Při letošní návštěvě České republiky zavítal americký specialista na výživu dojnic doc. Robert van Saun také do Zemědělského družstva Dobruška. Seznámil tamní zootechniky se způsobem hodnocení krmiv, hledal rezervy v managementu konzervace krmiv, ustájení zvířat. Poprvé letos představil také separátor na jadrná krmiva
.
Zemědělské družstvo Dobruška obhospodařuje v současné době 1750 ha zemědělské půdy v okrajové části řepařské oblasti s průměrnou roční teplotou 7,4 °C. Roční úhrn srážek je 664 mm, průměrná nadmořská výška 300 m. Největší podíl na pěstovaných plochách zaujímají obilniny, dále se pěstuje řepka, cukrovka, vojtěška na senáž, kukuřice na siláž a na zrno. Trvalé travní porosty využívají na senáže a seno.
V živočišné výrobě se družstvo specializuje od roku 1994 až 1995 na chov krav holštýnského plemene, kdy importovali celé stádo z Francie. Dříve chovali český strakatý skot. Farma skotu sestává ze dvou reprodukčních stájí s volným ustájením a přistýlanými boxovými loži, z porodny na hluboké podestýlce, odchovny jalovic s volným ustájením, z teletníku s rovněž volným ustájením na hluboké podestýlce. Pro ustájení nejmladších telat slouží na farmě venkovní individuální boxy. Ke krmení skotu používají samochodný míchací krmný vůz, všechna objemná krmiva jsou uskladněna v areálu farmy. Krmné směsi se vyrábí ve vlastní míchárně v Nepasicích.
Dále je družstvo zaměřeno na chov prasat s roční dodávkou 700 tun. Celkový stav prasat je zhruba 3500 kusů, z toho 316 prasnic.
Stavy krav se pohybují přibližně kolem 415 kusů, dosahují průměrné denní dojivosti na zapojenou krávu 24,5 kg, přičemž produkce mléka za normovanou laktaci činí 9150 kg (bílkovina 3,25 % tuk 3,65 %). Laktační špičky dojnic jsou 50 kg, prvotelek až 40 kg. Užitkovost před zasušením je 15 až 20 kg. Průměrná servis perioda je ve stádě 161 dnů, inseminační interval 83 dnů, inseminační index 2,8, zabřezávání po první inseminaci 30 %, úspěšnost detekce říje 85 %.
Přežvykování a voda je základ
Robert van Saun v Dobrušce kladl zootechnikům na srdce, aby mnohem více sledovali chování zvířat. „Abychom pochopili a mohli upravit systém výživy, je třeba krávy pozorovat. Dojnice by měly dvanáct hodin denně ležet a přežvykovat,“ říká. „Pokud bych měl den krav rozdělit na jednotlivé úseky, byly by: fáze klidu a přežvykování, čekání na dojení a přesuny, dojení, veterinární zákroky, příjímání potravy. Pokud převládnou jiné činnosti než klid a přežvykování, klesá přirozeně užitkovost, poněvadž se omezuje možnost ruminace dojnic,“ vysvětluje výživář.
Mimořádně důležité je, aby farmář zajistil zvířatům dostupnost vody, protože mléko obsahuje 80 % vody a její nedostatek limituje příjem sušiny. „V kterýkoli okamžik by mělo 15 % krav ve skupině stát u žlabu a pít. A to je nejen na českých farmách limitující faktor, který však souvisí také s konstrukcemi stájí,“ zdůraznil Saun.
Fréza – „good job“
Dále se Robert van Saun zaměřil na kvalitu silážní jámy. „Musím pochválit hladké čelní stěny, které minimalizují penetraci kyslíku do hmoty siláže. Váš krmný vůz s čelní frézou je nanejvýš vhodný k vybírání silážní hmoty. Odběr hmoty frézou sice může snižovat strukturní vlákninu, ale jak se budeme moci přesvědčit, u vás ve finální krmné dávce tento problém není. Tento silážní žlab je z hlediska managementu vybírání a péče o krmivo „good job“, řekl doc. Saun a trochu si postěžoval, že v USA není příliš rozšířené vybírání siláže pomocí frézy.
„Jednu věc bych vám přece jen vytkl. Při návštěvách farem v Česku i tady v Dobrušce jsem se setkal s přílišnou šířkou silážních žlabů. Na řadě farem se vybere pouze malé množství siláže z povrchu stěny, minimum by mělo být 20 cm denně a při vysokých letních teplotách raději ještě více - minimálně 30 cm. Okysličováním stěny siláže při malém odběru se kontinuálně znehodnocuje krmivo podávané zvířatům. Doporučuji silážní žlab podélně rozdělit na polovinu, vyvarujete se také ztrát, které by mohly vzniknout při nedostatečně rychlém plnění žlabu.“
Základ je správná kyselost
Výživář předvedl, jak správně měřit pH objemných krmiv. Plnou dlaň siláže smísíme s trochu vody, pak se promíchá a šťáva vymačká na pH metr. Použití vody pH siláže nezmění. Touto technikou se odebírají vzorky podél celého silážního žlabu. Získá se tak informace, jak dobře byla siláž konzervovaná. U kukuřičné siláže očekáváme hodnotu v rozmezí od 3,8 po 4,2 ale závisí to také na vlhkosti. Kritická hodnota pH je u kukuřičné siláže průměrné sušiny 4,5.
Obdobně jako v jiných podnicích, analyzoval Robert van Saun objemná krmiva pomocí separátoru částic složeného z tří sít a jednoho dna. Hmota zachycená na jednotlivých vrstvách se zváží a vypočte se procentuální zastoupení.
Teorie bachorové matrace
Kukuřičná siláž optimální kvality pro dojnice má mít na horním sítu tři až osm procent, na druhém sítu 45 až 65 %, na třetím 30 až 40 % a na dně pak zůstane méně než pět procent. Horní vrstva s oky o průměru 19 mm zachytí materiál, který formuje bachorovou matraci, potřebnou pro správnou funkci bachoru.
Druhé síto s oky 7,8 mm zachytí částice důležité pro růst bachorové mikroflóry. Obsahuje pomaleji stravitelnou vlákninu, dobře rozložitelnou bachorovými mikroorganismy.
Pak následují částice v bachoru rychle fermentovatelné – síto s oky 1,3 mm. Vláknina je snadno mikrobům dostupná a slouží pro rychlou produkci energie. Zde se uplatňuje funkce bachorové matrace, která tyto malé částice zachycuje a udržuje v bachoru, v opačném případě by byly odplaveny.
Na dně separátoru zůstávají částice menší než 1,3 mm. Jsou velice dobře fermentovatelné, ale mohou se vyplavit z bachoru a způsobit acidózu.
Siláž podle představ
Separaci částic předvedl výživář u jednotlivých objemných krmiv, poté u směsné krmné dávky a u vzorku odebraného po určité době ze žlabu krav. Kukuřičná siláž v Dobrušce dopadla dobře. Na horním sítu se zachytilo 5,5 hmotnostních procent, na druhém 80,5 %, na třetím 13 % (to je sice méně, ale další manipulací se siláží může toto procento ještě vzrůst) a dno propadlo zhruba jedno procento.
Vojtěšková senáž dopadla poněkud odlišně. Horní síto zachytilo celých 64 %, druhé síti 25 %, třetí 10 % a na dně zbylo jedno procento. „Saunovské“ optimum pro rozložení částic v senážích je:
horní síto: kolem 10 – 20 %,
druhé: 45 – 75 %,
třetí: 20 – 30 %,
na dně: pod 5 %.
Je tedy zřejmé, že odběr frézou v tomto případě vůbec nevadí, ba naopak. Lépe na tom byla vojtěškotráva s rozložením částic:
horní síto: kolem 49,5 %,
druhé: 35 %,
třetí: 14 %,
na dně: 1,5 %.
Posledním analyzovaným objemným krmivem byla alkalage, jenž se podle Sauna jako objemné krmivo do našich podmínek příliš nehodí.
Směsná krmná dávka
Stejnou metodou separace částic se pak zhodnotí směsná krmná dávka dodávaná na žlab z krmného vozu. Pro TMR je doporučení následující:
horní síto: kolem 2 – 8 %,
druhé: 30 – 50 %,
třetí: 30 – 50 %,
na dně: malé množství.
Dalším odběrem vzorků (obvykle po třech hodinách) z různých míst krmného žlabu se dá stanovit, co opravdu dojnice přijímají. Vyjde najevo, co zbude na dojnice, které přijdou ke žlabu později nebo při omezeném počtu míst u žlabu.
Výkaly - pohled do bachoru
Důležitou složkou při rozboru stáda mléčných krav z hlediska výživy je hodnocení částic ve výkalech. „Výkaly jsou okno do trávicích procesů bachoru,“ říká Saun.
K hodnocení Robert van Saun používá opět síto, tentokrát s otvory 2,36 mm. Prostupnost ok se blíží velikosti částic, které jsou vyplavované z bachoru. Po odběru výkalů od určité skupiny dojnic (pokud možno z několika míst) se výkaly proplachují na sítu horkou vodou. Z trusu je 80 % hmotnosti odplaveno. Pokud se pozorně podíváme na částice na sítě, lze tam často nalézt zrnka a úlomky kukuřice, sóji, ječmene nebo vlákninu. Je to podle výživáře materiál, který by při optimálním trávení měl zůstat v bachoru a být zfermentován. Příčinou může být málo efektivní vlákniny, nadbytek sušiny a další faktory.
Suchostojné krávy mají trus pevnější (sušší), laktující o něco řidší a těsně po otelení mají krávy nejřidší trus. Při hodnocení ustájení a trusu dojnic v Dobrušce byl Saun spokojen. Volné ustájení suchostojných krav se mu také líbilo, jen měl drobné připomínky ke krmnému žlabu. Dno krmného žlabu by mělo být 7 až 45 cm nad úrovní, kde zvíře stojí předníma nohama. „Tento žlab vypadá dobře, jen nepředpokládám, že se dá dobře vyčistit. Kráva by měla ke žlabu mít naprosto nejpřirozenější a volný přístup, kterému nesmí bránit jakékoli zábrany, proto doporučuji tuto tyč posunout o několik centimetrů dopředu,“ nenechává místní zootechniky v klidu Robert van Saun. Na jedno zvíře by mělo připadnout 75 cm žlabové délky, v Dobrušce to bylo až jeden metr, proto byl výživář také v tomto směru spokojen.
Separátor pro zrniny
„Škrob ječmene a pšenice je uložen v největším zastoupení jako amylopektin, který je rozpustný ve vodě. Ten se pak rychleji degraduje než škrob například z kukuřice. „V krmných dávkách obsahujících ječmen a pšenici se snažíme o větší zastoupení velkých částic, protože při vyšší rychlosti degradace vzniká nebezpečí acidóz. Důležitou roli hraje také vlhkost jadrného krmiva. S vyšší vlhkostí vzrůstá i degradovatelnost a případné problémy s acidózami,“ uvedl přítomné do problematiky Robert van Saun.
„Pro analýzu zrnin jsme vyvinuli tento separátor,“ představuje výživář čtveřici kulatých sít s jedním dnem. Velikosti ok těchto sít je 4 mm, 2,5 mm, 1,25 mm, 0,63mm. „Separátor bude chtít ještě více prověřit praxí, v Americe máme zkušenosti se separací kukuřice, například pro suché kukuřičné zrno chceme, aby většina hmoty zůstala na spodních sítech, protože větší částice z horních sít by odešly trusem – nebyly by stráveny,“ dodává Robert van Saun.
Lukáš Rytina
Foto Katarína Kubeková, Pavel Koukal
