Už počtvrté přijel doc. dr. Robert Van Saun do České republiky. Tento špičkový výživář z Pensylvánie je světově uznávaným odborníkem v oblasti krmení a zdraví mléčného skotu. Pracuje na státní pensylvánské univerzitě, není však jen vědcem, ale i praktickým poradcem. Při svých předchozích návštěvách seznámil českou odbornou veřejnost se způsobem hodnocení výživy v USA. Letos na pozvání společnosti Mikrop Čebín hodnotil výživu a management na pěti českých podnicích.
Navštívil: ZOD Mrákov, ZD Hraničář se sídlem v Loděnici, Agro Záhoří, Agro Podlesí, a. s., Červené Janovice a ZOD Želiv. Měli jsme možnost na dvou chovech být s ním a účastnit se závěrečného hodnocení ve Zdislavicích. Největší důraz při svých návštěvách kladl na stálost podmínek chovu dojnic. „Proto je naším cílem, snížit variabilitu,“ zahájil van Saun. „Nejvariabilnější systémy jsou programy založené na krmení siláží.“
Kvalitní objemné krmivo
Máme šest cílů, jak kvalitní siláž nebo senáž získat:
- dosažení rychlého pádu pH,
- kontrola teploty během fermentace, ta nesmí dosáhnout vysokých hladin,
- Dosáhnou správného spektra fermentovaných kyselin – tzn. 60 % kyseliny mléčné z celkového množství kyselin,
- Zajistit dostatek sacharidů rozpustných vodě – pomáhají krávě dojit,
- minimalizovat rozštěpení proteinu, aby dojnice neměly potíže získat optimální hladinu metabolizovatelného proteinu,
- minimalizovat aerobní aktivitu, když se siláž vybírá ze žlabu.
První, čemu věnoval výživář pozornost při návštěvě farmy byla péče o silážní žlab. „Velice mě překvapilo, jak se čeští farmáři o své siláže starají,“ uvedl na semináři ve Zdislavicích. „Většinou jsem viděl hladké čelní stěny, které minimalizují penetraci kyslíku do žlabu. Máte zajímavé vybavení, kterým dosahujete těchto stěn.“ Pokud má čelo nepravidelné hrany, zvyšuje se povrch čelní stěny a dojde k většímu průniku kyslíku a tím k sekundární fermentaci a vyššímu růstu kvasinek na takovéto siláži. Nekvalitní siláž má vliv na příjem krmiva a snižuje se příjem sušiny. Pokud je na čele vidět tmavší oblasti, znamená to, že došlo na žlabu k zahřátí. „Pokud jde o péči – čeští farmáři jsou na tom velmi dobře,“ zopakoval van Saun.
Teplota
Během silážování by teplota neměla přestoupit o 8 až 11 oC okolní teplotu. Je to normální teplo z bakterií, které způsobují fermentaci. Pokud se neodstraní vzduch dojde k dalšímu zahřívání až zhnědnutí díky Browningově reakci. Přesáhne-li teplota 49 oC může mít za následek velice vážné poškození hmoty. Nahnědlý materiál voní po tabáku nebo karamelu. Je to výsledek reakce, kdy došlo k poškození proteinů a jsou pro zvíře nedostupné. V siláži pak mohou růst plísně. Dalším sledovaným ukazatelem je teplota siláže po vybrání ze žlabu. Měla by se zvýšit maximálně o 5,6 oC.
Na obrázku č. je silážní žlab v Pensylvánii, ve hmotě jsou zapíchnuté teploměry na různých místech – v centru a blíže k boku. Na centrálním je 25,5 oC, to je dobrá teplota. Když se měřilo v rohu dosáhla však již 42,8 oC. To ukazuje na abnormální fermentaci, velké zahřívání, protože byly nedostečně udusány boky. Jde o místo, kde je vždy nejvíce problémů, proto je třeba sledovat velmi pozorně. Pokud se tento narušený materiál dostane do TMR může vyvolat problémy. Je také náchylnější k tomu, aby na něm rostly mykotoxiny a sekundární patogeny, jedním z nich je Listeria.
