím škrobu v krmné dávce problém nemáme, vyvstává jen otázka, zda ho krávy využijí. Degradovatelnost škrobu kukuřice je různá, a to v závislosti na vyzrálosti zrna. Čím je zrno vyzrálejší, tím je nižší degradovatelnost v bachoru a naopak. Dobře vyzrálé zrno má degradovatelnost v bachoru dvacet procent, zbývajících osmdesát projde až do střeva. Tepelnou úpravou nebo mechanicky se zvýší využitelnost škrobu řádově asi o deset procent. Jinou degradovatelnost sledujeme u pšenice nebo ječmene. Například najemno sešrotovaný ječmen se z 80 % degraduje v bachoru, u pšenice je to asi 75 %. Z asi 30% podílu celkových škrobů v krmné dávce by degradovatelné škroby měly představovat 70 až 75 %. Pokud je tohoto škrobu hodně, mikroorganismy ho nestačí zpracovat a krávy se dostávají do acidózy. Když je ho málo, tak bachorová mikroflóra hladoví a netrávený škrob vychází výkaly,“ řekl posléze.

Stabilita krmné dávky
Se složkami mléka, respektive s tučností je problém zejména v létě. Je to proto, že v tomto období krmná dávka není živinově stabilní, biochemickými procesy z ní mizí cukry. Často se stává, že po zavezení krmiva krávy hned nežerou a po čtyřech, pěti hodinách je veškerá stravitelná vláknina spotřebovaná a celulytické bakterie hynou. V teplých dnech krávy separují krmnou dávku (při pozření sena nebo slámy by se zahřívaly) a vybírají si jemnější částice, což je přivede do acidózy. V zimě je krmná dávka konzervovaná nízkou teplotou, při které je enzymatická aktivita mikroorganismů minimální.
Aerobní nestabilita proti druhotné fermentaci se řeší konzervací jednoduchými organickými kyselinami, nejlépe mravenčí, octovou nebo propionovou. Ovšem bakterie, které zmiňované kyseliny vytvářejí spotřebují i část degradovatelné vlákniny. S tím se musí počítat.
Krmiva jsou často kyselá, což je vyhovující stav z hlediska konzervace, respektive jejich stability. Pro zachování optimálního prostředí v bachoru je však potřeba, aby si kráva mohla takové krmivo zpufrovat. Při správné výživě si dojnice pro udržení potřebného pH v bachoru většinou vystačí endogenními pufry ve slinách. Pro snížení nebezpečí náhlého poklesu bachorového pH, které by vedlo k výskytu acidóz se používá například soda, oxid
hořečnatý, bentonit sodný aj.
V samotném závěru MVDr. Dvořáček upozornil, že kvalitní krmiva jsou základem pro dobrý zdravotní stav a odpovídající užitkovost. Z hlediska rizik souvisejících s mikrobiální aktivitou u zkrmovaných objemných krmiv je třeba věnovat pozornost výskytu nežádoucích bakterií, mikroskopických hub, kvasinek a jejich toxinů. Zařazení nekvalitních krmiv do směsných krmných dávek představuje jednak ekonomické ztráty spojené s poklesem užitkovosti a léčením zvířat, jednak ohrožují lidské zdraví.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *