
První dva případy nákazy potvrdila na začátku října slovenská Štátna veterinárna a potravinová správa (ŠVPS SR). Konfirmační vyšetření provedl veterinární ústav během předchozího týdne. Zajímavé je, že pozitivní skot v obou hospodářstvích nevykazoval žádné klinické příznaky a infekce byla odhalena až laboratorním vyšetřením.
Podle slovenských veterinářů jde o sérotyp BTV-3, který v současnosti cirkuluje také v okolních zemích. Slovensko až dosud patřilo mezi poslední evropské státy, kde výskyt katarální horečky ovcí nebyl potvrzen. Starší informace ŠVPS uvádějí, že na slovenském území nebylo v minulosti zaznamenáno žádné ohnisko nákazy.
V obou pozitivních chovech přijaly slovenské veterinární orgány opatření, která zahrnují především zákaz přemísťování zvířat na jiné farmy. Pozitivní zvířata se však neutrácí a mohou být podle potřeby přemístěna na jatka.
Po vakcinaci je podle ŠVPS možné zvířata z postižených hospodářství přesouvat také do jiných chovů na území Slovenska. Vakcinace proti KHO je na Slovensku dobrovolná, hlavní veterinární lékař SR Martin Chudý ji však chovatelům doporučil. Při vývozu do zahraničí musejí zvířata splnit podmínky cílové země, což může znamenat požadavek na vakcinaci, laboratorní vyšetření nebo kombinaci obou opatření.
K 5. říjnu nebyla podle slovenské veterinární správy kromě uvedených dvou chovů hlášena další ohniska.
Katarální horečka ovcí je virové onemocnění domácích i volně žijících přežvýkavců. Přes svůj název nepostihuje pouze ovce, ale také skot, kozy a některé volně žijící přežvýkavce. Virus se mezi zvířaty za běžných podmínek nešíří přímým kontaktem. Hlavním přenašečem jsou drobní krevsající tiplíci rodu Culicoides, a proto je šíření nákazy výrazně závislé na jejich sezónní aktivitě.
U ovcí může mít nemoc poměrně těžký průběh. Objevuje se horečka, otoky hlavy a sliznic, výtok z nosu, krváceniny a ulcerace v dutině ústní, kulhání nebo charakteristické změny jazyka, podle nichž získalo onemocnění anglické označení bluetongue. U skotu bývá infekce často bezpříznaková nebo má mírnější průběh, což ukazují také nynější slovenské případy. Katarální horečka ovcí není zoonózou a nepředstavuje nebezpečí pro člověka.
Výskyt na Slovensku má význam i pro české chovatele. Jeden z prvních pozitivních chovů se nachází v okrese Čadca v Žilinském kraji, tedy v oblasti sousedící s Českou republikou.
V ČR se BTV-3 po patnácti letech bez výskytu KHO objevil již 6. září 2024. Do konce roku 2024 bylo potvrzeno 115 ohnisek. Nákaza pokračovala také v dalších letech a podle údajů Státní veterinární správy bylo jen do 31. července 2026 zaznamenáno v České republice 135 pozitivních chovů skotu a jeden chov ovcí. Dominantním sérotypem zůstává právě BTV-3.
Česká republika proto nadále uplatňuje celostátní mimořádná veterinární opatření. Preventivní vakcinace je dobrovolná a kromě BTV-3 jsou od roku 2026 vytvořeny podmínky také pro vakcinaci proti sérotypům BTV-4 a BTV-8, které se objevily v sousedních evropských státech.
Potvrzení prvních případů na Slovensku je dalším dokladem pokračujícího šíření BTV-3 ve střední Evropě. Pro chovatele skotu a ovcí je důležitá nejen samotná nákazová situace, ale také podmínky přemísťování zvířat a ochrana stád během období aktivity vektorů.
Zdroje: Štátna veterinárna a potravinová správa SR / TASR, Státní veterinární správa ČR.
