Zájem o plemenná prasata klesá

Podniků s nukleovým chovem prasat v republice již mnoho není. K těm, kteří se drží tradiční chovatelské disciplíny, patří i Zemědělské družstvo Rosice u Chrasti, které ve dvou šlechtitelských chovech – v Radimi a v Zájezdci – Trojovice, produkuje jak plemenný materiál otcovské populace, tj. duroca a bílého otcovského, tak mateřské plemeno bílé ušlechtilé.

 

 

Zemědělské družstvo Rosice u Chrasti je prosperující zemědělský podnik hospodařící v Pardubickém kraji. Živočišnou výrobu má postavenou na produkci mléka a hovězího a vepřového masa. Kromě jateční produkce, kterou přes vlastní jatky finalizují v podobě výsekového masa a uzenářských výrobků ve vlastních podnikových prodejnách, se chovatelé uvedeného východočeského podniku zabývají také šlechtěním prasat. Šlechtitelská práce v ZD Rosice u Chrasti spadá do počátku devadesátých let minulého století, respektive ji odstartovala v roce 1992 z Velké Británie dovezená zvířata large white, která položila základ ŠCH bílého otcovského plemene.

Druhý nukleový chov plemen duroc a bílé ušlechtilé podnik provozuje až od roku 2012, kdy farmu v Radimi převzal od ZD Luže, jejíž  vlastník (Agrofert holding) vydal rozhodnutí chov prasat zrušit.

„Šlechtění prasat na farmě v Radimi má dlouhodobou tradici s návazností od padesátých let minulého století. Začínalo se zde s mateřským plemenem bílé ušlechtilé, začátkem 90. let to byla i otcovská plemena, respektive pietrain a později hampshire, kterého nahradil duroc. Jedná se o malý šlechtitelský chov o 120 plemenicích, z nichž jich 95 reprezentuje bílé ušlechtilé a 25 plemeno duroc. Snažíme se chov udržet, ale klesající zájem o plemenná zvířata kopíruje snižující se počty chovatelů. S prasničkami se ještě daří obchodovat, ale s plemennými kanečky je to čím dál obtížnější. A to bez ohledu na jejich kvalitu, kterou u mateřských plemen charakterizuje vysoký přírůstek, příslušný počet struků, což je  alespoň po osmi na obou lištách, a samozřejmě reprodukce. U otcovských plemen je to zejména vysoký přírůstek a vysoký podíl libové svaloviny a konečně i odpovídající fundament. Bohužel již v nenávratnu jsou časy, kdy jsme v Radimi každoročně prodali 120 plemenných kanců. Dnes jich je asi čtvrtina. Neprodaní pěti- až sedmiměsíční plemeníci se musejí kvůli přítomnosti kančího pachu v mase kastrovat. Přitom čím později tento zákrok podstoupí, tím déle se je doporučuje krmit, řádově dva až tří měsíce. Pro chovatele to jsou další náklady, ať už se jedná o veterináře, který zákrok a případně léčbu u kanců provádí, nebo o speciální výživu. K tomu je třeba ještě přičíst nesrovnatelně horší konverzi. Tito kanci dorůstají porážkové hmotnosti blížící se 180 kg a v podobě výsekového masa jsou prakticky neprodejní, a tak končí ve výrobcích,“ konstatoval dále Ing. Kopecký.

Plemenných prasniček se v Radimi vyprodukuje okolo 450 kusů, z toho se jich okolo 300 prodá, dalších 60 se využije na obnovu vlastního chovu a zbytek se převádí do užitkových chovů ve střediscích v Rosicích a Brčkolech, které s celkovou ustájovací kapacitou pro 320 plemenic slouží k produkci výkrmových selat.

Také na farmě v Zájezdci-Trojovicích, kde je ustájeno 80 prasnic, se produkují prasničky pro vlastní užitkový chov. Při využívání kanců H38 finální jatečný produkt vyniká výbornou zmasilostí. Selata se vykrmují ve střediscích v Rosicích a Přestavlkách a porážejí se na podnikových jatkách v Synčanech. Výsekové vepřové maso i výrobky z nich se prodávají v podnikových prodejnách.*

Více se dočtete v zářijovém číslu časopisu Náš chov.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *