Význam a využití umělého odchovu u koz

Umělý odchov je významnou alternativou pro optimální řešení situace kdy kůzlatům uhyne matka při porodu, respektive situace, kdy matka nemá dostatek mléka i pro jedno kůzle, nebo případů, kdy vrh je vícečetný a i relativně vysoká mléčná produkce matky nestačí pokrýt adekvátní požadavky na výživu mláďat. Faktem ovšem zůstává, že v praxi tyto případy nejsou tak časté a mnohdy se dají vyřešit poměrně jednodušším a ekonomicky méně náročným způsobem, jakým je například převod kůzlete k jiné matce, jejíž mléčná produkce je dostatečná. Pro doplnění je však nutné si připomenout, že princip umělého odchovu byl a stále zůstává významným při tlumení onemocnění maedi visna u ovcí či pro intenzifikaci reprodukce a to jak u koz tak také i ovcí.

V poslední době se systém umělého odchovu dostává do popředí zájmu u našich chovatelů mléčných plemen koz, ale i ovcí v souvislosti s naplněním mnohokráte již opakované myšlenky zabezpečení celoroční, pokud možno rovnoměrné produkce mléka či prodloužení tržní sezóny s cílem zvýšit ekonomickou efektivnost chovu. Jistě každý chovatel koz dost dobře ví, že poměrně dlouho trvá, než se mu podaří dosáhnout požadované kvality konkrétního produktu z kozího mléka a následně se úspěšně prosadit se svými produkty na trhu. V současnosti je ve většině našich chovů aplikován tradiční způsob odchovu, v rámci kterého jsou kůzlata odchovávána pod matkami až do jejich tržní realizace, přičemž vlastní období dojení se stává relativně krátkým a má převážně sezónní charakter. V našich chovech sezóna vlastního dojení trvá zpravidla od Velikonoc do měsíce října, respektive do listopadu. A tak mnohdy pro chovatele, který je v podstatě jak producentem, tak také i distributorem, existuje reálné nebezpečí ztráty těžko nabyté pozice na trhu. Je také důležité si připomenout i ten fakt, že mnohý spotřebitel si na mléčné kozí produkty domácího původu již zvykl a do určité míry začíná pociťovat jejich absenci v tržní síti, a to především v období od prosince do konce dubna. Následně pak nemá tento spotřebitel zpravidla jinou možnost než nákup těchto produktů v tržní síti od zahraničního producenta za zpravidla podstatně vyšší ceny.
Co se týká terminologie, v některých publikacích se v souvislosti s umělým odchovem využívá i termín „velmi ranný odstav“, čímž je myšlen odstav kůzlat od matek ve věku 2 až 4 dnů po porodu. V každém případě je však od tohoto věku využíván odchov kůzlat s využitím mléčných krmných směsí (MKS) s následným navykáním na příjem sena a jadrných krmiv. Mateřské mléko je až na ojedinělé výjimky, které mohou nastat především v případě, když se kůzle nenaučí samostatně a v dostatečném množství přijímat MKS, zcela eliminováno z krmné dávky a je plně využíváno k potravinářským účelům. Co se týká obsahu dusíkatých látek, respektive obsahu tuku v MKS měl by jejich obsah činit ve směsi pro kůzlata minimálně 22, respektive 15 %. Při realizaci odstavu ve 2 až 4 dnech je však nutno nezbytně respektovat i příslušnou normu týkající se kozího mléka, která striktně stanovuje, že mléko k potravinářským účelům je možno využívat až od sedmého dne po porodu. V zahraničí, především však ve Francii, v Itálii a ve Španělsku, je již dlouhodobě a poměrně úspěšně aplikován systém umělého odchovu kůzlat již od prvého dne věku, když v tomto věku jsou kůzlata vykupována a převážena na specializované výkrmny, kde jsou následně vykrmována až do požadovaných jatečných hmotností. Odstav ve 2 až 4 dnech, respektive odstav ve věku jednoho dne, je racionálně zdůvodňován principem, že čím dříve se započne s odstavem, tím vyšší je navykací schopnost kůzlat na příjem MKS. S tímto zdůvodněním je možné beze zbytku souhlasit, ale na druhou stranu je nutné konstatovat, že nebylo zjištěno, že by v pozdějším věku byla navykací schopnost podstatně horší, přičemž však může být časově delší a pro chovatele pracovně náročnější. Obecně zde však platí pravidlo, že pokud se kůzle nenaučí přijímat MKS do 72 hodin od počátku navykání, nenaučí se to zpravidla ani v pozdějším termínu. Co se týká konkrétního termínu odstavu, je důležité respektovat aktuální stav odstavovaných kůzlat a konečně i možnost efektivního využití mleziva, jehož využití k potravinářským účelům je zcela nevhodné. Francouzští specialisté na tuto problematiku na základě dlouhodobých zkušeností uvádějí, že termín odstavu do maximálně 48 hodin po porodu je nejméně traumatizující jak pro matku, tak pro kůzle, přičemž však termín konkrétního věku pro návyk na příjem MKS nepovažují za prioritní. Z výše uvedeného se proto jeví vhodnější využívat termíny umělý odchov či odchov kůzlat, respektive jehňat s aplikací MKS a konkrétní časové termíny odstavu spíše doporučovat vzhledem k situaci či podmínkám chovů.
