V týdeníku Zemědělec informujeme o moderních stájích splňující požadavky welfare, s vysokou produktivitou práce i užitkovostí zvířat. Na druhé straně existuje řada zemědělských podniků, které v chovu skotu stále využívají zastaralé stavby a technologie s velkou náročností na lidskou práci. Proč to někde jde a jinde ne? Na to jsem se přijeli zeptat do Zemědělského družstva Nova Dříteň, které může těm prvním jen závidět.
Zemědělské družstvo v Dřítni, které vzniklo na popud vlastníků majetkových podílů před deseti lety, chová přibližně 630 krav českého strakatého skotu s průměrnou užitkovostí 5580 kg mléka, 350 býků ve výkrmu s denním přírůstkem 1000 g, 350 jalovic a přibližně 550 telat. Výkrm prasat od šedesáti prasnic je pro podnik okrajovou záležitostí, při ceně kolem 29 korun za kilogram a zmasilosti 57 % je podle ředitele družstva ztrátový.
Vše se dělá postaru
Přibližně čtyřicet procent všech dojnic chová družstvo v zastaralém, neprůjezdném velkokapacitním kravíně z roku 1974 s nevyhovující roštovou podlahou a technologií. Zbylé dojnice jsou ustájeny ve dvou vazných stájích s nízkou normou obsluhy, i když jejich užitkovost kolem 6300 l není vůbec špatná. Ve všech stájích nevyhovuje ani původní staré dojení, požadovaná čistota mléka se udržuje jenom každodenní obětavostí ošetřovatelů. Průměrný věk dojičů, jejichž práce je v těchto podmínkách velice náročná, je kolem 55 let a vysoká nemocnost jen dokresluje nesmírnou dřinu ve vazných stájích. Velký počet pracovníků v živočišné výrobě má pak negativní vliv na ekonomiku družstva.
„Hlavní problém spočívá v tom, že dojnice chováme ve stájích, které nám nepatří a k jakékoli modernizace potřebujeme souhlas vlastníků či původního družstva v likvidaci,“ vysvětluje pochmurnou situaci v chovu skotu Ing. Ladislav Krejča, hlavní zootechnik družstva. „Krávy máme ustájeny ve třech střediscích a v každém jsme chtěli stájové kapacity rekonstruovat na volné ustájení s moderními technologickými prvky. Nechali jsme si zpracovat hygienická pásma ochrany, projekty, které nebyly vůbec levné, měli jsme připraveno i financování. Vždy to ale ztroskotalo na tom, že nám nikdo z majitelů, z nichž mnozí jsou i členy našeho družstva, neprodal nebo dlouhodobě nepronajal pozemky, na nichž bychom měli stavební úpravy provádět. Přestože jsme nabízeli za pár arů miliony korun, neuspěli jsme. Přitom jde o zastavěné pozemky, které nikdo nikdy jinak nezpeněží. Jsme v bezvýchodné situaci, a proto jsme během posledních dvou či tří let snížili stavy dojnic řádově o 250 kusů.“
Pohoršili si i býci
Před více než rokem došlo v družstvu k velkým přesunům hospodářských zvířat. „Vedlo nás k tomu neustálé zvyšování nájmu z objektů živočišné výroby ze strany VOD Dříteň v likvidaci,“ říká Ing. Krejča. „Museli jsme opustit poměrně moderní, průjezdnou, roštovou stáj, kde jsme krmili 500 býků do věku 27 týdnů a hmotnosti kolem 800 kilogramů a přestěhovat je do našich zastaralých objektů s hlubokou podestýlkou. Vzhledem k uzavřenému obratu stáda dnes vykrmujeme býky jen do věku 24 měsíců, kdy dosahují porážkové hmotnosti kolem 680 až 690 kilogramů. O poměrně moderní stáj, kterou jsme opustili, dnes nemá nikdo zájem, objekt dál chátrá a s největší pravděpodobností dopadne jako stovky podobných stájí v České republice, které byly během několika málo let zdevastovány. Původní družstvo v likvidaci by chtělo stále více peněz, přitom my každou korunu těžko sháníme.“
Zastaralé technologie způsobují nemalé problémy i s výživou zvířat. Přestože družstvo vlastní dva krmné míchací vozy, které připravují směsnou krmnou dávku po celý rok, nelze je v neprůjezdném velkokapacitním kravíně použít. Z centrální přípravny zde dopravují krmivo do žlabu pásové dopravníky. Další problém se týká množství a kvality krmiv, v posledních pěti letech přetrvává deficit v krmení a ani odborníci nebyli podle hlavního zootechnika schopni spočítat krmnou dávku bez výrazné saturace jadrným krmivem. „Spolupracujeme s firmou Tekro, která nás nasměrovala k tomu, abychom krávy krmili v souladu s pravidly správné výživy,“ dodává L. Krejča. „Žádné převratné zlepšení však nenastalo, protože ve starých technologiích tato pravidla nefunguji. Trápí nás i mnohaletý nedostatek slámy, neboť býky i jalovice chováme na hluboké podestýlce.“
Budou místní bez práce?
„Zemědělství bez živočišné výroby u nás nemůže fungovat, nelze se spokojit s tím, že budeme pouze udržovat krajinu a spoléhat na dotace,“ zapojuje se do hovoru ředitel Zemědělského družstva Nova Dříteň Ing. Jaroslav Pecholt. „Aby se zvýšila produktivita práce a výkony v živočišné výrobě, je modernizace objektů nezbytná. Zatím jsem vyčerpali všechny možnosti dohody s některými vlastníky pozemků, kteří se zdráhají prodat či dlouhodobě pronajmout zastavěné pozemky. V konkursu však skončil jeden sousední zemědělský podnik s mnoha pro nás zajímavými objekty živočišné výroby. A nebudu zastírat, že o některé z nich máme zájem. Pokud by se záměr s nákupem nového velkokapacitního kravína realizoval, velice rychle bychom se dostali do kladných čísel. Jinak budeme muset chov skotu omezit a rekonstruovat pouze jednu stáj s volným ustájením. Samozřejmě se všemi dopady na zaměstnanost - dnes u nás pracuje téměř sto lidí, jejichž průměrná mzda se pohybuje kolem 13 500 korun - a na ekonomiku družstva.“
„Když už je řeč o ekonomice,“ pokračuje ředitel Pecholt, „jsme členem Mlékařského družstva Jih, které je rovnocenným partnerem zpracovatelů a jeho vyjednávací podmínky jsou vzhledem k velkému množství nabízeného mléka zcela jiné, než by byly naše. Přesto současná průměrná cena kolem 7,50 koruny za litr mléka je nedostatečná, potřebovali bychom alespoň osm korun. Proto se nemůže nikdo divit, že tolik mléka se denně přepravuje z České republiky do Německa. Je otázkou, zde je nutné vyvážet surovinu za hranice a zpět dovážet výrobky, nebo zda by čeští zpracovatelé neměli najít se zemědělci společnou řeč. Ať se to někomu líbí nebo ne, rozhodující váhu na trhu s mlékem má Madeta, a ta také diktuje cenu. Když se pak podíváte, v jakých prostorách funguje, jde vesměs o nové objekty i technologie, přitom my chováme skot ve stájích ze šedesátých let, traktor si koupíme jednou za pět let, a to si ještě musíme vzít úvěr, tak je asi zřejmé, kde je zakopaný pes.“
