Menu
e-shop
Původce mastitidy Streptococcus uberis nabývá na významu, ale zároveň se ukazuje, že jeho kontrola je stále obtížnější. Oznámil to M-tým (tým pro mastitidu) Univerzity v Gentu v Belgii.
Zatímco programy kontroly mastitidy dokázaly výrazně snížit výskyt klasických nakažlivých patogenů, tato bakterie zůstává zodpovědná za významnou část případů klinické i subklinické mastitidy po celém světě.
Rostoucí význam patogenu
Streptococcus uberis je v současnosti označován jako jeden z nejčastěji identifikovaných patogenů způsobujících mastitidu u dojnic, což je trend, který se celosvětově prohlubuje. V řadě zemí tento mikroorganismus zodpovídá přibližně za jednu třetinu všech klinických případů mastitidy.
V Austrálii je S. uberis spojován s každým třetím případem klinické mastitidy, podobná situace panuje v Kanadě, Spojených státech, Nizozemsku a Velké Británii. Co dělá tento patogen tak problematickým?
Nečekaný způsob přenosu
Streptococcus uberis byl historicky považován za čistě environmentální patogen, kdy k přenosu dochází z prostředí na krávu. Nejnovější studie využívající molekulární metody však ukazují, že to není vždy pravda a přenos mezi zvířaty může hrát důležitou roli.
Výzkum provedený na 52 farmách odhalil potenciální přenos u 33 z nich, což naznačuje, že přenos mezi krávami je relativně rozšířený. U 17 farem ze 52 tvořily případy spojené s přenosem mezi zvířaty dominantní typ mastitidy, což znamená, že přibližně pro každou třetí farmu může být právě nakažlivý přenos největší výzvou.
Rezervoáry a šíření infekce
S. uberis kolonizuje jak zvířata, tak prostředí a je primárně nacházen ve výkalech a organické hmotě, včetně podestýlky. Bakterie byla detekována v zažívacím traktu (tonzily, bachor, rektum a výkaly), dýchacím traktu, urogenitálním traktu, infikovaných ranách a abscesech i na srsti dobytka, stejně jako na strucích, ve strukových kanálcích, na kůži struků a v infikovaných mléčných žlázách.
Šíření probíhá především prostřednictvím zažívacího traktu při olizování a čištění krav, přičemž přibližně polovina vzorků z kůže dojnic je pozitivních na S. uberis. Fekální kontaminace prostředí krav je další významnou cestou, kdy asi čtvrtina výkalů krav je pozitivní na tento patogen.
Problém chronických infekcí
Trvání infekcí způsobených S. uberis se může značně lišit. Přibližně 60 % infekcí trvá méně než 30 dní, avšak zhruba 18 % může přejít do chronického stadia a trvat déle než 100 dní. Existují dokonce zprávy o infekcích přetrvávajících přes období stání na sucho, takže výsledná doba může být až 20 měsíců.
Chronicky infikované krávy mohou působit jako důležitý zdroj dalších infekcí ve stádech, kde jsou přítomny kmeny adaptované na mléčnou žlázu. Tento fakt výrazně komplikuje kontrolu onemocnění a zdůrazňuje potřebu včasné diagnostiky a léčby.
Kritické období
Dojnice jsou nejčastěji infikovány z environmentálních zdrojů během období stání na sucho, což často vede ke klinickým případům v následující laktaci. Infekce však mohou vznikat i u laktujících krav, přičemž prvních 75 dní laktace představuje vyšší rizikové období než zbytek laktace. Až 60 % klinických případů mastitidy může mít svůj původ v období stání na sucho, s nejvyššími mírami infekce bezprostředně po zaprahnutí a kolem otelení.
Genetická diverzita komplikuje kontrolu
Genetické typování ukázalo, že kmeny S. uberis přítomné v mastitidě na farmě jsou úzce příbuzné a rozšířené ve srovnání s jinými kmeny S. uberis. Téměř 40 % všech případů klinické mastitidy způsobené S. uberis bylo spojeno s pouhými 5 % kmenů, z nichž všechny způsobovaly přenos mezi zvířaty a perzistentní infekce.
Analýza genomů izolátů z různých geografických oblastí Austrálie odhalila vysoce diverzní populaci S. uberis, přičemž všechny izoláty měly nové multilokusové sekvenční typy. Tato značná genetická variabilita ztěžuje vývoj univerzálních preventivních a léčebných strategií.
Problém s rezistencí
Studie prováděné v různých zemích ukazují, že všechny izoláty S. uberis byly multirezistentní vůči antimikrobiálním látkám. Nejčastějším genem antimikrobiální rezistence byl erm(B) u 75 % izolátů, následovaný geny fexA a dalšími. Navíc byla u významné části izolátů zjištěna rezistence vůči dezinfekčním látkám na bázi kvartérních amoniových sloučenin.
Výzva pro diagnostiku a léčbu
Identifikace kmenů S. uberis, které nereagují na léčbu antibiotiky, je klíčová pro lepší rozhodování a výběr léčby. Výzkum ukazuje, že kombinace řízeného strojového učení a hmotnostní spektrometrie MALDI-TOF může rozlišit kmeny S. uberis způsobující klinickou mastitidu, které pravděpodobně budou nebo nebudou reagovat na léčbu.
Zajímavostí je, že S. uberis neindukovaly u primárních kultur epiteliálních buněk mléčné žlázy expresi klíčových imunitních genů, ani neaktivovaly NF-κB. To naznačuje, že částice S. uberis neindukují signalizaci receptorů TLR v epiteliálních buňkách mléčné žlázy, což může vysvětlovat, proč někdy dochází k závažným případům klinické mastitidy.
Strategie kontroly
Kontrola S. uberis vyžaduje komplexní přístup:
Preventivní opatření
Management stání na sucho
Diagnostika a léčba
Závěr
Streptococcus uberis představuje rostoucí výzvu v moderním chovu dojnic. Jeho schopnost přežívat jak v prostředí, tak šířit se mezi zvířaty, spolu s vysokou genetickou diverzitou a rostoucí rezistencí vůči antimikrobiálním látkám, z něj činí náročného soupeře.
Efektivní kontrola vyžaduje nejen tradiční hygienická opatření zaměřená na environmentální patogeny, ale také implementaci strategií používaných proti nakažlivým původcům mastitidy. Pouze komplexní přístup kombinující prevenci, včasnou diagnostiku a cílenou léčbu může vést k úspěšnému zvládnutí tohoto onemocnění.*
Zdroj: DairyGlobal a další studie zaměřené na problematiku mastitid
