Mléčný výrobek Bio kysaný nápoj, který získal nedávno prestižní ocenění Česká biopotravina roku 2006, je na trhu s bioprodukty teprve několik měsíců. Bionápoj vyrábí od letošního dubna Mlékárna Valašské Meziříčí. Dodavatele suroviny pro jeho výrobu má ale zatím jediného. Je jím ekologická farma Agrofyto, která hospodaří v Horním Lidči na Vsetínsku.
Ekofarma Agrofyto, spol. s r. o., se nachází v Horním Lidči na Vsetínsku. Jednatelé společnosti Ing. Ludmila Mužikovská a Vilém Rudolf tu začali v roce 1995 hospodařit nejprve klasickým způsobem na pronajatých pozemcích od Zemědělského družstva Nové Valašsko, a to v katastrech Lidečko, Horní Lideč a Valašské Příkazy. Bývalý podnik byl zemědělskou farmou s kombinovanou produkcí mléka a masa od českého strakatého skotu. Noví majitelé však rozdělili původní stádo na dvě části. Část stáda, určená k produkci mléka, se převáděla holštýnským plemenem, a na část určenou k produkci masa se připouštěli býci plemene limousine a simentál. Kromě nich se na pastvinách podniku prohání ještě stádo 45 ovcí.
Zvířata jsou ustájena ve dvou farmách - mléčný skot na farmě v Horním Lidči a masná plemena v sousedním Lidečku. V současnosti se stavy skotu v podniku pohybují kolem 450 kusů, z toho je 90 dojnic a 85 matek masného skotu. Zbytek tvoří telata, jalovice a dva plemenní býci. Ekologicky hospodařit společnost začala až v roce 2001, a to nejprve na farmě s masným skotem. Farma v Horním Lidči, kde jsou dojnice, šla do ekologického zemědělství o dva roky později. Nezbytnou podmínkou pro přechod na ekologické zemědělství byla kromě jiného změna ustájení jak pro mléčný, tak masný dobytek, a to z vazného na volné. „V loňském roce jsme rekonstruovali stáj pro 90 krav, kde jsou nyní dojnice ustájeny volně. Přistýlá se jim slámou. Přistavěli jsme také dojírnu o velikosti dvakrát pět. Krávy stojící na sucho a jalovice jsou v rekonstruovaných stájích na hluboké podestýlce. Stáj pro masný skot v Lidečku je řešena stejným způsobem,“ oznamuje Vilém Rudolf. Na rekonstrukci stáje, která měla rozpočet 6,8 milionů korun podnik využil kromě úvěru také finance z operačního programu ministerstva zemědělství, a to částku 1 935 000 korun.
Ekologickým surovinám chybí odběratelé
V podniku se vyrábí jak biomléko, tak biomaso, přestože až donedávna neexistoval v okolí žádný reálný odběratel, u kterého by tyto suroviny našly své uplatnění. Maso se stále prodává jako konvenční. Důvodem jsou podle Ing. Mužikové příliš přísné požadavky na to, aby jatka získala certifikaci a také nedostatek jatečného dobytka z ekochovů v pravidelných dodávkách. „Zájem o biomaso ze strany zákazníků by tady byl, ale bohužel, neexistují žádná certifikovaná jatka, kde by se náš dobytek mohl porážet,“ vysvětluje farmářka.
S mlékem prý byla situace donedávna podobná. Jako„bio“ ho nakupuje Mlékárna Valašské Meziříčí teprve od dubna letošního roku „Mléko odvážíme od začátku našeho hospodaření do stejné mlékárny. Od jara letošního roku má mlékárna certifikát na výrobu bioproduktů, takže ho od nás nyní nakupuje jako biomléko. Jeho cena je asi o 60 haléřů vyšší než za konvenční. Zatím jsme jejich jediní dodavatelé mléka z ekologického chovu,“ oznamuje Vilém Rudolf. Mlékárna denně nakupuje z ekofarmy zhruba 1700 litrů biomléka, což ale představuje pouze jejich dvoudenní produkci. Po zbytek týdne se mléko zpeněžuje opět jako klasické. „Produkujeme více biomléka, než mlékárna potřebuje k výrobě svých bioproduktů. V budoucnu by ale měla svůj sortiment biovýrobků rozšířit a využít tak veškeré vyrobené biomléko,“ prozrazuje jednatel podniku, jehož mléčná kvóta je stanovena na 614 tisíc litrů.
Přísná nařízení znesnadňují podnikání
Ekofarma Agrofyto hospodaří na výměře asi 850 hektarů, ze které převážnou část zaujímají trvalé travní porosty. Zhruba 160 hektarů orné půdy stačí k zajištění krmivové základny pro zvířata. Pěstuje se pouze jarní pšenice, tritikale a jetelotrávy pro výrobu senáží. Plodiny se v rámci ekologického způsobu hospodaření mohou hnojit jen organickými hnojivy. Výnosy obilovin se většinou pohybují kolem 3,5 tuny z hektaru.
Jak Ing. Mužikovská přiznává, nakrmit zvířata tady v horách a navíc s určitým omezením, které je na ekologické zemědělství kladeno, není snadné. Zatímco v zimě je základem krmné dávky jetelotravní senáž, v létě slouží dojnicím jako hlavní zdroj objemu pastva. Energetickým zdrojem je mačkané kukuřičné zrno, které farma nakupuje. Obiloviny se rovněž zkrmují mačkané a konzervují se povolenými biologickými konzervanty. Masný skot je od dubna do listopadu na pastvě a v zimě dostává jetelotravní senáž, seno a mačkané obilí a kukuřici. Pokud se ale některý rok nesežene dost kukuřice, musí se obejít bez ní.
„Otázka výživy u dojnic nás dost tíží, zejména pak nákup sušiny, který se má omezovat. Zatím je v rámci ekologického chovu povoleno nakoupit pět procent sušiny z celkového ročního objemu krmiv, takže sháníme kukuřici. Bylo by ale dost nešťastné, kdyby byl nákup krmiv úplně znemožněn, jak se o tom hovoří. V tom případě by výživa zvířat a s ní související zdravotní stav byly v našich podmínkách ohroženy. Bez možného nákupu některých krmiv, především energetických, bychom se asi neobešli,“ vysvětluje Ing. Mužikovská.
Ekologické zemědělství nese s sebou omezení, která se netýkající jen výživy zvířat, ale také technologie pěstování plodin a nakonec i zpracování finálního produktu. Podle Ing. Mužikovské je naše legislativa v tomto směru příliš přísná a často zemědělskou činnost farmářům komplikuje. Za extrémní a velmi omezující považuje to, že v rámci ekologického zemědělství nelze během období stanovené na pět let změnit dané zornění půdy. „Velmi nám vadí, že v rámci ekologického zemědělství musí hony s ornou půdou zůstat celých pět let na stejném místě. Rostlinná výroba je podřízená živočišné, a to ve výrobě jadrných a objemných krmiv. Náš osevní postup je omezený, na jednom pozemku střídáme neustále obiloviny a jeteloviny, což je špatné. Za prvé se tím půda vyčerpává a za druhé to vede k rozšiřování nežádoucích plevelů a škůdců,“ stěžuje si na jedno z mnoha pravidel, které ekologické hospodaření, jež je součástí agroenviromentálních opatření (AEO), znesnadňují.
K zemědělství chov dojného skotu patří
Jak prozrazuje Ing. Mužikovská, podnik sice hospodaří s mírným ziskem, ale to jen díky státním dotacím. „Mléko je tržní komodita, ale bez dotací by jsme se nepohnuli ani o krok. Zemědělství není podnikání v pravém slova smyslu, protože nemůžeme ovlivnit ani vstupy, ani cenu výsledné produkce. Cenu, za kterou mléko prodáme, určuje mlékárna a jeho výroba je navíc omezena kvótou. Přitom jdou vstupy neustále nahoru, takže se výrobní náklady zvyšují,“ stěžuje si a uznává, že mnohem jednodušší by bylo, kdyby se podnik věnoval jen údržbě krajiny a mléko nevyráběl vůbec. „Kdybychom mysleli jen ekonomicky, asi bychom přešli na hospodaření systémem údržby krajiny spásáním. My si ale myslíme, že k zemědělství na horách chov dojnic prostě patří. Je to uzavřený koloběh v přírodě. Kdybychom od produkce mléka upustili, zahodili bychom mnohaleté zkušenosti, které jsme v tomto oboru získali. Navíc bychom museli propustit několik zaměstnanců, což nechceme, jelikož na Vsetínsku je těžké sehnat práci,“ vysvětluje Ing. Mužikovská. Z tohoto důvodu se farma snaží najít uplatnění i pro několik sezónních zaměstnanců.
Přestože mají momentálně všichni na farmě plné ruce práce a spoustu starostí, mohou se těšit alespoň ze skutečnosti, že jejich dosavadní úsilí nepřišlo nazmar. Vždyť právě oni vyrábějí surovinu, ze které pochází nejlepší česká biopotravina tohoto roku. „Je příjemné vědět, že z našeho biomléka se vyrábí úspěšný výrobek. Zároveň nás to ale zavazuje k tomu, abychom v naší práci nepolevili a dosahovali minimálně stejných výsledků jako doposud,“ říká na závěr Ing. Mužikovská.
