Boj s BSE může být běh na dlouhou trať

V minulém, již druhém zastavení nad nemocí šílených krav jsme se obšírněji zabývali novými poznatky o vzniku BSE a její lidské podobě, tzv. nové variantě Creutzfeldt-Jakobovy choroby (vCJD). Novinek je ale příliš mnoho, než aby se vměstnaly do jednoho článku. Proto se střetáváme nad tématem BSE potřetí a zřejmě nikoli naposledy.

Zpráva Královské společnosti
Právě ve dnech, kdy česká veřejnost netrpělivě čekala na výsledky ověřovacích testů prvního případu BSE v ČR, vyšla zpráva o BSE vydaná britskou The Royal Society, která sdružuje ty nejlepší vědce, jakými Británie disponuje. Královská společnost (The Royal Society) vydala zprávu pod stručným a věcným názvem „Přenosné spongiformní encefalopatie“ (Transmissible Spongiform Encephalopaties). Je to zcela jistě velice zajímavé čtení i pro nás Středoevropany. Po 8. červnu 2001 je to pro Čechy čtení více než poučné. Zájemce najde zprávu Královské společnosti na internetové adrese: http://www.royalsoc.ac.uk. Ukrývá se tam dosti důkladně pod ikonou „Science Policy“ za odkazem „Reports and Statements“.
Zpráva potvrzuje, že samotný vznik choroby BSE ve Velké Británii byl s největší pravděpodobností spojen se zkrmováním masokostní moučky obsahující priony. Vyplývá z ní ale, že je zapotřebí rozlišovat proces vzniku onemocnění BSE jako takového a způsobu, jakým se touto chorobou mohou nakazit jednotlivé kusy. Jestliže na vzniku BSE se s vysokou pravděpodobností podílelo zkrmování masokostní moučky, pak k jejímu dalšímu šíření v populaci skotu může možná docházet i jinými způsoby.
V populaci ovcí se už po staletí udržuje prionové onemocnění klusavka bez toho, že by byly krmeny masokostní moučkou. Ovce si tedy musejí priony předávat nějak jinak. Stejně tak jsou na tom divoce žijící američtí a kanadští jeleni, kteří trpí prionovým onemocněním označovaným jako CWD (chronic wasting disease - čili choroba chronického vyčerpání). Také ty nikdo nikdy nekrmil masokostní moučkou a přesto se mezi nimi priony šíří.
Pro možnost šíření prionů i jiný způsobem než kontaminovanými krmivy svědčí i další skutečnost. Po zákazu zkrmování masokostních mouček skotu v roce 1988 se zdálo že „nemoc šílených krav“ musí celkem rychle vymizet. Faktem ale zůstává, že v Británii se objevuje BSE i u skotu, který se s masokostní moučkou pravděpodobně nikdy nesetkal. I dnes, kdy se masokostní moučka nekrmí už plných dvanáct let, má Británie stovky nových případů BSE ročně. Cesty prionů jsou nevyzpytatelné.
Prevence BSE zaměřená pouze na možnosti přenosu zkrmováním masokostní moučky má zjevně daleko do stoprocentní účinnosti. Nesmí se nám stát, že bychom „hlídali“ jen to, čím se v chlévech krmilo a krmí. Musíme brát v potaz i možnost tzv. vertikálního přenosu BSE tedy přenos z matky na mládě. Spolu s věhlasnými vědátory z britské Královské společnosti se musíme ptát, zda se mohou zvířata nakazit priony ještě jako plod v těle nemocné matky. Musíme se vážně zabývat otázkou, zda mohou telata přijmout priony od nemocné matky v mlezivu. Členové Královské společnosti považují tyto otázky za mírně řečeno „znepokojivé“. Stejně znepokojivé by měly být nyní i pro nás.
Nejnovější výzkum britských vědců ale naznačují, že přinejmenším u ovčí skrapie je přenos prionů z matky na plod velmi málo pravděpodobný. Placenta funguje v tomto směru jako velmi účinná bariéra. Zatímco mateřská strana placenty ovce nakažené skrapii je doslova nabita priony, plodová část placenty se zdá být zcela „čistá“. To jsou ale jen příslovečné první vlaštovky. Pro spolehlivé vyvrácení možnosti přenosu prionů z matky na plod bude nutné provést ještě celou řadu dalších studií. Bude jistě nutní prověřit možnosti narušení bariéry tvořené placentou a ověřit tyto výsledky i u skotu.
Britští vědci jsou přesvědčeni, že ani přenosem prionů z matky na mládě se nemůže udržet onemocnění v populaci nakažených zvířat na významnější úrovni. Prionové onemocnění amerických jelenů, které v některých oblastech USA postihuje asi 20 % jelení populace, se snad může šířit i priony, které ulpí na rostlinách na pastvinách. Může se stejný nebo podobný mechanizmus podílet i na přetrvávání výskytu BSE u britského skotu a skrapie u ovcí? Rezolutní stanoviska rozhodně nejsou namístě a byla by chyba tyto možnosti radikálně zamítnout. Stejně nezodpovědné by bylo děsit laickou veřejnost vizí, ve které je BSE stejně infekční jako slintavka a kulhavka. Lidem tyto dvě choroby pod vlivem humanitně laděných dojímavých komentářů ve sdělovacích prostředcích beztak splývají.

BSE i bez masokostní moučky?
Aktuálnost úvah o vertikálním nebo horizontálním přenosu BSE podtrhují případy nákazy u zvířat, která se narodila po zákazu zkrmování masokostních mouček dalších rizikových krmiv.
Už 18. července 1988, tedy rok a půl po objevení prvních případů BSE ve Velké Británii, bylo v této zemi zakázáno zkrmování masokostní moučky skotu. V následujících letech se ale postup choroby nezastavil. V roce 1990 bylo ve Velké Británii zjištěno 14 181 případů BSE, o rok později už se počet prokázaných případů BSE vyhoupl na 25 026 a postup choroby kulminoval v roce 1992, kdy bylo prokázáno 36 680 případů BSE. Následný pokles výskytu BSE je zcela jistě jednoznačným úspěchem zákazu zkrmování masokostní moučky. Není to ale cesta k úplné likvidaci choroby.
Onemocnění BSE se začalo objevovat i u zvířat, která se narodila po vydání zákazu zkrmování masokostní moučky. První případ byl zjištěn 21. března roku 1991 a mezi laiky i odborníky vzbudil zděšení. Zákaz zkrmování masokostních mouček byl považován za stoprocentně účinnou metodu boje s BSE. Najednou dostala tato představa povážlivou trhlinu a měnila se z jistoty v iluzi..
Britští státní úředníci pojali vážné podezření, že přísný zákaz není dodržován nebo jsou v něm „díry“. A tak se zákaz postupně zpřísňoval. Už 6. listopadu 1991 zákaz zkrmování masokostní moučky notně přitvrdil. Jenže ani to nepomohlo. Do dnešních dní bylo zaznamenáno ve Velké Británii 3234 případů BSE u skotu, který se narodil během roku 1992. BSE se vyskytla i mezi zvířaty narozenými v následujících letech. Mezi zvířaty narozenými v roce 1993 bylo zatím zjištěno 2438 případů, mezi zvířaty z roku 1994 je zatím prokázáno 1304 případů BSE. Stovky nemocných zvířat byly zjištěny i mezi skotem narozeným v roce 1995 (ke dni 1. 5. 2001 to bylo 344 kusů).
Pomyslné „dokonalosti“ měl nabýt zákaz zkrmování masokostní moučky po 1. srpnu 1996. Nedávný případ BSE u krávy, která se narodila po tomto „předělovém“ datu, ale dokázal, že ani výnos z roku 1996 není všemocný. Případ BSE byl zachycen u fríské dojnice v Somersetu. Ta se narodila 27. května 1997, tedy skoro 10 měsíců po „neprůstřelném zákazu“.
Britská vláda okamžitě přispěchala s ujištěním, že obyvatelům Velké Británie nehrozí žádná nová zdravotní rizika. Rozhodně to neznamená, že by BSE byla opět na vzestupu.
„Zatím ještě nevíme, nakolik je tento ojedinělý případ významný,“ prohlásil ministr pro zdraví zvířat Elliot Morley. „Můžeme ale říci, že případ nebude mít dopad na bezpečnost spotřebitelů. Tento případ nic nemění na skutečnosti, že Velká Británie přijala ta nejtvrdší opatření na ochranu zdraví občanů a k vymýcení BSE.“
Fríské dojnici ze Somersetu ale nepatří pochybný primát mezi zvířaty narozenými po zavedení „tvrdého zákazu“ a následně postiženými chorobou BSE. První případ byl zaznamenán vloni u holštýnské krávy v Dorsetu. Odborníci odhadují, že do konce letošního roku se může počet obdobných případů vyšplhat ke dvaceti.
Zatím nikdo neví, jak se mohla tato zvířata nakazit, protože s masokostní moučkou by se neměla vůbec střetnout. Spekuluje se o tom, že se krávy nakazily krmivy, která se dostala na farmy ještě před 1. srpnem 1996. Důkazy ale chybí. Zdá se, že i „superzákaz“ z roku 1996 může mít někde nějakou skulinku.
Druhé vysvětlení je ještě znepokojivější. Nelze totiž vyloučit ani to, že k přenosu nemoci došlo jiným způsobem než kontaminovaným krmivem.
Vzhledem k již zmíněné možnosti přenosu BSE z krávy na její telata byli potomci nakažených krav díky důkladné evidenci dohledáni a je jisté, že jejich maso rozhodně neskončí na pultech řeznictví a na stolech spotřebitelů. Vyloučení masa krav starších 30 měsíců z konzumace je v Británii už léta garantováno zákonem.

Kam s ním?
Masokostní moučky potenciálně kontaminované priony zůstávají z hlediska BSE stále tím nejrizikovějším materiálem . Proto věnovali vědci z Královské společnosti ve své zprávě značnou pozornost právě problému likvidace infekčního materiálu. Nerudovská otázka „Kam s ním?“ patří ve vztahu k BSE k těm nejožehavějším. Nám se to může zdát celkem bezpředmětné, protože zatím jsme likvidovali jedinou nakaženou krávu a hromadu vnitřností z kontejnerů, kam byly vyhozeny i vnitřnosti infikovaného kusu.
Před Brity vyvstal probléme likvidace krav s BSE s novou naléhavostí během nedávné nákazy britských stád slintavkou a kulhavkou. Přiznejme si, že jsme neměli jistotu, že se slintavka a kulhavka nerozšíří i k nám a že hranice spalující utracené kusy nezaplápolají i u českých a moravských vesnic. S masovým spalováním nakažených zvířat na otevřených ohních vzniklo riziko, že se prionové částice ze zvířat, která byla nakažena BSE, dostanou do okolí.
Teploty dosažené při spalování nemusí stačit ke zničení prionů. Britští vědci neberou na lehkou váhu loňské zjištění amerického týmu, podle kterého si priony udrží alespoň zčásti svou nakažlivost i po vystavení teplotám 600 oC po dobu 15 minut. Při těchto teplotách je mozková tkáň spálena na popel, ale podle autorů studie si anorganické složky popela alespoň zčásti udrží infekční schopnost prionů. Je to krajně překvapivé zjištění, ale Britové se spálili už tolikrát, že zřejmě nehodlají opominout ani ty nejnepravděpodobnější možnosti.
Ve skladištích Velké Británie se nachází asi 400 000 tun masokostní moučky a 200 000 tun kafilerního tuku, pro které není uplatnění a které budou muset být nakonec nějak zničeny. Jejich skladování je drahé a je spojeno s určitou mírou rizika, že se priony z masokostní moučky či tuku dostanou do okolí. Například poté, co by se jich nažrali potkani obývající navzdory všem deratizačním opatřením příslušná skladiště.
Britové zvažují dvě možnosti likvidace materiálů, které by mohly obsahovat priony. Jedním z nich je spalování při teplotách kolem 850 oC. Vznikaly by při tom plyny, které by bylo možné využít k dalšímu spalování při výrobě elektrické energie. Druhou možnost představuje využití smutně proslulých „masožravých baktérií“, které mohou v některých případech vyvolat těžká lidská onemocnění. Schopnost baktérií rozkládat velmi rychle a vysoce účinně svalovou tkáň by byla využita ke zničení masokostní moučky i dalších materiálů potenciálně infikovaných priony.

Hrozí „křížová infekce“?
Zpráva Královské společnosti si všímá i nakládání s trupy skotu na jatkách. Zjistilo se, že na některých jatkách jsou porážena jak zvířata starší 30 měsíců, u kterých může dojít k rozvoji BSE, tak i zvířata mladší, u kterých se případná BSE rozvinout nestačí a jejich maso je proto z hlediska konzumentů považováno za bezpečné. Podle regulí přijatých Evropskou unií není takový postup zakázán. Na jedněch jatkách ale nesmějí být zvířata obou věkových kategorií porážena v jeden den. Mezitím by mělo být zřízení jatek ošetřeno tak, aby na něm nezbyly žádné priony.
Královská společnost ústy svého místopředsedy Briana Heapa vyjádřila pochybnosti nad tím, zda lze celá jatka spolehlivě dezinfikovat tak, aby tu „nepřežily“ žádné priony. Teoreticky je možné, aby docházelo ke „křížové infekci“ (cross-infection), tedy k přenosu prionů, které by ulpěly na zařízení jatek po porážce kusů straších 30 měsíců a následně by se „nalepily“ na maso mladých kusů poražených druhého dne. Heap se v této souvislosti opět odvolával na kontroverzní studii, která dokazuje, že priony kontaminovaný materiál (například mozek nebo mícha) neztrácí úplně schopnost nakazit další zvířata ani po čtvrthodinovém „pobytu“ v teplotě 600 oC. Tady je ale nutno zdůraznit, že při experimentech bylo použito „suché“ teplo a že ve vlhku a při vyšších tlacích ničí priony i nižší teploty.
Je příznačné, že britská BBC referovala o celé zprávě Královské společnosti právě jen s ohledem na možná rizika „křížové infekce“. Tady je vidět, jak o BSE a prionových chorobách informují i redaktoři prestižní tiskové agentury. Můžeme se pak ještě divit, když se v České televizi dozvíte, že BSE vyvolávají viry a z Českého rozhlasu zaslechnete ve zpravodajství tvrzení, že Creutzfeldt-Jakobovou chorobou se můžete nakazit pojídáním ovčích mozků?
Nakonec je tu ještě jedna věc, která ze zprávy Královské společnosti vyplývá. Britové objevili první případ BSE v roce 1986 a navzdory statisícům odhalených nakažených zvířat, milionům preventivně poražených kusů dobytka, milionům laboratorních vyšetření a miliardám utracených liber s chorobou stále ještě bojují. I když u nás BSE asi nikdy nedosáhne takových dimenzí jako v Británii, musíme se připravit na to, že boj s touto chorobou může být běh na hodně dlouhé trati, kde se ale nevyplácí ani na okamžik polevit.

Testy, testy, testy
Státy Evropské unie zavedly od počátku roku 2000 testy na BSE. Česká republika je následovala a i u nás je po výskytu prvního případu BSE povinnost testovat všechna zvířata nad 30 měsíců věku. Evropská unie schválila tři typy testů. Jde o testy firmy Prionics (ty jsou v současnosti používány i u nás), testy firmy BioRad a testy firmy Enfer.
Testy jsou založený na faktu, že „zašmodrchaný“ prionový protein (tedy prion schopný vyvolat nákazu) je odolný vůči působení enzymů (rozkladných bílkovin). „Nezašmodrchaný“ prionový protein, který se běžně vyskytuje v nervových buňkách zvířat i člověka, je enzymy rozkládán.
Při testech je vzorek nervové tkáně odebraný z poražených zvířat vystaven účinku enzymů a následně je v něm hledán prionový protein s pomocí protilátek. Ve vzorku, kde se nevyskytuje „zašmodrchaný“ prionový protein, je všechna prionová bílkovina „sežrána“ enzymy a protilátka nemá s čím reagovat. „Zašmodrchaný“ protein ale enzymům odolá a reakce s protilátkami jej pak odhalí. Tyto testy jsou určeny pro kontrolu nervové tkáně poražených zvířat a nikoli pro vyšetření živých zvířat.
Vyvíjeny jsou i testy, které prokážou přítomnost prionů v živém zvířeti. Již v prosinci roku 2000 měla německá soukromá firma Boehringer Ingelheim požádat o patent na krevní test na BSE využitelný pro testování živých zvířat. Princip testu nebyl z pochopitelných důvodů zveřejněn. Údajně jej vyvinula pobočka koncernu Vetmedica GmbH. Firma slibuje, že test uvede na trh koncem roku 2001. V lednu 2001 údajně zahájila ověřování krevního testu na BSE také německá firma GeneScan Europe AG.
Na druhé straně Atlantiku pracuje na krevních testech americká firma IDEXX Laboratories spolu s kanadskou Caprion Pharmaceuticals.Ve hře jsou ale i další americké firmy, například Prion Developmental Laboratories nebo společnost Paradigm Genetics Inc., která se pro vývoj nových krevních testů spojila se švýcarskou firmou Prionics.
Není pochyb o tom, že některé firmy pouštějí zcela cíleně do oběhu důmyslně promyšlené fámy. Zčásti tím chtějí znervóznit konkurenci a zčásti jsou motivovány zisky z burzovních spekulací. Prohlášení o úspěšném vývoji testu může zdvihnout ceny akcií a na jejich nákupu a prodeji může předem informovaný makléř vydělat velké peníze.
Předpokládá se, že většina vyvíjených krevních testů využívá laboratorně připravených protilátek, které jsou schopny odlišit „zdravou“ tedy „nezašmodrchanou“ bílkovinu od „nemocné“ a tedy i „zašmodrchané“ bílkoviny prionu. Některé testy by snad mohly využívat i nedávno objeveného faktu, že se na „nemocnou“ bílkovinu celkem ochotně váže krevní bílkovina zvaná plazminogen.
Zároveň se tiše předpokládá, že první „krevní“ testy budou schopny prokázat přítomnost prionů ve vzorcích odebraných živým zvířatům třeba z mandlí nebo jiných mízních uzlin. Testy schopné prokázat BSE z krve přijdou zřejmě na řadu později.
Velkou pozornost proto vzbudila zpráva, podle které izraelští vědci z nemocnice Hadassah v Jeruzalémě zjistili přítomnost prionů v moči. Pokud se jejich nález potvrdí, znamenalo by to zásadní zvrat v testování na „nemoc šílených krav“ i v testování na lidské prionové choroby.
„Vědci nikdy nezkoušeli hledat v moči, protože byli přesvědčeni, že když nemohou najít priony v krvi, nebudou tito původci prionových chorob v moči vůbec k nalezení,“ komentovala objev Izraelců členka úspěšného týmu neuroložka Ruth Gabizonová.
Izraelští vědci prokázali přítomnost prionů v moči ještě před tím, než se u postižených projevily příznaky choroby. Výzkum byl s úspěchem proveden na křečcích a na kravách, o kterých se vědělo, že byli nakaženi priony. Stejně úspěšně proběhly i testy vzorků moči odebraných lidem, u kterých se později projevila Creutzfeldt-Jakobova choroba.
„Doufáme, že se nám podaří vyvinout test, který by bylo možné užívat plošně pro odhalení prionových chorob. To by zabránilo masovému vybíjení skotu poté, co byl ve stádě objeven jeden jediný případ BSE.,“ říká Ruth Gabizonová.
Zatím jsou o těchto převratných zjištěních k dispozici jen informace zveřejněné tiskovými agenturami. Dokud nebudou výsledky publikovány v seriozním vědeckém časopise, je na místě jistá dávka skepse.

Revoluce zvaná PMCA
Zcela vážně ale můžeme brát revoluční technologickou novinku švýcarské firmy Serono Pharmaceuticals, která vyvinula pro potřeby detekce prionů metodu označovanou jako PMCA. Jako většina převratných objevů je i nová technika detekce prionů ve své podstatě úžasně jednoduchá. Ke vzorku se stopovým množstvím prionu je v laboratoři přidán nadbytek „nezašmodrchané“ bílkoviny. Prion ji začne „šmodrchat“ a mění přitom „zdravé“ molekuly na nové priony. Ty se shlukují a rostou jako sněhová koule valící se zasněženým svahem.
To by ale samo o sobě k dramatickému namnožení prionů nestačilo. Proto vědci vystavují vzorky na určitou dobu působení ultrazvuku. Ten velké shluky prionů rozbije na několik menších částí a každá z nich dál pokračuje ve „šmodrchání“ dalších molekul prionového proteinu. Pokud bychom se vrátili k přirovnání ke sněhové kouli, pak ultrazvuk působí jako výstřel, který by sněhovou kouli roztrhl na několik menších koulí, jež se pak dále valí svahem a nabalují na sebe další sníh.
Celý postup lze mnohokrát opakovat Po deseti cyklech stoupne množství prionů ve vzorku asi pětadvacetkrát. Z nepatrného množství, které nelze ve vzorku prokázat, je během pár hodin „hromada“ prionů, jakou nelze přehlédnout. Pokud je ale stejné proceduře podroben vzorek, který priony neobsahuje (například vzorek mozkové tkáně krávy, která není nakažena BSE), k namnožení „zašmodrchané“ bílkoviny nedojde. Chybí k tomu „startovní“ dávka prionu.
„Teoreticky je možné namnožit do velkých množství i jednu jedinou molekulu prionu,“ říká šéf výzkumného týmu Claudio Soto o možnostech nové metody.
Rutinním uplatněním této metody by padla potřeba analýz vzorků mozkové tkáně, které lze provádět jen na mrtvých zvířatech, případně na vzorcích odebraných při pitvě z těl zesnulých lidí. V budoucnu by snad bylo možné prokázat přítomnost prionů v těle nemocného ze vzorků krve, slin nebo ze stěrů z ústní sliznice.
Zavedení takových testů je ale závislé na splnění několika podmínek. Nová a vpravdě revoluční metoda švýcarských vědců musí ještě projít některými ověřovacími testy. A musí být jasné, že se u nemocných zvířat a lidí priony v krvi nebo ve slinách skutečně vyskytují. Mnozí odborníci o tom stále ještě silně pochybují.
Pro nás z toho plyne naléhavá nutnost zareagovat velmi svižně na zavádění nových testů a nelitovat peněz, které to bude stát. Šetřit se nevyplácí.
Britové zkoušeli za vlády „železné lady“ šetřit na boji s BSE v jejích počátečních fázích a každá uspořená libra je v následujících letech přišla nekřesťansky draho. Dá se říci, že peníze vynaložené na boj s BSE v samém zárodku jejího šíření jsou vynaloženy podstatně efektivněji než mnohonásobně větší sumy vynakládané na následné hašení průšvihů vzniklých v důsledku počátečním úsporných kroků.

Testy na krmení masokostní moučkou
Do arzenálu, jenž evropské zemědělství nasadí v boji proti BSE čili „nemocí šílených krav“, přibudou další testy. Ty mají prokázat, zda při krmení skotu nebyl porušen zákaz zkrmování živočišných bílkovin, především masokostních mouček.
Nové testy nejsou cíleny na původce BSE, tedy na priony. Jde výhradně o průkaz krmení potenciálně nebezpečnými krmivy živočišného původu.Testy využívají rozdílného obsahu přirozených izotopů dusíku v rostlinných a živočišných bílkovinách. Konzumace rostlin nebo krmiv živočišního původu pak zanechává v těle zvířat neklamné „stopy“ v podobě typického poměru jednotlivých izotopů dusíku.. Rozborem masa poražených zvířat, ale i vzorků odebraných z těla živého zvířete (krve, srsti, mléka apod.) lze prokázat, zda bylo zvíře krmeno i živočišnými krmivy.Testy vyvinuli španělští vědci a komerčně dostupné by měly být koncem roku 2001.
Ve Španělsku byl první případ krávy nakažené BSE popsán v loňském roce. Zároveň tu bylo zajištěno 700 tun krmiv určených pro skot a obsahujících zakázané živočišné bílkoviny. Španělská policie uvěznila v souvislosti s tímto případem sedm lidí. Z toho je patrné, že takové testy zcela jistě najdou uplatnění.
Otázkou zůstává cena těchto testů a tudíž i šíře, v jaké mohou být „nasazeny“. Můžeme také oprávněně pochybovat o tom, že testy odhalí jednorázové nakrmení zvířat živočišnými krmivy. I k tomu může snadno dojít, jak ukazuje nedávný případ z USA. Dvanáct set texaských krav bylo nakrmeno krmivem, do které se nedopatřením dostala i masokostní moučka vyrobená z těl uhynulého skotu. Dodavatel krmiva toto nedopatření záhy zjistil a sám varoval nejen farmáře, ale i příslušné úřady (FDA - Úřad pro léčiva a potraviny). I když se v USA zatím nevyskytl jediný případ BSE a krmivo proto nemohlo obsahovat nebezpečné priony, bylo všech 1200 krav okamžitě zlikvidováno. Dobytek vykoupil výrobce krmiva a jeho likvidaci také v plné výši uhradil.
V honbě za novými testy nezůstávají pozadu ani potravináři, kteří vyvíjejí stále nové a účinnější testy pro průkaz přítomnosti hovězí tkáně v hotových masných výrobcích. Tyto testy lze chápat spíše jako vstřícný krok ke spotřebiteli, který chce být spolehlivě informován o tom, co kupuje a co následně také jí. Těžiště skutečné ochrany spotřebitele před hovězími priony musíme vidět především v testech na přítomnost prionů v nervové tkáni všech poražených kusů straších 30 měsíců. Tyto testy se u nás provádějí a měly by zajistit, že se na naše stoly nedostane výrobek obsahující priony.
Pokud jsou všechna opatření proti šíření prionů důsledně prováděna a důsledně kontrolována, pak není důvod, aby v České republice bylo stavěno rovnítko mezi pojem „hovězí“ a „toxický“, jak se to bohužel někdy děje.

Léky budoucnosti
Prionové choroby jsou bez výjimky smrtelné a neléčitelné. Taková je drsná skutečnost. V současné době ale pracují farmaceutické firmy usilovně na vývoji léků proti prionovým chorobám. Již delší dobu jsou testovány látky, které mají vlastnosti polyaniontů (jejich molekuly obsahují velký počet záporných elektrických nábojů). K nejnadějnějším látkám této skupiny patří dextran sulfát, pentosan sulfát a amfotericin B používaný dnes především jako lék při těžkých plísňových onemocněních.
Nevýhoda těchto látek spočívá v tom, že je zapotřebí je podávat nakaženému tvorovi prakticky současně s dávkou prionu. Při pozdějším podávání neúčinkují. Musely by se tedy podávat preventivně a to není možné. Například amfotericin B má velmi silné nepříznivé vedlejší účinky a jeho preventivní užívání vůbec nepřipadá v úvahu. Navíc je riziko nákazy priony tak nízké, že je riziko spojené s vedlejšími účinky preventivně užívaných léků mnohonásobně převyšuje.
Velice zajímavá strategie léčby prionových onemocnění vychází z principu jakési bílkovinné „dlahy“. Prion je vlastně nevhodně zkroucená neškodná bílkovina. Na odolnosti proti tomuto nevhodnému zkrutu jí může dodat aminokyselina prolin. Byly proto vyvinuty krátké aminokyselinové řetězce obsahující aminokyselinu prolin, které se v buňce samy přiloží na kritické místo prionového proteinu a tím jej „zpevní“. Testy s těmito „prolinovými dlahami“ jsou prý velmi slibné.
Další směr výzkumu se opírá o teorii, podle které se proměna prionového proteinu na prion neobejde bez přítomnosti tajemného proteinu X. Pokud by nějaký preparát dokázal vyvázat protein X, nemohly by se podle prionové matrice zauzlovat dosud nezašmodrchané tudíž „zdravé“ prionové proteiny.
Výzkum léků proti prionovým chorobám načerpal inspiraci i z výzkumu léčby Alzheimervy choroby. Toto degenerativní onemocnění mozku se projevuje kromě jiného i tím, že se při ní v mozku nemocného hromadí bílkoviny zvané amyloid. Ty se v mnoha směrech podobají konglomerátu prionů hromadících se v mozku krav s BSE nebo lidí stižených vCJD.
Pokusy na myších ukázaly, že proti amyloidu Alzheimerovy choroby lze očkovat. Vzniklé protilátky dovedou amyloid v mozku rozpustit. Nebude ale jednoduché převést tyto výsledky do praxe. Dokonce ani v případě Alzheimerovy choroby se nedaří u člověka nabudit tvorbu protilátek proti amyloidu. Tím méně pravděpodobné je to v případě prionů. Navíc není jisté, jestli mozku zničenému prionovou chorobou bude stačit k uzdravení jen vymizení amyloidu.
Cesta k léku na skrapii, BSE nebo vCJD tedy bude ještě hodně dlouhá a trnitá.

Jaroslav Petr,
VÚŽV Praha - Uhříněves