Ministerstvo zemědělství ČR vyhrálo ve „velké jelení válce“ další bitvu, když prosadilo do vyhlášky č. 357 z 18. září 2001 své návrhy o označování zvěře ve farmovém chovu. Podle paragrafu 13 musí být jelenovití a mufloni trvale označeni nejpozději do 72 hodin po narození jednou ušní známkou (do levého ušního boltce) a do 6 měsíců ode dne narození vymražením na levou stranu zadní části těla.
Jedinou inovací proti původnímu znění je povinnost vymražení čtyř číslic identifikačního čísla zvířete (o výšce nejméně 120 mm) jen na jednu a nikoliv obě strany těla. Tuto úpravu zařídila Legislativní rada vlády.
Bylo to asi takhle: Prezident Asociace farmových chovů jelenovitých ČR (AFCHJ) docent Ing. Luděk Bartoš, DrSc. se obrátil na Radu podle vlastních slov „s úpěnlivou prosbou o pomoc poté, co selhaly všechny obvyklé prostředky“. Stručný přehled křivd, které žádají o nápravu, je podle Bartoše následující:
Připomínkové řízení k vyhlášce (o označování a evidenci koní, prasat, běžců a zvěře ve farmovém chovu a o evidenci drůbeže, plemenných ryb a včel) neproběhlo regulérně. Znění vyhlášky není v souladu s legislativou Evropských společenství (ES). Některé požadované úkony jsou neuskutečnitelné nebo vedou k otřesnému týrání zvířat. Při vypracování návrhu byly ignorovány zásadní odborné připomínky. Znění vyhlášky není v souladu s legislativou České republiky. Realizace opatření obsažených v návrhu vyžaduje obrovské finanční náklady. Pokud návrh vejde v platnost a bude uplatňován, povede k likvidaci celého jednoho slibně se rozvíjejícího odvětví živočišné výroby.
A Legislativní rada vlády (LRV) začala konat.
Utrpení jenom zleva?
S námitkami AFCHJ byli seznámeni členové pracovní komise LRV pro správní právo. Odbor kompatibility Úřadu vlády prozkoumal návrh vyhlášky z hlediska jeho slučitelnosti s právem ES – a „zhodnotil ho jako plně slučitelný“. Jak napsal ve svém dopisu předseda LRV a místopředseda vlády JUDr. Pavel Rychetský „ve snaze dosáhnout alespoň zmírnění důsledků provádění označování a evidence zvěře ve farmovém chovu byla uskutečněna několikrát jednání pracovníků Odboru vládní legislativy Úřadu vlády se zástupci MZe“. Jejich výsledek? Podle Rychetského bylo dosaženo kompromisní řešení. To spočívá v tom, že „číselné označování jelenovitých a muflonů bude prováděno pouze na levé straně označovaného zvířete“. Dr. Rychetský věří ve „zmírnění utrpení označované zvěře, když vlastní způsob označování vymražením u tohoto druhu zvěře MZe považuje za zásadní a odmítlo od něj ustoupit“.
Co na to prezident AFCHJ? „Pan doktor Rychetský se samozřejmě zásadně mýlí, když argumentuje s menším utrpením zvířat. Je ale právník a asi si nedokáže představit, o čem je z biologického hlediska vlastně řeč. Co se týká dalšího závěru: LRV má hlídat, aby nedošlo k rozporu s naší, případně evropskou legislativou. Protože legislativa ES značení u farmově chovaných jelenovitých nijak neošetřuje, neexistuje ani text, se kterým by se česká vyhláška mohla dostat do rozporu... Logické to je, ale stravitelné nikoliv.“
Proč neexistují v ES předpisy o označování jelenů a daňků z farem? To vysvětlila evropská FEDFA, Federation of European Deer Farmers Associations, zcela krátce a naprosto jasně: Jakékoliv značení těchto zvířat s ohledem na jejich biologii je v rozporu s jejich pohodou (welfare) a vedlo by tak k týrání.
Reklama přes celé tělo
V příloze č. 4 k vyhlášce č. 357/ 2001 Sb. je zobrazen způsob označování jelenovitých a muflonů vymražením. Čtveřice čísel, decentně umístěná na těle anonymního paroháče, připomíná jen trochu větší pihu na kráse a rozhodně nevěstí žádnou tragédii. „Pokud to vezmeme proporciálně, tak by zobrazené zvíře muselo mít nejméně 400 kg, což značně kontrastuje s realitou. A to si myslím, že na farmách nemáme ani moc dvousetkilových jelenů,“ říká docent Bartoš. „Podívejme se pravdě do očí. U samců jelena evropského by při vymražování došlo k postižení nejméně celé kýty a ani to by pravděpodobně nestačilo. U laně by vymražené číslo pokrývalo co do délky zhruba jednu třetinu trupu, u půlročního koloucha prakticky celý trup!“
Paragrafy vyhlášky, týkající se označování zvěře ve farmovém chovu, nabývají účinnosti 1. října 2002. Asociace se proto rozhodla uspořádat v prosinci 2001 školení pro své členy, v jehož programu měla být i praktická ukázka značení zvířat. „Požádali jsme ředitele odboru zemědělských komodit MZe Ing. Stanislava Kozáka o zajištění lektora, s tím, že dodáme jak šestiměsíčního koloucha (případně daňče), tak dospělé zvíře. Plánovali jsme natočení ukázky na video, pro použití v následných školeních. Pan ředitel Kozák nám ale odpověděl, že experta by měl dodat Výzkumný ústav živočišné výroby (VÚŽV) v Praze – Uhříněvsi, protože se chovu jelenovitých a související problematice věnoval. „Navíc se mu nelíbil termín akce a doporučil jí uspořádat až letos,“ dodává Bartoš.
Ředitel Kozák je velmi důležitou osobností „druhé strany“, někdy se dokonce tvrdí, že mužem prvním – a jediným, který bitvu o znění vyhlášky rozhodl. Jeho postoj charakterizuje závěr z oficiálního dopisu prezidentovi AFCHJ: „K Vašemu názoru, že vymražování je týráním zvířat si dovolím pouze podotknout, že člověk při chirurgickém zákroku prováděném po zmražení také není týrán. Sám jsem toto absolvoval několikrát a nepamatuji se, že by šlo o bolestivé úkony. K tvrzení, že pokusy ve VÚŽV Praze – Uhříněvsi (značení vymražením, pozn. autora) selhaly, by bylo vhodné doplnit, že Vám selhaly a že Vám se neosvědčily.“
Výše uvedené řádky napovídají, že už dostatečně dlouhý příběh určitě dostane další kapitoly. Zvláště potom, kdy Státní veterinární správa ČR (SVS) vydala na konci listopadu zásadní prohlášení k zmíněnému způsobu označování hospodářských zvířat. SVS považuje přijetí „vymražování“ za velmi nešťastné, protože prý není v souladu ani s Evropskou dohodou o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely (kterou Česká republika přijala), ani se Směrnicí ES č. 98/58 EC.
Takže pokračování „velké jelení války“ se určitě dočkáme.
Jiří Křepelka
