Spolková země Bavorsko je přímo zaslíbená jelenům a daňkům z farem. Spolek, který muže a ženy podnikající v této komoditě sdružuje, hovoří momentálně o 2500 chovech, přičemž každý rok prý stoupá jejich počet až o sto dalších. Na ploše 6000 oplocených hektarů žije 55 tisíc kusů zvířat používaných v plemenitbě. Jinými slovy, bavorský podíl farmových chovů tak představuje čtyřicet procent celoněmeckého stavu. Přesto i taková velmoc potřebuje spolupráci.
Bavorská cesta za crushem z Čech
Spolková země Bavorsko je přímo zaslíbená jelenům a daňkům z farem. Spolek, který muže a ženy podnikající v této komoditě sdružuje, hovoří momentálně o 2500 chovech, přičemž každý rok prý stoupá jejich počet až o sto dalších. Na ploše 6000 oplocených hektarů žije 55 tisíc kusů zvířat používaných v plemenitbě. Jinými slovy, bavorský podíl farmových chovů tak představuje čtyřicet procent celoněmeckého stavu. Přesto i taková velmoc potřebuje spolupráci.
„Asociace farmových chovů jelenovitých České republiky (AFCHJ) udržuje s bavorskými kolegy už několik let velmi dobré kontakty. Právě nedávno zde byla na oficiální pracovní návštěvě skupina složená z úředníků Bavorského zemského ústavu pro zemědělství (konkrétně Institutu pro chov a ochranu zvířat) a samozřejmě farmářů. Hlavním cílem cesty bylo zařízení, anglicky pojmenované crush,“ vysvětluje prezident AFCHJ Ing. Václav Pařízek.
Crush čili fixační klec je finální součástí novozélandského odchytového systému. Jeleni nebo daňci se do klece dostanou z obory přes koridor a turniket. Propadnutí podlahy crushe pod zvířetem umožní bezproblémové značkování, odběr krve a jiné potřebné zákroky.
Výzkumný ústav živočišné výroby Praha – Uhříněves jeden crush nejen vlastní, ale další také vyrábí a dodává českým chovatelům. Zásluhu na tom má ve světě uznávaný profesor Luděk Bartoš, jinak šéf etologického oddělení VÚŽV a bývalý prezident AFCHJ. Bartoš si fixační zařízení důkladně prohlédl při návštěvě Nového Zélandu a domácí „aplikaci“ pak už nic nestálo v cestě.
Almesbach bude bomba
„Bavorské farmy jelenovitých jsou v průměru malé co do rozlohy i počtu zvířat a instalovat crush se jim tedy většinou nevyplatí. Vedle toho už ovšem existují daleko větší chovy a právě jejich majitelé se přijeli na naše zařízení podívat,“ pokračuje Pařízek. „Maximální zájem o crush ale projevili zaměstnanci zmíněného bavorského ústavu Dr. Josef Naderer a Anton Huber. Právě oni totiž mají vést nově zřizované státní centrum v Almesbachu, těsně za hranicemi s Českou republikou. Velkofarma bude sloužit nejen pro profesní vzdělávání chovatelů jelenovitých - v pracovní náplni má pochopitelně jak pokusnou, tak demonstrační činnost. A bez fixační klece se provoz prostě neobejde,“ dodává prezident AFCHJ.
Návštěva z Bavorska si odvezla domů dokumentaci crushe „made in Uhříněves“ a s českou organizací chovatelů hodlá dál spolupracovat.
Výborně, to je rozhodně pozitivní zpráva, řeknete si. Pro pochopení celé situace je ovšem třeba znát trochu víc. Bavorští a čeští farmáři sice podnikají ve stejném oboru, co se ale týká podpory státu jsou na tom diametrálně rozdílně. „Stačí snad uvést, že ministr zemědělství Jaroslav Palas zatím nenašel ve svém určitě hodně zaplněném diáři ani deset minut na bleskurychlou schůzku s vedením AFCHJ (a to ani tím minulým), natož se nějak pokusil pomoci řešit základní problémy členů této organizace,“ konstatuje Pařízek.
Hrabě a jeho starost
Rudolf – Konrad hrabě Montgelas, předseda Zemského bavorského svazu farmářů chovajících jelenovité (LBW), má podstatně jiné starosti. Nemusí bojovat s úředníky o způsob označování zvířat, nikdo nezakazuje jeho lidem používat při porážce na farmě střelnou zbraň, neexistuje varianta, že by chovatelům jakási operativní porada vzala možnost čerpat finanční prostředky z evropské pokladny.
Hrabě Montgelas si stěžuje na to, jak novozélandská zvěřina konkuruje masu bavorských jelenů a daňků. A s farmáři z LBW dělá všechno pro to, aby se poměr sil na trhu změnil. Má přitom velkou výhodu v tom, že za zády má „legislativně jasno“. Na rozdíl od Václava Pařízka a spol.
