Žádný klid pro chovatele jelenů

Asociace farmových chovů jelenovitých České republiky (AFCHJ) má na začátku druhé poloviny roku 2004 za sebou kromě několika dílčích legislativních úspěchů i solidně navštívenou a především nijak formální valnou hromadu. Na druhé straně na ní nadále čeká řada závažných překážek a ty bude muset nějakým způsobem zdolat, jinak by její existence postupně ztratila smysl.

Žádný klid pro chovatele jelenů
Asociace farmových chovů jelenovitých České republiky (AFCHJ) má na začátku druhé poloviny roku 2004 za sebou kromě několika dílčích legislativních úspěchů i solidně navštívenou a především nijak formální valnou hromadu. Na druhé straně na ní nadále čeká řada závažných překážek a ty bude muset nějakým způsobem zdolat, jinak by její existence postupně ztratila smysl. Organizace se 140 členy a 19 pozorovateli (kteří se rozhodují, zda do podnikání s jeleny a daňky skutečně půjdou) zatím nikdy neměla čas si pořádně vydechnout. A jak to vypadá, v tomto směru se v nejbližší době nic nezmění.
„Ministerstvo zemědělství, přesněji vrchní ředitel jeho úseku zemědělských komodit Ing. Stanislav Kozák, upozornil i naše chovatele na nutnost vyplnit nový registrační lístek, sloužící k jednoznačné identifikaci v rámci inventarizace údajů vedených ve stávající ústřední evidenci,“ uvedl pro týdeník Zemědělec prezident AFCHJ Ing. Václav Pařízek.
„Hořce jsme se museli usmát nad pokračováním dopisu – požadované údaje totiž mají sloužit nejen potřebám příslušného útvaru Českomoravské společnosti chovatelů, ale stanou se rovněž podkladem pro poskytování financí z prostředků Evropské unie. Majitelé českých jeleních nebo daňčích farem ale na takové peníze nemají podle platných pravidel nárok. Důvod? Operativní porada ministra Palase už dříve rozhodla takto: podpora faremního chovu jelenovitých nepřipadá v úvahu. Ze statistiky prý jednoznačně vyplývá, že v posledních pěti letech nebyly uskutečněny dodávky masa zvířat z těchto farem do tržní sítě. Druhý argument nepotřebuje vůbec žádný komentář – jelenovitých žije v přírodních podmínkách republiky dost a proto není nezbytné chovat je na farmách. Chov v ohradách či oborách odporuje jejich přirozenému způsobu života. Tak končí oficiální odpověď získaná z odboru komunikace Mze. Já přidám jen dvě tolik oblíbená slova – bez komentáře,“ říká první muž asociace.
Novozélandské oko
Václav Pařízek nehodlá v žádném případě diskutovat o správnosti zavádění evidenčního pořádku: „Jen mi připadá trochu divné, že chovatelé jelenů a daňků musí plnit své povinnosti jako jejich ostatní kolegové, ale na rozdíl od nich na žádné dotace nemají nárok.“
Podobně se dá mluvit o užití produkce z farem. Nikdo z ministerstva se asi nezajímal o to, kolik živých zvířat je prodáno doma či do zahraničí pro založení nebo doplnění chovných stád. Například samotná akciová společnost Zemas Čejč loni prodala 137 daněl, z toho do Polska a na Ukrajinu 102 kusů. Do konce letošního května šlo na export dalších 26 kusů. „Kromě toho jsme jen v poslední době vyvezli na polský trh 140 chovných zvířat jiných farmářů,“ doplňuje tuto informaci prezident AFCHJ.
O úrovni podnikání na českých farmách jelenovitých se na vlastní oči nedávno přesvědčila skupina novozélandských chovatelů. John W. Spiers (jinak majitel Maranora Deer Farm) sedící ve stejném křesle jako Pařízek u nás, hodnotil situaci z pohledu světové velmoci v tomto odvětví – a podle vlastních slov byl skutečně mile překvapen. „Prezident Spiers a jeho kolegové si prohlédli farmu v Mokrovratech i chov jihočeského ZD Ostrovec a ve finále absolvovali degustaci výrobků firmy Agroprim Všetice. Samozřejmě, že jejich cesta nevedla jen Českem, ale více zeměmi Evropy. Co je šokovalo ze všeho nejvíc? Kolik všude vydělávají obchodníci na jejich zvěřině.“
Kdo bude střílet?
Jeden z velmi důležitých bodů v programu valné hromady (konala se ve východočeské obci Nekoř) se týkal znění vyhlášky č. 382/2004 o ochraně hospodářských zvířat při porážení, utrácení nebo jiném usmrcování.
V paragrafu 9 se konkrétně píše: „Střelná zbraň, zejména lovecká zbraň, může být použita k usmrcení různých druhů zvířat, zejména pak farmově chovaných jelenovitých. Použití podléhá povolení příslušným orgánem. Střelba musí být prováděna odborně způsobilými osobami a musí být dodržována ustanovení zákona, vyhlášky a zvláštních právních předpisů.“ Jinými slovy, před Pařízkem a spol. jsou nová jednání. Ta by měla především jednoznačně vymezit ve vyhlášce použité pojmy.
Asociace nehodlá ani nadále žít v izolaci, a proto plánuje pro své členy praktickou cestu do Rakouska. Ve Welsu se na samém začátku září koná veletrh Agravia (1. až 5. 9.), jehož jedna část je zaměřena právě na problematiku farmových chovů. Čeští „zvědové“ už navíc připravili návštěvu známého rakouského chovatele jelenů Ericha Lesshumera v Gallhamu (má k dispozici 56 hektarů půdy, z toho 20 oplocených), druhá zastávka je naplánována ve Wildparku Altenfelden.
Není snad třeba dodávat, že největší odměnou po návratu ze zahraniční poznávací cesty by bylo toto farmářovo zjištění – i v České republice jsme to konečně „rozjeli“ ve stejném stylu jako naši sousedé. Ale to bohužel ještě dlouho nehrozí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *