Menu
e-shop
Správně sestavené krmné směsi mají rozhodující důležitost pro rentabilitu produkce drůbežího masa, vždyť cena krmiv představuje přibližně 70 % výrobních nákladů. Při rozhodování o výživě se nezaměřujeme na plné využití růstových schopností zvířat, na jejich maximální produkci, zajímá nás ekonomická efektivnost výroby.
Prof. Ing. Jiří Zelenka, CSc.
Mendelova univerzita v Brně
Kontakt: zelenka@mendelu.cz
Chceme krmit tak, abychom v daných podmínkách dosáhli nejvyššího zisku.
O množství přijatého krmiva rozhoduje především koncentrace energie. Zvíře sežere při neomezené nabídce jen tolik, kolik potřebuje pro uspokojení potřeby energie, bez ohledu na to, kolik je v přijatém množství aminokyselin, popř. dusíkatých látek (tzv. hrubého proteinu). Nepozná, že jich přijalo málo nebo naopak zbytečně mnoho. Při vyšší koncentraci energie je třeba zvýšit i koncentraci esenciálních aminokyselin, aby zvíře při menším příjmu krmiva netrpělo jejich nedostatkem. A naopak, při nižší energetické hodnotě se množství přijatého krmiva zvyšuje. Ponecháme-li v takové směsi normou požadovanou hladinu aminokyselin, zvíře jich sežere více, než potřebuje.
Jsou ovšem drobné výjimky: V krmivu tvarovaném do granulí nebo granulové drti a v tukované směsi sežerou zvířata při neomezené nabídce o něco víc energie, než v krmivu netvarovaném a netukovaném.
Příjem krmiva je ovšem limitován také kapacitou trávicího traktu. Je třeba připomenout, že moderní brojleři sežerou i při vysoké koncentraci energie tolik, že mnoho volného prostoru v trávicím traktu nezbývá. Krmivo s výrazněji sníženou hladinou energie proto neumožňuje plně využít jejich růstový potenciál.
Znát obsah energie v krmné směsi je nezbytné po posouzení, zda byl dodržen poměr mezi energií a aminokyselinami. Přesné stanovení metabolizovatelné energie opravené na dusíkovou rovnováhu (MEn) je velmi náročné. Její obsah se proto v EU podle Nařízení Komise 152/2009 může v dodavatelsko-odběratelských vztazích pouze odhadovat podle chemickým rozborem zjištěného obsahu živin. Počítá se podle rovnice
MEn (MJ/kg) = 34,3l × tuk (g/g) + l5,51 × dusíkaté látky (g/g) +
l6,69 × škrob (g/g) + l3,01 × cukr (g/g)
Standardizovaná ileální stravitelnost aminokyselin
Při sestavování směsí se dnes pracuje s hodnotami standardizované ileální stravitelnosti aminokyselin. Zjišťuje se jako rozdíl mezi přijatým množstvím aminokyseliny a jejím obsahem v trávenině vypláchnuté z distální části ilea (kyčelníku), od něhož se odečte živina endogenního původu (z trávicích šťáv, žluči, hlenu, odloupaných buněk sliznice). Rozdíly mezi standardizovanou a dříve používanou zdánlivou ileální stravitelností jsou u krmiv glycidových 6–8 %, u krmiv bílkovinných 1–2 %. Standardizovaná ileální stravitelnost aminokyselin je dosud nejpřesnějším prakticky použitelným odhadem jejich biologické využitelnosti. Údajů o obsahu aminokyselin v krmivech a jejich standardizované ileální stravitelnosti je již v současné době dostatek (např. Evonic AminoDat® 6.0).
Průmyslově vyráběné aminokyseliny používané jako krmná aditiva jsou na rozdíl od aminokyselin vázaných v bílkovinách stravitelné téměř stoprocentně. O využití komerčních aminokyselin rozhoduje jejich cena. L-lysin a DL-methionin jsou dostupné za přijatelné ceny již více než 40 let, a tak dlouho se také plošně používají. V posledních letech se staly cenově přijatelnými i threonin, tryptofan, valin, arginin a isoleucin.
Celý odborný článek autora najdete v časopise Krmivářství 4/2026.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Velmi zajímavý článek. Z vlastní zkušenosti se potvrdilo, že nestačí sledovat jen obsah hrubého proteinu – mnohem důležitější je správný poměr energie a stravitelných aminokyselin. Po úpravě receptury podle této zásady jsme dosáhli lepší konverze krmiva a zároveň snížili zbytečné náklady na výživu.
street view