Zoonózy – stále aktuální nebezpečí

Zoonózy jsou infekční onemocnění přenosná ze zvířat na člověka. Představují zdravotní riziko pro osoby, které přicházejí do kontaktu se zvířaty nejen v rámci pracovního procesu, ale i v rámci volného času. Z více než 250 aktuálně známých nemocí přirozeně přenosných z obratlovců na člověka jich je přibližně 80 běžných.

Prevence zavlečení a šíření zoonóz vychází z dodržování všech legislativních opatření, která jsou včetně hygienických požadavků v oblasti humánní nedílnou součástí podmínek předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění. Ve veterinární oblasti je východiskem řešení výskytu nebezpečných nákaz vyhlášení mimořádných veterinárních opatření, která představují soubor konkrétních nařízení a omezení nezbytných k ochraně zdraví zvířat a lidí při výskytu nebezpečné nákazy anebo hrozbě jejího šíření.
Nebezpečí, která mohou člověka ohrozit při kontaktu se zvířaty a prostřednictvím potravin, je celá řada. Většinu problémů si však lidé způsobují sami, a to nejen nedostatečnou hygienou při zpracování surovin a potravin živočišného původu, ale také nedodržením doby použitelnosti včetně jejich skladování za nevhodných podmínek. Z praktického hlediska je tak v oblasti humánní medicíny základem prevence infekčních onemocnění v první řadě striktní dodržování zásad osobní hygieny s důrazem na rizikové skupiny (děti, těhotné ženy, senioři, sociálně slabé skupiny obyvatel).
Ve  veterinární oblasti je to dodržování zásad externí i interní biosekurity chovu zvířat. Zahrnují dodržování základních hygienických zásad při ošetřování, kontaktu a manipulaci se zvířaty a jejich produkty. Dále vysokou hygienickou úroveň chovu, včetně pravidelné sanitace (mytí, čištění i dezinfekce, dezinsekce, deratizace) a zásad hygieny krmení a napájení zvířat. Její součástí je i kontrola kvality a zdravotní nezávadnosti produkovaných surovin a potravin živočišného původu ve všech fázích produkce. Stejně tak i dodržování základních opatření na tlumení nákaz v populaci rezervoárových zvířat, ale i systematické sledování zdravotního stavu zvířat, včetně populací volně žijících zvířat. Jakož i opatření na zamezení přenosu infekce kontrolou vstupu a pohybu osob, ale i důslednou kontrolu vjezdu a pohybu automobilů a dopravních prostředků po farmách. Nebo specifickou profylaxi (očkování) jak u exponovaných skupin obyvatel, tak i u zvířat a přerušení cest přenosu infekce živými vektory.*
Celý článek od kolektivu autorů v čele s doc. MVDr. Pavlem Novákem, CSc., najdete v prosincovém čísle časopisu Náš chov.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *