„Však my vám to spočítáme, Francouzi!“ Do této jediné věty bychom mohli shrnout výsledky výzkumu, který provedla Christl Donnellyová z nově založené katedry epidemiologie infekčních chorob při londýnské Imperial College.
Není žádným tajemstvím, že Francouzi jsou krajně nevraživí k dovozu hovězího masa z Británie. Svou nechuť k importům odůvodňují obavami z „nemoci šílených krav“ neboli BSE: Tato choroba vznikla právě v Británii a odtud se pozvolna šíří Evropou. V Británii byly také popsány první případy lidí, kteří se touto smrtelnou nemocí nakazili. V současné době je tu registrováno 80 smrtelných případů. Vývoj do budoucna je nejistý. Odhady počtu lidí, u kterých se nemoc ještě projeví, se pohybují od stovky do 130 000.
Britský chov skotu utrpěl díky BSE obrovské škody. Statisíce kusů skotu byly vybity. Klesla domácí spotřeba hovězího a Evropská unie na určitý čas zastavila dovoz britského hovězího masa. Právě Francouzi se zdráhali dovoz britského hovězího obnovit. Není divu, že se britské autority všemožně snaží zlepšit „image“svého hovězího. S prohlášením, že „britské hovězí je stále nejlepší na celém světě“ přispěl i princ Charles. Ponechme stranou dohady o tom, zda následník trůnu neposkytl svým prohlášením britskému hovězímu medvědí službu vzhledem k tomu, že jeho poněkud popletené představy o moderním zemědělství jsou všeobecně známy, a podívejme se podrobněji na mnohem fundovanější statistické výpočty dr. Donnellyové.
Tato britská statistička poukazuje na skutečnost, že v Británii se již začaly pozitivně projevovat výsledky opatření, podle kterého nesmí být pro lidskou spotřebu užito hovězí maso z kusů starších než 30 měsíců. V těle takto mladých zvířat nemá BSE dost času na plné rozvinutí. Pokud by byla zvířata nakažena BSE, jejich tkáně by obsahovaly jen zanedbatelné množství „infekčních částic“ a konzumací jejich masa by se lidé nenakazili. Ve Francii ale toto omezení neplatí, a tak tu podle Donnellyové může docházet a dochází k tomu, co je v Británii téměř vyloučeno - ke konzumaci masa zvířat plně nakažených BSE.
Francie zakázala teprve v roce 1996 používání nervové tkáně přežvýkavců při výrobě masokostních mouček. Do té doby se moučky vyráběly i z nervové tkáně zvířat uhynulých na BSE a vyrobená krmiva proto mohla obsahovat „infekční částice“ BSE. Podle Donnellyové se zákaz z roku 1996 ještě nemohl v nákazové situaci francouzského skotu plně projevit a jeho účinnost zůstává otevřenou otázkou.
Dejme ale slovo přímo dr. Donnellyové: „Odhaduji, že od roku 1987 se nemocí BSE nakazilo ve Francii 7 200 kusů dobytka. Tento odhad bychom mohli snížit na 1 200 kusů, pokud bychom předpokládali, že ve Francii byl diagnostikován každý případ BSE. Je ale vysoce pravděpodobné, že se do oficiálních statistik zdaleka nedostala všechna nakažená zvířata. Jen tak lze také vysvětlit, proč případů BSE ve Francii v rozmezí let 1987 až 1996 neustále přibývalo.“
Z těchto čísel dr. Donnellyová vyvozuje, že jen v roce 2000 bylo ve Francii poraženo 100 kusů skotu nakaženého BSE, přičemž asi u poloviny zvířat se nemoc rozvinula natolik, že jejich těla obsahovala velká množství „infekčních částic“. Pokud by platila nejnižší možná hranice odhadu počtu nakažených kusů (tj. 1 200 kusů), snížil by se počet poražených nakažených zvířat na 50 a počet zvířat s nebezpečně vysokou hladinou „infekčních částic“ by byl 24. Pravděpodobnější jsou ale vyšší odhady.
A teď je vše připraveno pro britský triumf. Když dr. Donnellyová hodnotila stejným způsobem rizika v Británii, došla k závěru, že v roce 2000 se tu mohl dostat na jatky jen jeden jediný infikovaný kus. Z ryze matematického hlediska by tedy mělo být britské hovězí stokrát bezpečnější než francouzské.
“Tyto epidemiologické analýzy ukazují, že relativní potenciální riziko spojené s konzumací britského a francouzského hovězího si zaslouží přehodnocení,“ říká dr. Donnellyová v závěru své studie.
K tomu nezbývá než dodat, že jde o výsledky statistické modelace a nikoli o biologicky prokázané případy BSE. Řeč je o tom, co je pravděpodobné nebo dokonce vysoce pravděpodobné. I tak zaznívá přes La Manche od Britů poněkud zvláštní poselství. Můžeme si je shrnout do věty: „Hej Francouzi, my jsme sice tu kaši s BSE zavařili, ale vy v ní momentálně vězíte mnohem hlouběji než my.“ A v podtextu jako kdyby zazníval výsměšný dodatek: „To máte za ty obstrukce s dovozem našeho hovězího, heč!“ Doufejme ale,že Britům šlo v tomto případě skutečně „o věc“ a ne o národní zájmy. BSE totiž hranice ani národní zájmy nerespektuje.