Měření pH
K hodnocení hladiny pH se využívá pH metr, Robert van Saun předvedl , jak s ním zacházet, ve všech navštívených podnicích: vezme se plná dlaně siláže, přidá trochu vody, pak promíchá a šťáva se vymačká na pH metr. Použití vody pH siláže nezmění. Touto technikou se odebírají vzorky podél celého silážního žlabu. Získá se tak informace, jak dobře byla siláž konzervovaná. U kukuřičné siláže očekáváme hodnotu v rozmezí od 3,8 po 4,2, jeho rozsah závisí na obsahu vlhkosti, takže při vyšší může být pH nižší. „Začínám se obávat, když je kukuřičná siláž na 4,5,“ vysvětlil van Saun. Jak teplota, tak pH jsou dobré indikátory špatné fermentace siláží. U travní nebo vojtěškové senáže neočekáváme, že by pH pokleslo pod 4,8, obvykle při 5 až 5,5 začnou růst patogeny.
Jedním z problémů kterých si na návštěvě farem van Saun všiml, je nedostatek techniky, aby byly silážní žlaby rychle naplněny: „I ty vaše velké silážní žlaby bych se snažil naplnit za méně než 24 hodin.“ Někteří farmáři mu přitom uvedli, že to trvá i týdny. Výsledkem postupného dokládání vrstev je, nedostatečná fermentace, není dostatečně vytlačen kyslík. Dokladem toho jsou vrstvy zkažené siláže na čelní stěně – následkem pak zdravotní problémy v chovu.
Hodnocení vzorků, odebraných na farmách (viz obr. ) ukázalo většinou velmi dobrou kvalitu u kukuřičných siláží. Obavu jen vzbuzovala jejich vysoká sušina, přes 40 %, některé byly příliš dlouhé a zralé, důvodem bylo loňské sucho, kdy nebylo možné kukuřici rychle sklidit. „Myslím, že je to příležitost pro jiné kukuřičné hybridy, které by měly dlouhou dobu zrání, třeba od 90denní, 105 až po 120denní. Pokud byste pak začali se sklizní té, která zraje nejdříve, postupně dalších, byl by stupeň zralosti stejný,“ uvažoval americký odborník.
Seperace částic
„Největší příležitost byla ukázat, jak pracuje Penstate separátor částic,“ konstatoval van Saun. Jde o čtyřsítový separátor (viz obr. ). Postup separace je následující: Matriálem klepeme dopředu a do zadu, základní myšlenka je dát každému kousku krmiva šanci, aby spadl dolů. Poté se hmota zachycená na jednotlivých vrstvách zváží a vypočte se procentické zastoupení.
Horní vrstva má oka 19 mm, zachytí materiál, který formuje tzv. bachorovou matraci, je ho poteřba jen tolik, aby matraci vytvořil. Druhá vrstva má oka 7,8 až 19 mm – je to hlavní část, která je fermentovaná, aby podporovala růst mikrobů. Obsahuje hrubá zrna, pomaleji starvitelnou vlákninu dobře rozložitelnou bachorovými mikroorganismy.
Třetí síto s otvory 7,8 až 1,3 mm zachytí částice v bachoru rychle fermentovatelné. Jde o jemnější části vlákniny, snadno dostupné pro produkci energie. Musí ale být zachycena v bachorové matraci jinak z bachoru odplave. Na dně separátoru zůstávají částice menší než 1,3 mm. Jsou velice dobře fermentovatelné, ale díky svým vlastnostem vyplavou z bachoru a mohou způsobit např. acidózu. Separaci částic předvedl van Saun na farmách vždy u objemných krmiv krmné dávky, poté u směsné krmné dávky a u vzorku odebraného po určité době ze žlabu krav. „Celá idea je znát distribuci částic, kterou jsme dosáhli na separátoru, protože ukazuje, co se děje v krávě.“
Jak dopadla na separátoru krmiva v pěti navštívených podnicích? To uvádí obr. U mnoha byl problém s příliš velkým podílem materiálu na horním sítě. Pokud je podíl největších částic v krmné dávce příliš vysoký, tak krávy buď přijímají nadbytek vlákniny nebo krmnou dávku přebírají, přijmou proto jen jemné částice a hrozí vznik acidózy. Problém nadbytku velkých částic vznikl při skliznidíky tomu, že proces nebyl přizpůsoben zralosti nebo se sklízel starší porost. Dlouhé vlákninové částice mohou být problém pro dobré udusání ve žlabu . Další farma: zase velké
Separace částic TMR zhodnotí co bylo dodáno krávě, a ze vzorků z různých míst žlabu se určí, co opravdu dojnice přijímají. Ukáže, co zbude na dojnice, které přijdou ke žlabu později nebo při omezeném počtu míst u žlabu.
Jak má separace částic vypadat? Robert van Saun uvedl požadované rozdělení u krmiv a směsné krmné dávky následovně:
Kukuřičná siláž – horní síto: 3 – 8 %,
druhé: 45 – 65 %,
třetí: 30 – 40 %,
na dně: pod 5 %.
Senáž: horní síto: kolem 10 – 20 %,
druhé: 45 – 75 %,
třetí: 20 – 30 %,
na dně: pod 5 %.
TMR: horní síto: 2 – 8 % (10),
druhé: 30 – 50 %,
třetí: 30 – 50 %
na dně: méně než 20 %.
Sucho způsobuje menší lignifikaci píce, je jí sice méně, ale měla by být dobrá. „Měli byste se ale dostat na kratší částice. Doporučil by zkrátit délku řezu, snížit pojezdovou rychlost řezačky.“
Hodnocení výkalů
Dalším údajem, jak zjistit, co krávy oparvdu přijmou je hodnocení částic ve výkalech. K tomu se používá síto, kterému se říká síto číslo osm, má otvory 2,36 mm, což je o něco více než velikost částic, které jsou vyplavované z bachoru.. Postup je následující: odeberou se výkaly ze skupiny dojnic z mnoha míst v boxu, potom se proženou horkou vodou, abychom je naředili. Trus obsahue 20 % sušiny, proto je 80 % odplaveno. Pak se podíváme o na částice na sítě. Zůstanou zde zrna kukuřice, sóji, ječmene nebo vláknina. Je to ten matreiál, který by měl zůstat v bachoru a být dále fermentován. „Kolik materiálu je na sítě, podívejte se, o jak obrovské množství mléka přicházíte.“
K této separaci máme bodový systém hodnocení výkalů – od skóre 1, typické pro krávy, které se dostanou na pastvu, 2. Skóre – výška, 3. Skóre – výška 2,5 až 4 cm vytváří soustředěné kruhy – to je normální pro krávu v laktaci. Ťyřmi body se hodnotí s výškou kolem 4 až 5 cm, typické pro suchostojné krávy, pro nízkoproteinovou dietu nebo vysoký podíl vlákniny. Pětka – výška 7,6 a více cm – typické pro dojnice krmené pícninami nebo nemocné.
„Výkaly jsou okno toho, co se děje v bachoru – vidíme co krávy dělají s dietou,“ zdůraznil důležitost pozorování Američan.
Pohoda krav
Po zhodnocení objemných krmiv se na všech farmách americký docent odebral do stáje. Tady si u jednotlivých skupin krav všímal uspořádání kotců a lehacích boxů. Pohoda krav je velmi důležitá. Když se přijde do stáje měla by většina zvířat ležet v boxech a přežvykovat. „To je první, čeho si všímám“ upozornil van Saun. Pokud tomu tak není, nejsou zvířata v pohodě a dochází ke snížení produkce. Ve stáji by jich mělo 60 až 70 % přežvykovat.
Jako limitující faktor označil na českých farmách vodu. Nedostatečný počet napáječek, jejich malá hloubka – to byla bolest téměř všech chovů, které navštívil. Další požadavek, často neplněný, je na napáječku s dostatečným průtokem při východu z dojírny, kdy mají dojnice největší žízeň.
Metabolizovatelný protein
Robert van Saun již při předchozích návštěvách seznámil české výživáře se způsobem hodnocení krmné dávky pro dojnice. Pensylvánsko-cornellský systém je založený na vlivu výživy na metabolizovatelný protein. Základem je tzv. metabolizovatelný protein, což je takové množství aminokyselin, které bylo stráveno v žaludku a pak absorbováno v tenkém střevě a tak se stalo dostupné pro krávu, aby podporovalo její funkce. Aminokyseliny využije dojnice pro záchovnou potřebu, růst (u jalovic), pro mléčnou produkci, růst plodu a další funkce.
Existují dva zdroje aminokyselin: mikrobiální a tzv. by pass protein z krmné dávky. Mikrobiální protein je vysoce stravitelný, má vysokou biologickou hodnotu, tj. aminokyselinovou skladbu blízkou složení, které zvíře potřebuje. Hodnota se pohybuje pro krávu na úrovni 90 %. Některé aminokyseliny jsou limitující pro mléčnou produkci, proto je třeba co nejvíce podpořit mikrobiální růst, tj. tvorbu nejlepšího možného proteinu, který můžeme zvířeti poskytnout.
By pass protein se nerozkládá v bachoru, stravitelnost se pohybuje kolem 80 %, ale mnohé výzkumy ukazují na velké rozdíly (40 – 90 %). Za současné situace zákazu živočišných proteinů je kvalita a dostupnost zdrojů by passového proteinu omezená.
Vyprodukovat více mikrobiálního proteinu znamená vyšší fermentaci vlákniny a škrobu, větší produkci těkavých mastných kyselin, více energie a více mléka efektivní cestou. Na denní produkci 25 kg mléka, při efektivitě práce, bakterie vyprodukují 98 % proteinu nezbytného pro tuto produkci. I při vyšší denní dojivosti může mikrobiální protein tvořit velkou část potřeby. Degradovatelný protein v bachoru je nutný pro efektivní trávení vlákniny, to je častý problém, který van Saun viděl na českých farmách. By pass protein nepřispívá dusíkem k bachorovým mikroorganismům. Klíčem je mít stále dostupnou hladinu fermentovatelné energie v bachoru. Sacharidy krmné dávky jsou z různého pohledu zdroje fermentovatelné energie a nesmí se na ně zapomínat. Bakterie které fermentují strukturální sacharidy mají jako zdroj energie vlákninu a čpavek a ty co fermentují nestrukturální sacharidy využívají cukry, škroby a dostupný zdroj dusíku.
Protein – dělení
Ukazatel obsahu hrubého proteinu pro dojnici nemá význam. Dělí se na využitelný a vázaný. Vázaný je nedostupný, jde například o tepelně poškozený.
Využitelný rozdělují v americkém systému podle rozpustnosti v bachorové tekutině na rozpustný (NPN, pravý protein), nerozpustný degradovatelný v bachoru (dohromady jsou zdrojem metabolizovatelného proteinu) a by pass protein, který jediný nepodporuje růst bakterií v bachoru.
Sacharidy
Sacharidy dělíme na strukturální a nestrukturální (NDF), kam patří hemicelulóza a vláknina určená kyselým detergentem. Mezi strukturáln patří cukry a škroby, které stimulují fermentaci a vláknina nerozpustná v neutrálním detergentu (pektiny, betaglukany a další).
Dostpnost sacharidů ovlivňuje jejich chemická struktura. Dělíme je na pomaluf ermentovatelné (celulóza), středně fermentovatelné (hemicelulózy, krystalický škrob), rychle fermenující pektiny, glukany, fruktózany a další.
Suchá kukuřice má krystalický škrob – je odolná k degradaci, proto se musí mlít. Ječmen je lépe degradovatelný, pšeničný škrob je ještě lépe starvitelnější. CCM je obvyklým krmením v USA, v Česku však van Saun viděl velice vlhkou CCM. „Pro nás je velice vlhká při obsahu vody nad 30 %. Pak jsou škroby silně zhydratovány a mají obrovský stupeň degradace. Pokud se ještě CCM namele, dále se zvýší. Moc vlhká CCM je bachorový dynamit,“ upozornil van Saun.
