Výživa selat a rostoucích prasat, vliv rané výživy na pozdější užitkovost a možnosti ovlivnění kvality vepřového masa cílenou výživou, to byla témata přednášky Dr. Williama H. Close, mezinárodního konzultanta na výživu a chov prasat z Wokinghamu (Velké Británie). Dr. Closeho pozvala firma Biofaktory Praha, s.r.o., na již osmý ročník semináře Moderní trendy ve výživě prasat, konaného v Čelákovicích.
Limitním faktorem, který se snaží každý chovatel maximálně využít, je genotyp chovaných prasat. Je to potenciální schopnost růstu, s kterou se zvíře již rodí, a je různá nejen mezi plemeny, ale dokonce i mezi zvířaty stejného plemene. Závisí pouze na podmínkách chovu a chovateli, jak schopnosti zvířat využije. Jisté je, že překročit tento limit nelze. Malou útěchou nám může být fakt, že horní hranicí je až 1,3 či 1,5 kg přírůstku denně, řekl na úvod dr. Close.
Výživa je jedním ze základních kamenů naplňování genotypu a rozhodující úlohu hraje sladění těchto dvou faktrů. Horší výživa se na špičkových zvířatech, která jsou ovšem náročnější, může podepsat hůře než na méně geneticky užitkovějších, ale odolnějších. Výživu musí krmivář za provozu vybalancovat tak, aby živiny vkládané do směsi byly využity, tzn. aby neodcházely výkaly a chovatel tak nekrmil zbytečně drahou směsí při zatěžování životního prostředí. Zároveň však nesmí být směs ani podhodnocena, pak by totiž chovatel nevyužíval plně genetický potenciál zvířat, což je také škoda.
Dr. Close k úspěchu doporučuje:
Vyrábějme to, co spotřebitelé chtějí. Jen tak budeme moci dělat tuto práci i nadále
Udělejte si „businessplan“, tzn. rozmyslete si cíl kterého chcete dosáhnout (např. 800 g denního přírůstku, nebo 500 g ihned po odstavu denně) a pracujte na opatřeních, kterými toho dosáhnete. Výsledky je třeba kontrolovat a vyhodnocovat.
Poznejte růstovou křivku vašich prasat (ne plemene, ale vašich prasat ve vaší výkrmně, ta je totiž jedinečná) a maximálně se jí přizpůsobte.
Nenaplnění genetického potenciálu často způsobuje další z rozhodujících faktorů a to je prostředí ve kterém jsou zvířata ustájena. Do této skupiny faktorů patří mikroklima, krmné technologie a vlastní ustájení. Zkrátka vše, co způsobuje ve stáji stres, snižuje užitkovost.
Ve stresu zvířata často žijí i v důsledku špatného zdravotního stavu. Pomíjíme zcela zvířata se zjevnými problémy, ta ve výkrmně nemají co dělat. Už jen pokus se subklinicky nemocnými prasaty byl šokující. Close uvedl, že zvíře, které je sice nemocné, ale bez vnějších příznaků, má příjem krmiva snížen o 10 %, růst o 13 %, podíl libového masa klesá průměrně o 8 % a doba výkrmu stoupla až o neuvěřitelných 30 %. Z těchto pokusů tedy vyplývá, že sebelepší geny bez dobrého zdravotního stavu zvířat nemají kýžený efekt. V éře antibiotických stimulátorů byl tento aspekt trochu v pozadí, ovšem nyní, kdy EU postupně zakazuje další a další antibiotické stimulátory, je udržení zdraví oříškem snad pro každého chovatele.
Neméně důležitým aspektem chovu, je lidský faktor a ošetřování zvířat.
