Pokud saháte po kalkulačce, abyste zjistili , kolik je druhá mocnina šestaosmdesáti, tak si ušetřete práci. To, co zní jako matematický příklad, je ve skutečnosti jméno býka, kterého naklonoval tým vědců z Texas A&M University vedený Markem Westhusinem. Před patnácti lety uhynul býk, který nesl jako jméno číselný kód 86. Nebylo to jen tak ledajaké zvíře. Tento býk měl vrozenou odolnost hned k několika infekčním chorobám. Odolával původcům tuberkulózy, brucelózy a nenakazil se dokonce ani salmonelou.
S mrtvolou unikátního býka vědci tenkrát nemohli udělat nic víc než zamrazit buňky z jeho těla a čekat. Jejich chvíle přišla koncem listopadu roku 2000, když se narodilo tele naklonované ze zamražených buněk býka 86. Klonovaný býček dostal jméno „86 na druhou“ a je prvním zvířetem, které bylo naklonováno s cílem zachránit pro chovatele jedinečnou schopnost odolávat infekčním chorobám. Vědci doufají, že býk „86 na druhou“ bude předávat geny pro odolnost vůči infekčním chorobám svému potomstvu. Hodlají jej proto využít v plemenitbě. „Jsme si naprosto jisti, že jeho potomci odolnost zdědí,“ tvrdí o klonovaném býkovi Westhusin.
Počátkem roku 2001 se také rozběhnou genetické testy, které mají odhalit tajemství vrozené odolnosti býka vůči chorobám. Nezastaví se ale ani klonování. Mark Westhusin se připravuje klonovat býky z buněk býka „86 na druhou“. Na svět tak přijdou klony klonovaného býka, tedy býci, které bude možné v duchu již nastolené tradice pojmenovat „86 na třetí“, „86 na čtvrtou“ a tak dále.
Westhusin si velice považuje skutečnosti, že se jeho týmu podařilo naklovat živé a zdravé zvíře z buněk, které byly zamraženy na dlouhých patnáct let. Zatím se nikomu nepodařilo naklonovat zvíře z buněk, které byly tak dlouho „u ledu“. Podle Westhusina se tak otevírá možnost klonovat další velice cenná zvířata, která již nežijí, ale z kterých se podařilo konzervovat živé buňky zamražením.
„Kdo ví, kolik lidí má genetický materiál z mimořádně cenných zvířat, která by nyní mohla být naklonována,“ říká Mark Westhusin. Získání zvířat, která mají vrozenu zvýšenou odolnost vůči chorobám, se ukazuje jako významný přínos pro chov. „Utratili jsme miliardy dolarů na to, abychom ve Spojených státech vymýtili některé choroby,“ prohlásil genetik a veterinární patolog Joe Tempelton z Texas A&M University. „Tyto choroby jsou ale v zahraničí, odkud ročně dovážíme miliony kusů krav. Mnohé z nich jsou nakaženy těmito chorobami a nám tak hrozí, že si choroby zavlečeme zpět a budeme muset opět vynakládat miliardy dolarů na jejich vymýcení.“
I v případ vypuknutí nákazy by ale byla odolná zvířata ušetřena onemocnění a nemusela by být léčena antibiotiky. Jejich produkty budou díky tomu zdravější než produkty zvířat, která se léčbě antibiotiky nevyhnou. Používáním antibiotik u hospodářských zvířat se navíc významně zvyšuje riziko vzniku původců lidských chorob odolných vůči antibiotikům.
V zemích, kde chovatelé nemají dostatek prostředků na očkování dobytka, by mohl skot s vrozenou odolností vůči chorobám významně přispět ke zvýšené rentabilitě chovu. Zkrátka ale nepřijdou ani chovatelé, pro které je očkování dobytka dostupné. Vrozená odolnost činí zvíře 10 krát až 100 krát odolnější vůči chorobě. Pokud je ale takové zvíře navíc i očkováno, stane se 100 krát až 1000 odolnějším a to jistě není nevýznamný přínos pro vylepšení nákazové situace v chovech.
Doc. Ing. Jaroslav Petr, DrSc.
VÚŽV Praha Uhříněves
