Dotace si zemědělci nevymysleli

Pokračování článku "Časy se změnily – image o naší práci musíme tvořit my sami", který analyzuje postavení dnešních zemědělců, najdete v Našem chovu 3/2026.

Ing. Vladimír Novotný, Ph.D.

MTS, spol. s r. o. 

Za většinou rozporů jsou vždy peníze. Přes všechny deformace volného trhu v EU stále platí pravidlo „má dáti – dal“. Dotace si nevymysleli zemědělci, ale politici v časech, kdy byl strach o potravinovou soběstačnost evropského hospodářství, jako zakázku na výrobu dostatečného množství kvalitních potravin. Pokud by dotace v rámci EU nebyly, bylo by naše zemědělství konkurenceschopnější než v řadě zemí EU. Nelze ale být bez nich, pokud je mají i jinde. Pokud mají kritici z nezemědělského sektoru pocit, že zemědělcům „létají pečení holubi do úst“, nic jim nebrání jít do zemědělství pracovat. Ale zjevně to tak není a naše společnost se má tak dobře, že prací v zemědělství pohrdá a „lukrativní“ práci v něm nechává stále více na lidech ze zemí, které jsou mnohem chudší. Lidem, kteří ji u nás berou většinou jen proto, aby lépe uživili své rodiny. 

Ostatně za uvedených 35 let se změnil i konzument, potraviny a přístup k nim. Když prezident Antonín Novotný sliboval v roce 1963 „maso bude“, bylo jasné, co patří mezi priority politiky KSČ v nejbližším období. Dnes si v podstatě umíme představit frontu u pokladem obchodních domů na slevy či nový Iphone, frontu na potraviny již ne. Oproti zbytku světa žijeme v blahobytu a nadbytku, což zákonitě vede i k plýtvání. To je paradoxně nejen v bohatých zemích, i v těch nejchudších, kde je problémem neschopnost omezit ztráty při sklizni, zpracování, dopravě a skladování potravin.

Dnes žijeme v nadbytku

Počet obyvatel přitom nezadržitelně roste a mimo nutnost zvyšovat celosvětově produkci, abychom populaci uživili, je nutné se intenzivněji zaměřit na omezení plýtvání s již vyrobenými potravinami, stejně jako ztrát při jejich výrobě. Tak jak ubývá ochoty lidí pracovat manuálně, jsou lidé nuceně nahrazování technologickými systémy. Ty si mohou dovolit využít především větší farmy a koloběh se uzavírá.

Klíčovou roli hrají přežvýkavci

V ČR máme navíc štěstí, že žijeme v jedné z nejúrodnějších a zemědělsky nejvyspělejších oblastí světa. Zemědělskou půdu, jejíž množství neustále ubývá a její kvalitu musíme chránit. Také jsme nepřímo povinováni z ní vyrobit rozumným způsobem co nejvíce potravin. Ty živočišného původu jsou v lidské výživě nenahraditelné a ve vztahu k péči o naši krajinu nejefektivněji vyrobitelné. Klíčovou roli v tom hrají přežvýkavci, kteří jako jediný druh hospodářského zvířete dokáží k výrobě živočišné bílkoviny využít i marginální půdu, které je na světě nejen více než zemědělsky intenzivně využitelné půdy, ale hlavně ji jinak nedokážeme k uživení populace využít. Vedlejším, ale rovněž nenahraditelným produktem, jsou statková hnojiva. Vše do sebe zapadá a je dědictvím desítek generací, z jejich potu, dřiny. Povinností naší generace zemědělců a těch příštích je co nejlépe, nejefektivněji a nejcitlivěji navázat.

Celý článek najdete v Našem chovu 3(2026.