Vztah výskytu endoparazitů a reprodukce brojlerových králíků

Výsledná užitkovost brojlerových králíků závisí kromě zajištění kvalitní výživy na vhodném systému ustájení také na zabezpečení odpovídajících zoohygienických podmínek. Vysoká koncentrace zvířat ve faremním chovu klade velké požadavky na zabezpečení odpovídajících zoohygienických podmínek nezbytných k udržení optimálního zdravotního stavu zvířat. Důležitým faktorem podporujícím vznik řady nemocí je stres. Králík má ke stresu dispozici, původem je noční zvíře s noční aktivitou, citlivé na náhlé změny. Nedodržení optimálních podmínek mikroklimatu, chyby ve výživě, nadměrné vyrušování nebo nedostatečné čištění či dezinfekce zařízení vyvolávají stres, při kterém se projeví akutně všechny latentní infekce přítomné v chovu. To se týká zejména parazitárních onemocnění.

Produkce masa je nejen funkcí růstu, ale také plodnosti. Při úzkém pohledu můžeme kvantitativní produkci masa chápat jako výraz intenzity plodnosti. Plodnost králíků je stejně jako u jiných gonochondristů komponentou plodnosti samců a samic. Plodnost samců je dána schopností produkce kvalitního ejakulátu a realizace páření. Plodnost samic zahrnuje schopnost ovulace dostatečného počtu vajíček, jejich oplození a zahnízdění embryí, březost, bezztrátový porod. Z hlediska intenzivního chovu je důležitá rychlost po sobě jdoucích vrhů a velikost vrhu a úspěšný odchov mláďat.
Plodnost je znak polygenního charakteru a je ovlivňována jak genotypem, tak i prostředím. U dílčích znaků reprodukce je vliv dědičnosti na jejich proměnlivost velmi nízký. To znamená, že mnohem většího efektu dosáhneme úpravou podmínek vnějšího prostředí. V horších podmínkách chovu se také projevují rozdíly v reprodukci mezi jednotlivými genotypy.
Základním předpokladem dobré reprodukce králíků je dodržování požadavků zvířat na podmínky prostředí. Jejich nedodržení a nevhodná výživa jsou příčinou stresu. V oblasti reprodukce navodí stres útlum tvorby hormonů, později sníženou tvorbu hlenu pohlavních cest, což má za následek snížení lokální imunity, která se projeví problémy v reprodukci.
V intenzivních chovech králíků jsou častější onemocnění polyfaktoriální, nespecifická, která jsou obtížněji kontrolovatelná. Proto se různá onemocnění nemusí projevovat klinickými příznaky, ale spíše nižšími reprodukčními ukazateli, stresovou labilitou, ničením hnízd, kanibalismem, vysokou embryonální mortalitou, nižší imunitní odezvou. Při tom dochází k nárůstu patogenních kmenů mikrobiální nebo parazitární povahy.
Nejrozšířenějším parazitárním onemocněním králíků je kokcidióza, která je často limitujícím faktorem jejich úspěšného chovu. Podle Konráda a Svobody (1999) jsou kokcidie u králíků kosmopolitně rozšířené a setkáváme se s nimi prakticky v každém chovu. Jejich prevalence se odhaduje na více než 90 %. Nejvnímavější jsou ke kokcidióze mláďata v období kolem odstavu. Původcem infekcí jsou kokcidie rodu Eimeria. V trávicím traktu králíků parazituje 10 až 14 druhů kokcidií. Nejčastěji bývají detekovány E. coecicola, E. exigua, E. flavescens, E. intestinalis, E. irresidua, E. magna, E. media, E. perforans a E. piriformis. Základní prevencí kokcidiózy v intenzívních chovech králíků jsou antikokcidika v krmných směsích. Úspěšná prevence je však závislá na střídání antikokcidik v krmných směsích. Jinak si kokcidie vytvářejí rezistenci. V našich chovech králíků popisuje Bedrník (1996) rezistenci kokcidií druhů E. magna, E. media a E. perforans na robenidin. Léčba klinické kokcidiózy je velmi problematická, za pomoci sulfonamidů a nemusí být vždy úspěšná.
Ke kokcidiím se řadí i kryptosporidie. Jednohostitelské kokcidie rodu Cryptosporidium jsou prvoci, jejichž vývoj probíhá v mikrovilové zóně epiteliálních buněk různých tkání. Kryptosporidie se podílejí na vzniku gastrointestinálních a respiratorních onemocnění především mláďat hospodářských zvířat. O výskytu druhu Cryptosporidium parvum u králíků v ČR informovali Pavlásek a kol. (1993). Proti tomuto onemocnění zatím nejsou léčiva.
Poměrně častým onemocněním králíků je roupovitost. Je vyvolaná druhem Passalurus ambiguus. Zdrojem onemocnění jsou nakažení králíci. Vajíčka se do nového hostitele dostávají s potravou. Parazité dozrávají v tlustém střevě. K léčení se používají anthelmintika.
Na sledování výskytu endoparazitů v chovech brojlerových králíků jsme se zaměřili v souvislosti s testováním různých genotypů králíků. Situaci jsme sledovali několik let v 9 chovech králíků, včetně chovů, do kterých se králíci dovážejí. K hodnocení výskytu endoparazitů bylo použito kvalitativního stanovení. Intenzita vylučování endoparazitů se hodnotila počtem křížků, + ojedinělý nález, ++ slabá infekce, +++ středně silná infekce a ++++ silná infekce, jak je u parazitologických vyšetření obvyklé.
Ve všech sledovaných chovech byly detekovány kokcidie rodu Eimeria, a to i přesto, že se v krmných směsích používala antikokcidika. Z jednotlivých druhů kokcidií byly nejčastěji zjišťovány E. magna ve slabé a středně silné infekci, E. perforans ve slabé infekci a ojedinělé nálezy druhů E. media a E. exigua.
Z dalších endoparazitů byl ve všech chovech nejčastěji zjišťován Passalurus ambiguus a to převážně ve středně silné infekci. Po doporučeném přeléčení se výskyt tohoto parazita snížil, ale z chovů tento parazit nebyl úplně odstraněn.
Ze sledovaných chovů byly v 7 chovech detekovány oocysty Cryptosporidium parvum. Kryptosporidie byly zjištěny u králíčat mezi 32. až 79. dnem věku. Maximum pozitivních nálezů bylo u králíčat ve věku 35 až 43 dnů. V tomto období docházelo v chovech k nejvyššímu úhynu králíčat. S postupujícím věkem došlo k výraznému poklesu výskytu tohoto prvoka.
Dále jsme na jedné farmě brojlerových králíků po dobu 3 měsíců sledovali 5 párů králic a jejich potomstva. Ve výkalech 2 králic byla zjištěna přítomnost oocyst kryptosporidií a také u 30 až 35denních králíčat z vrhů těchto samic byly v poměrně nízké intenzitě nalézány oocysty Cryptosporidium parvum. Z toho vyplývá, že za určitých okolností mohou být dospělé králice pravděpodobným zdrojem kryptosporidiové infekce v klecovém systému ustájení brojlerových králíků.
Z těchto dlouhodobých sledování zdravotní problematiky v chovech brojlerových králíků vyplynulo, že v chovech je poměrně stabilní výskyt endoparazitů. Z parazitárních onemocnění je nejčastěji diagnostikována kokcidióza a roupovitost. Z tohoto důvodu jsme se také zaměřili na zjišťování vztahu mezi výskytem těchto endoparazitů a reprodukcí králíků.
Sledování bylo zaměřeno i na králice jako možný zdroj nákaz králíčat. Ve vybraném chovu brojlerových králíků se v období tří měsíců provádělo pravidelné parazitologické vyšetření výkalů 30 králic. Na počátku sledování byly králice na 3. porodu. V průběhu posuzovaného období měly králice 1 až 3 porody (celkový počet porodů za sledované období byl 23). Koprologická vyšetření se prováděla v týdenním intervalu. U všech samic byly detekovány kokcidie rodu Eimeria (E. magna, E. perforans) a roup králičí (Passalurus ambiguus), u jedné králice Cryptosporidium parvum. Koprologická vyšetření ukázala, že ve výkalech bylo u samic po porodu více endoparazitů oproti jiným obdobím. Téměř u 48% králic došlo po porodu ke zvýšení počtu druhů parazitů. Kromě již dříve zjištěných druhů E. magna a E. perforans byl po prvním porodu detekován navíc druh E. media a po druhém porodu E. exiqua. U více než 34% byla také zaznamenána vyšší intenzita vylučování oocyst endoparazitů, zejména P. ambiguus a E. perforans. Celkem 17 % králic nevykazovalo změny v intenzitě vylučování oocyst endoparazitů. Pouze u jedné králice počet oocyst kokcidií poklesl. Z parazitologického vyšetření dále vyplynulo, že u 56 % samic po prvním porodu ve sledovaném období došlo ke zvýšení intenzity vylučování vajíček roupů. Po druhém porodu došlo k nárůstu počtu druhů endoparazitů, zejména kokcidií (téměř 89 %).
Další tříměsíční sledování bylo realizováno u 20 králic. Deset králic bylo před prvním zapuštěním přeléčeno antikokcidiky a proti roupovitosti, druhá skupina 10 králic nebyla přeléčena. Tato skupina vylučovala podstaně více oocyst endoparazitů než přeléčená. V této skupině mělo 80 % králic problémy se zabřeznutím, dále měly nižší počet králíčat ve vrhu a i králíčat odchovaných v porovnání se skupinou, která byla přeléčena. Během sledování z této skupiny uhynuly 2 králice, v přeléčené žádná.
Při sledování výskytu endoparazitů u mláďat byl již 28. den věku králíčat zjištěn výskyt kokcidií druhů E. magna, E. perforans a E. media. Oocysty kokcidií byly zaznamenány u 80 % králíčat. Ve věku 32 dnů byly detekovány oocysty P. ambiguus, a to u 40 % králíčat. Podobná zjištění uvádějí i Skřivanová a kol. (1997), kteří zjistili výskyt kokcidiózy u králíčat kolem 30. dne věku. Kokcidie byly registrovány po celou dobu výkrmu s nejvyšším procentem výskytu ve věku 35 až 60 dnů.
Z uvedených sledování je zřejmé, že v chovech brojlerových králíků je nezbytné pravidelně kontrolovat výskyt endoparazitů. Výskyt endoparazitů nepříznivě ovlivňuje reprodukci králic. V souvislosti s přenosem endoparazitů na mláďata vyplývá nutnost pravidelného parazitologického vyšetření králic, mláďat a nutnost jejich léčení.

Doc. Ing. Eva Tůmová, CSc., ČZU Praha,

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *