Po druhé světové válce se zootechnický výzkum začal intenzívně zabývat zušlechťováním hospodářských zvířat. Na úseku reprodukce se zaměřil na jedné straně na rozvoj metod inseminace a dlouhodobé konzervace býčího spermatu. Na druhé straně se intenzívně studoval proces ovlivnění zrání a ovulace oocytů s perspektivou jejich získávání, konzervace a přenosu. Inspirující se v tomto směru stal úspěšný přenos embryí u králíků provedený v roce 1890 Heapem. Rozhodující pro zootechnickou veřejnost byla konference o přenosu embryí (ET) u hospodářských zvířat, která se konala v Texasu v roce 1949.
Dnešní embryotransfer
Metody ET prošly rychlým rozvojem od chirurgického až po nechirurgický odběr embryí. Současně s metodou odběru embryí se rozvíjely metody hormonální stimulace vaječníků - superovulace dárkyň, synchronizace příjemkyň a metody hodnocení a konzervace embryí.
Intenzívní rozvoj embryotransferu nastal po zavedení nechirurgického přenosu embryí v polovině 70. let. V ČR byla v letech 1983 až 1997 provedeno přes 94 000 nechirurgických přenosů a bylo vypláchnuto 24 733 dárkyň, v roce 2000 dosáhl počet přenosů embryí počtu dokonce 100 000. Plemeníci narození ze záměrného připařování pomocí embryotransferu se dnes využívají v inseminaci pro urychlení šlechtitelského procesu.
Limitujícími faktory dalšího rozvoje ET bylo zvládnutí metody superovulace, která umožnila získání většího počtu vajíček. V průběhu let byly také ověřeny kladné účinky hormonů podílejících se na řízení ovogeneze. Mezi nejvýznamnější je třeba zařadit gonádotropní hormony, placentární hormony, releasing hormony.
Dále embryotransfer umožnil objasnit řadu problémů a jevů: embryonální mortalitu, migraci embryí, minimální (limitní) počet embryí pro udržení březosti, princip limitu počtu mláďat ve vrhu, princip lokálního luteotropního účinku embrya, příčiny narušující březost, změny v kvalitě gamet u dospělých zvířat, interakci genotypu plodu a matky, objasnění větší hmotnosti hybridních plodů, nejasnosti z oblasti imunologie rozmnožování a imunogenetiky. V neposlední řadě transplantace embryí umožnila studovat úlohu a význam X a Y chromozomů v různých kombinacích. Z hlediska zootechnické praxe přináší ET výhody ve zjednodušení exportu a importu genomů ve formě embryí a odstraňuje tak transport zvířat, jejich složité karanténování včetně zdravotních zkoušek a celních komplikací (bariér). Kromě toho nabízí využití v genetických a selekčních programech, v ozdravných programech, poskytuje možnost dlouhodobého uchovávání (kryokonzervace) genetického materiálu významnou pro záchranu zbytku ohrožených plemen (genové zdroje) a uchování genetického potenciálu matky.
Embryotransfer je založen na:
získávání embryí
jejich kultivaci (přechovávání)
imunologické toleranci vejcovodů a dělohy
na oplozování oocytů in vitro
na konzervaci embryí
na rekonstrukci embryí
Výhody a efektivnost embryotransferu
Jednou z předností této metody je prakticky neomezená zásoba množství embryí, dále dokonalé využití genetického potenciálu matky (dárkyně) i po jejím vyřazení a porážce a nesmíme zapomenout ani na možnost další manipulace se získanými embryi.
Efektivnost ET je individuální, neboť 15 až 20 % potenciálních dárkyň nereaguje na provedenou superovulaci. I od spolehlivých dárkyň lze vypláchnout jen omezený počet embryí v intervalu pěti až šesti týdnů. Od nejlepších krav můžeme v průměru ročně získat přibližně 30 embryí.
Perspektivní metodou v tomto směru se jeví "in vitro produkce embryí (IVP)". Oocyty jsou získávány od poražených krav a jsou dále kultivovány do přenosuschopného stadia. Pro šlechtitelské využití této metody byla vypracována metoda tzv. "transvaginální aspirace oocytů z folikulů žijících dárkyň (OPU)". Ve srovnání s klasickým ET lze metodou OPU a IVP získat dvakrát až třikrát více embryí schopných přenosu. Značnou výhodou metody OPU je to, že oocyty lze odebírat i od březích krav, a to od druhého do čtvrtého měsíce březosti. Metoda však zatím není plně použitelná v běžné zootechnické praxi.
Využití ET v chovatelské praxi
produkce telat od geneticky cenných rodičů
zkracování generačního intervalu a šlechtitelské využití -MOET(multiple ovulation embryo transfer)
získávání telat od neplodných krav
získávání masných telat od mléčných krav
produkce telat požadovaného pohlaví (sexování embryí)
export a import embryí
uchování embryí ohrožených plemen skotu (genové rezervy)
produkce identických dvojčat pro výzkumné účely
dělení embryí a jejich rekonstrukce.
O úspěšnosti použití ET v praxi rozhodují nejen teoretické a praktické znalosti přenosového týmu (zootechnik, veterinář, inseminační technik, technolog) při odběru, kultivaci a přenosu, ale i kvalitní selekce dárkyň embryí (PH, zdraví, pravidelný pohlavní cyklus), synchronizace říje mezi dárkyní a příjemkyněmi, morfologická kvalita přenášeného embrya a odborná úroveň služeb zajišťujících konzervaci, obchod s embryi a další servis pro farmáře.
Kritériem úspěšnosti ET je zabřezávání příjemkyň, které se pohybuje od 50 do70 procent po prvním přenosu při použití čerstvých embryí. Při přenosu mražených embryí se obecně procento zabřeznutí snižuje o 10 %. Z mnoha výzkumů vyplývá, že embryonální mortalita, zmetání a další abnormality jsou vyšší při embryotransferu mražených embryí.
Prof.Ing. František Louda, DrSc.
Ing. Alena Ježková, CSc.
Ing. Luděk Stádník
ČZU v Praze