Jednou z možností umělého odchovu je tedy již zmíněný umělýodchovu kůzlat od prvního dne věku, který je především aplikován ve Francii a Itálii. Tento způsob umožňuje chovateli zaměřenému na mléčnou užitkovost věnovat se ve větší míře procesům výživy, krmení, dojení a ošetření mléka a u chovatelů, kteří mléko zpracovávají také získat určitou časovou úsporu pro výrobu kvalitních produktů s tím, že chovateli odpadá starost o výkrm kůzlat, přičemž však zpravidla zůstává producentem chovného materiálu pro vlastní chov nebo i chovného materiálu pro prodej jiným chovům. Nezbytným předpokladem pro maximální efektivitu tohoto systému je aplikace skupinového způsobu připouštění s využíváním inseminace především v asezónním období tak, aby byla zabezpečena jak celoročně rovnoměrná produkce mléka, tak také aby vlastní porody u jednotlivých skupin proběhly v co možná nejkratším časovém období. Samozřejmostí je, aby porody proběhly s co možná nejmenšími ztrátami, přičemž narozeným kůzlatům musí být věnována adekvátní poporodní péče. Hlavní zásadou zůstává, aby narozená kůzlata přijala v co možná nejkratším termínu po porodu adekvátní množství mleziva (minimálně 50 ml na 1 kg živé hmotnosti, a to do maximálně dvou hodin po porodu) s tím, že matky jsou po porodu se svými kůzlaty přemístěny do individuálního kotce. Všeobecnou zásadou však zůstává, že chovatel po obdržení informace, kdy budou kůzlata u něho vykoupena, kůzlata pak v dostatečné časovém předstihu (asi 2 až 3 hodiny před odvozem) oddělí od matek tak, aby jejich transport byl tzv. na lačno, přičemž obecně jsou kůzlata určená k výkrmu v průběhu prvního nebo maximálně druhého dne po porodu.
Po transportu, při kterém by měly být respektovány podmínky welfare, tj. zabezpečení optimální pohody zvířat, jsou kůzlata umístěna do kotců o doporučované kapacitě do 12 kusů, přičemž je však stejně dobrých výsledků dosahováno i u vyšších koncentrací (do 25 kusů), při respektování požadavku na plochu (miimálně 0,2 m2/ kus, když ideální je plocha asi 0,5 m2/ kus). U větších koncentrací je zvýšené nebezpečí sání zbytků pupečních provazců či nastartování projevů jiných, jak uvádí zahraniční literatura „zvrácených chutí“. Na každý pád by však konkrétně vytvořená skupina měla respektovat zásadu jednotného pohlaví a měla by zůstat kompletní po celou dobu odchovu. Spojování dvou či více skupin v průběhu aplikace MKS se nedoporučuje a to z toho důvodu, že by tento úkon mohl mimo jiné výrazně narušit již vytvořené sociální vztahy ve skupině. Kotce musí být suché, předem vydezinfikované, adekvátně nastlané, doporučovaná teplota je 20 0C, bez průvanu, se zdrojem pitné vody a vybavené krmítky pro příjem jadrných krmiv a sena. Druh napájecího zařízení pro aplikaci MKS by měl však brát v úvahu faktory jako: počet kusů v kotci, individuální preference na základě vlastních zkušeností a finanční možnosti. Ideální však je, aby napájecí zařízení, respektive počty kůzlat odpovídaly poměru 1 dudlík na 1 kus. Poměrně bezproblémový odchov byl však také zaznamenán i u vyšších koncentrací (4 až 5 kůzlat na jeden dudlík), ovšem za podmínky příjmu MKS ad libitum. Co se týká dudlíků, je třeba zvolit vhodný druh a taktéž umístit do napájecího zařízení tzv. regulátor příjmu, který nejenom že umožní regulaci, ale zabrání i příjmu žmolků.
Po naskladnění je doporučováno nechat kůzlata 2 až 3 hodiny o hladu a teprve po dostatečném vylačnění započít s návykem na příjem MKS. Naplněním tohoto požadavku se výrazně zvyšuje úspěšnost návyku. MKS se podává ředěná pitnou vodou podle návodu, zpravidla o teplotě 37 až 40o C. V žádném případě se nedoporučuje, aby teplota vody překročila 55o C (vyvarujeme se tím znehodnocení bílkovin), avšak dobré výsledky a bezproblémový příjem byl zaznamenán i u nápojů o teplotě 5 až 10o C. Samozřejmostí ovšem zůstává, že při navykání je nutné provádět kontinuální kontrolu a v případě potřeby i individuální péči. Maximálně do 72 hodin od počátku navykání by měla kůzlata již samostatně a bezproblémově přijímat MKS. Četnost napájení je vhodné od počátku regulovat a to na počátku 4x denně a později přecházet na nižší počet napájení. Existuje však možnost podávání MKS ad libitum po celou dobu výkrmu, avšak ta se především z důvodů ekonomických a větší pravděpodobnosti digestivních komplikací nedoporučuje. Je důležité, Je-li MKS medikována antibiotiky, je důležité nezkrmené zbytky nebyly podávány ke zkrmení například dojeným kozám. Velmi důležité je také aby se kůzlata naučila pít vodu z napaječek, což by mělo být také průběžně kontrolováno, aby především v pozdějším věku, kdy již MKS není součástí krmné dávky, nedocházelo například až k případům dehydratace.
Při respektování ekonomiky chovu a především zdravotního stavu a růstové schopnosti je doba podávání MKS u bezproblémových kůzlat maximálně 3 až 4 týdny. U problematických jedinců (kůzlata, která v 21 dnech věku váží méně než 6 kg) se doporučuje období umělé výživy prodloužit na maximálně 6 týdnů. Ve věku 5, maximálně však 10 dnů je doporučováno započít s návykem na příjem sena respektive jadrného krmiva, aby po ukončení aplikace MKS byla kůzlata schopna přijímat a efektivně využívat tyto krmiva, aby nedocházelo k přerušení či zpomalení růstu, ale byl maximalizován denní přírůstek, což následně vede k rychlejšímu dosažení požadované tržní hmotnosti. Stres při ukončení podávání MKS je vhodné minimalizovat jednoduchým opatřením, které spočívá v ponechání kůzlat po dobu následných asi 14 dnů v kotci a teprve po této době je vhodné vykrmovaná kůzlata spojovat do větších skupin, přičemž optimální koncentrace takovýchto nově vytvořených skupin je do 50 kusů. U kůzlat, které zůstávají u chovatele k dalšímu chovu, se v podstatě aplikuje totožný systém s tím rozdílem, že v prvním týdnu po porodu je MKS nahrazena mlezivem, přičemž přebytečné mlezivo je zpravidla konzervováno zmrazením pro jeho následné využití. Boxy s odstavenými kůzlaty je vhodné, pokud to samozřejmě prostorové podmínky dovolí, instalovat mimo prostor, kde jsou ustájeny matky, aby nedocházelo ke zbytečné traumatizaci kůzlat.
Z dosažených výsledků, které se týkají zhodnocení tohoto způsobu odchovu, vyplývá, že průměrný přírůstek, bez rozdílu pohlaví a četnosti vrhu, je na úrovni 0,165 kg/denně, průměrná doba aplikace MKS činí asi 25 dnů, přičemž průměrná živá hmotnost v tomto věku je 7 kg. Průměrná spotřeba MKS za celé období výkrmu na jedno kůzle činí asi. 8 kg MKS (tj. 0,32 kg/kus/den), průměrná spotřeba jadrného krmiva za celé období aplikace MKS činí v průměru 1,35 kg, přičemž seno je podáváno ad libitum. Co se týká mléčné užitkovosti koz, kterým byla odstavena kůzlata, ta se v průměru pohybuje na úrovni 3 l denně.
Využití umělého odchovu kůzlat s cílem prodloužit období tržní laktace koz bylo několikrát realizováno i v našich podmínkách. Mimo jiné byl tento systém v loňském roce realizován u části populace kůzlat na farmě dojných a kašmírových koz v Šošůvce. Na této farmě se s aplikací umělého odchovu u kůzlat započalo až v průměrném věku kůzlat 16 dnů a to především proto, že u části kůzlat se vyskytly na konci mlezivového období zažívací problémy. Konkrétní doba aplikace MKS u kůzlat trvala v průměru 45 dnů, přičemž kůzlata byla na MKS odchována až do požadované tržní hmotnosti, které bylo dosaženo před Velikonocemi, kdy rovněž kumulovaly výkupní ceny. Pro aplikaci umělého odchovu byly na této farmě vytvořeny dvě skupiny, první s počtem 15 kusů a druhá s počtem 12 kusů. U první skupiny bylo v průměrném věku 21 dnů započato s příkrmem sena lučního a jadrné směsi jejíž složení bylo následující: 50 % tritikale, 35 % ječmen jarní, 10 % oves a 5 % krmný hrách, který však byl po krátké době nahrazen tritikale. Druhá skupina byla celé období pouze na MKS a senu lučním tedy bez přídavku jadrné směsi. Kontrolní skupina byla odchována pod matkami s přídavkem jadrné směsi a lučního sena, když s přídavkem jadrné směsi i sena bylo započato ve stejném věku jako tomu bylo u uměle odchovaných kůzlat. Průměrná spotřeba přídavku jadrné směsi na kus a den činila asi 100 g, když odhadovaná průměrná spotřeba sena lučního byla 75 g/kus a den. Pro vlastní podávání MKS bylo použito jednoduchého napájecího zařízení respektující požadavek možnosti příjmu MKS u všech zvířat ve skupině současně. Vlastní návyk na příjem MKS trval v závislosti na jednotlivci do 3 dnů, když proces navykání je možné charakterizovat u obou skupin jako bezproblémový. Po procesu navykaní se u obou skupin přešlo na časový systém trojího podávání MKS v intervalu 24 hodin, když tento systém byl aplikován po celou dobu odchovu. Průměrná spotřeba MKS na kus a den (bez rozdílů skupin) činila asi 300 g, což při ceně 35 Kč/kg MKS činilo náklad 10,50 Kč/kus/den. Průměrná spotřeba mléčného nápoje za celé období sledování činila na kus a den 2,50 l, poměr ředění byl 1 : 8 a 1 : 9.
V průběhu celého sledování bylo průběžně prováděno vážení kůzlat. Zde je nutné konstatovat, že v období prvního týdne aplikace umělého odchovu – tedy v období navykání, byl průměrný denní přírůstek na velmi nízké úrovni, kdy se u obou skupin pohyboval na hodnotách nižších než 100 g/kus/den. Avšak při hodnocení celé doby umělého odchovu (45 dnů), činil průměrný denní přírůstek u první skupiny asi 150 g a u druhé skupiny asi 170 g. Tento výsledek, tj. nižší přírůstek u skupiny u níž byl aplikován přídavek, potvrzuje pravidlo, že přídavek jadrné směsi se vždy nemusí kladně projevit na výši přírůstku v případě poměrně vysoké energetické hodnoty MKS a efekt přídavku tím do určité míry ztrácí význam a dochází pouze k neadekvátnímu zvyšování nákladů na krmení. Kontrolní skupina (pod matkami) měla za sledované období průměrný denní přírůstek na úrovni asi 230 g, což je možno hodnotit jako přírůstek na vynikající úrovni. Co se týká mléčné užitkovosti respektujíc skutečnost, že vlastní odstav byl realizován v průměrném věku kůzlat 16 dnů celkem bylo navíc získáno 45 dnů laktace u 12 kusů koz, když průměrná denní užitkovost byla 3,5 l/kus, což znamená celkovou tržní produkci za 45 dnů asi 157 litrů na kus.
Z výše uvedených údajů vyplývá, že úroveň průměrného denního přírůstku není dosahována v takovém výši jak je tomu u tradičně odchovaných kůzlat pod matkami. K nejvýraznějšímu zpomalení růstové schopnosti dochází v období navykání na MKS, následně se však růstová schopnost zintenzívňuje a na konci aplikace dosahuje již úrovně 200 g denně. Dále je pro umělý odchov charakteristické vyšší pracovní a časové vytížení chovatele a vyšší ekonomická náročnost (spočívající například v nákupu MKS, v nákupu krmných automatů, ve vyšší spotřebě elektrické energie apod.), a do určité míry i vyšší riziko možných ztrát.
Na druhou stranu je však nutné konstatovat, že pokud se k realizaci tohoto systému přistoupí s plnou odpovědností, není to v žádném případě systém, který by byl v konečném důsledku ekonomicky negativní, ale naopak poměrně příznivě může ovlivnit výslednou ekonomiku chovu, přičemž současně dochází k naplnění myšlenky prodloužení produkčně tržní sezóny, což v konečném důsledku vede k postupnému pokrývání zvyšujících se požadavků trhu.

Zpracováno s podporou MSM 4321 00001

Dr. Ing. Jan Kuchtík Mendlova zemědělská a lesnická univerzita, Brno

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *