Zemědělství nemusí být průmyslovou výrobou

V poválečné Evropě bylo prvořadým úkolem zemědělství zajistit dostatek potravin pro obyvatelstvo. To vyžadovalo intenzifikaci zemědělství - její průběh u nás je dostatečně znám. Ačkoli se však zejména západní Evropa již delší dobu potýká s nadvýrobou potravin, tlak na maximální produktivitu a intenzitu zemědělské výroby neklesal. Ze zemědělství se stal průmysl na výrobu potravin. Teprve série zemědělských a potravinářských skandálů posledních let otřásla jak důvěrou spotřebitelů v kvalitu a bezpečnost potravin, tak i dosavadní zemědělskou politikou v řadě západoevropských zemí.

A stála konec konců místo několika ministrů. Ministr zemědělství Jan Fencl to na nedávné Evropské letní akademii ekologického zemědělství v Lednici na Moravě charakterizoval slovy: „Dnes není prvořadé nasytit občany, ale nasytit je bezpečnými potravinami z kontrolovaného systému!“
Rakouský ministr zemědělství a životního prostředí Wilhelm Molterer shrnul na téže konferenci nové požadavky a postoje občanů v Evropě vzhledem k zemědělství a potravinám do těchto bodů:
1. Oprávněný nárok, aby všechny potraviny byly bezpečné.
2. Požadavek, aby potraviny byly zdravé.
3. Je nutné nově definovat kvalitu potravin – už to není jako dosud technická měřitelnost a vážitelnost, ale jsou zde i etické požadavky na kvalitu, například na přirozený chov zvířat.
4. Společnost očekává, že obhospodařování krajiny nebude mít negativní ekologické účinky, ba naopak, že bude přispívat k ekologické rovnováze.
5. Zemědělství bude přispívat k ekonomické i sociální stabilitě venkova.
Je zřejmé, že v současné Evropě se mění jak požadavky kladené na zemědělství, tak i na výslednou kvalitu potravin. Zemědělství bude mít v Evropě nejen funkci producenta potravin, ale i „producenta“ zdravého životního prostředí, vyvážené kulturní krajiny a sociálně stabilního venkova. Potraviny pak budou muset být nejen bezpečné, ale i ekologické a etické. S velkochovy nelze v Evropě do budoucna počítat, produkty klecových chovů budou z etických důvodů sotva prodejné, nebudou-li klecové chovy zcela zakázány. O nutnosti zlepšovat životní podmínky chovaných zvířat svědčí i to, že jednou z prvořadých priorit programu SAPARD je zvyšování welfare zvířat v souladu s požadavky EU.
Stále větší prostor dnes v Evropě dostává ekologické zemědělství jako v současnosti asi jediný produkční systém, který splňuje požadavek důsledné a detailní kontroly, jak se o něm v Lednici zmínil i ministr Fencl. Německá ministryně zemědělství Renate Kühnastová hovoří o 20% podílu ekologického zemědělství v Německu do roku 2010. A Tomáš Zídek, náměstek našeho ministra zemědělství, na lednické akademii prohlásil, že když byl nedávno na konferenci v Británii, kde se projednávala společná zemědělská politika po roce 2006, tak si připadal jako na zasedání svazu ekologických zemědělců…

Jaký je tedy stav a perspektivy našeho ekologického zemědělství obecně a chovu hospodářských zvířat zvlášť z pohledu svazu sdružujícího ekozemědělce? Jestliže prvními farmami, které na začátku 90. let přecházely na ekologické hospodaření a vstupovaly do svazu PRO-BIO, byly smíšené podniky s rostlinnou i živočišnou produkcí, často rodinného typu a s menší výměrou zemědělské půdy, došlo v posledních letech k výraznému posunu. Zejména od zavedení státních dotací pro ekologické zemědělce v roce 1998 se do systému ekologického hospodaření hlásí především pastvinářské podniky v horských a podhorských oblastech, specializované na chov masných plemen skotu. Podíl orné půdy u členských podniků PRO-BIO je dnes jen něco málo přes 10 % a určitá nerovnováha se projevuje i v ekologické produkci. Na českém trhu je v současnosti přetlak hovězího biomasa, zatímco ostatních produktů se nedostává: máme jen několik málo ekologických chovatelů prasat, prakticky žádnou drůbež, chybí biovejce a málo je pohříchu i biomléka. V důsledku odbytových problémů v polovině 90. let, kdy mnohé mlékárny nebyly ochotné odebírat mléko z malých ekofarem ani jako konvenční, a v důsledku platební nekázně přešli mnozí ekologičtí chovatelé skotu na chov krav bez tržní produkce mléka, takže například olomoucká Olma, zatím první velká mlékárna, která se pustila do bioprodukce, má problémy nasmlouvat dostatek suroviny v kvalitě bio.
Nejvíce ekologických chovatelů je dnes v hraničních horách: na Šumavě, v Bílých Karpatech, Jeseníkách a v severozápadních Čechách. Až donedávna byl jejich produktem téměř výhradně zástavový skot, protože nebyla jatka, která by měla certifikaci KEZ (kontrola ekologického zemědělství). Více než rok je produkováno i certifikované biohovězí ze severozápadních a jižních Čech, které se prodává v hypermarketech firmy Ahold (Hypernova). Ekozemědělci se mohou pyšnit tím, že všechny poražené kusy byly testovány na BSE. V současnosti je v jednání certifikace několika dalších jatek v oblasti Jeseníků a Bílých Karpat. V roce 2000 bylo jako produkt ekologického zemědělství certifikováno v ČR celkem 5515 kusů jatečného skotu a 1160 kusů chovného skotu, jako produkt z přechodného období pak bylo osvědčeno dalších 1197 kusů jatečného a 202 kusů chovného skotu. Daleko největší zastoupení na ekologických farmách mají kříženci českého strakatého skotu a masných plemen, z čistých masných plemen máme nejvíce herefordů, plemene aberdeen angus a charolais.
Svaz PRO-BIO se svými deseti regionálními centry a hlavním sídlem v Šumperku zajišťuje pro členské podniky odborné poradenství, a to ve spolupráci se Spolkem poradců a kontrolorů v ekologickém zemědělství ČR, MZe ČR a kontrolní organizací KEZ o.p.s. Své členy také zastupuje při jednání se státními orgány a nabízí jim i pomoc v propagaci jejich produktů, v omezené míře i s odbytem. Významným krokem k rozvoji ekologického zemědělství v některých regionech je řešení projektů v rámci předvstupních programů Evropské unie. V letech 1999 a 2000 tak jeden projekt programu PHARE výrazně posílil EZ v Bílých Karpatech, v současnosti se řeší projekt rozvoje EZ v mikroregionu Jeseníky. Právě řešení podobných projektů se jeví jako velká možnost dalšího rozvoje EZ u nás, ovšem s tou výhradou, že programy EU jsou koncipované především na podporu extenzivního zemědělství v marginálních oblastech. Evropská unie nemá zájem o naši produkci, ale o maximální extenzifikaci našeho zemědělství. Podpora marketingu bioproduktů, kterou bychom potřebovali, stejně jako vůbec podpora ekologického zemědělství v produkčních oblastech tak bude muset být zajištěna z vlastních zdrojů, respektive ze zdrojů ministerstva zemědělství. Vzhledem k neuspokojenému zájmu našich spotřebitelů o celou řadu biopotravin pociťujeme jako naléhavou potřebu, aby dotace ministerstva byly koncipovány tak, že budou stimulovat k přechodu na EZ právě podniky na orné půdě.
A je to potřebné i vzhledem k významné ozdravující funkci ekologického zemědělství pro zatíženou krajinu v oblastech s dosavadní intenzivní zemědělskou produkcí. Ekologické zemědělství je podle nás nejen ideální pro chráněné krajinné oblasti, jako je tomu například v Bílých Karpatech, ale vhodné a důležité i pro nížiny. Právě zde se může uplatnit jako faktor zlepšující naše životní prostředí a zejména zde může plnit svou hlavní funkci, tj. – abychom se vrátili k výčtu ministra Molterera – produkci bezpečných, zdravých, ekologických, eticky a sociálně akceptovatelných potravin.

Ing. Radomil Hradil
PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců
radomil.hradil@pro-bio.cz
www.pro-bio.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *