Obyvatelé České republiky momentálně konzumují zvěřinu v minimálním množství. Zatímco vepřového masa sní každý z nás za rok více než 40 kilogramů, na druhé straně jídelníčku se přímo choulí skopové a kozí s průměrnou spotřebou 300 gramů. Zvěřina je na tom úplně stejně bledě. Kdybychom odečetli porce, které spolykají v českých restauracích zahraniční návštěvníci, dostaneme se ke konstatování, že maso a droby z jelenů, daňků a spol. Češi pro svou výživu téměř nepotřebují.
Farmáři, většinou sdružení v Asociaci farmových chovů jelenovitých ČR (AFCHJ), si zvolili tento způsob obživy dobrovolně. Organizace musela překonat hodně legislativních překážek ve snaze zajistit svým členům podmínky srovnatelné s těmi, v nichž podnikají jejich evropští i mimoevropští kolegové - a současně konkurenti. Další nelehké „skoky“ AFCHJ ale teprve čekají. A v období těžkých bitev o podobu tolik důležitých zákonů přišla ke všemu navíc poplašná zpráva – zvěřina ze zahraničí zaplavuje v mohutných vlnách českou zem!
Nálet masa a drobů
z Polska a Litvy
Pokud srovnáme dovoz komodity „maso, droby ze zvěřiny ostatní čerstvé, chlazené, zmrazené“ (nepatří sem králík, zajíc, holub ani křepelka) v roce 2000 s rokem minulým, pak musíme konstatovat, že se jeho objem skutečně zvýšil o téměř neuvěřitelných 97 %. Hrozivě vypadající číslo ale ztratí velkou část děsu, když si ho prohlédneme zblízka.
Loni jsme totiž podle celní statistiky importovali přesně 184 749 kg masa a drobů ze zvěřiny, tedy necelých 185 tun. V roce 2000 to bylo 94,3 tuny a o rok později 116,2 tuny. Nárůst dovozu je sice rozhodně prudký, ale při pohledu na domácí spotřebu prozatím neškodný. Zvěřiny dovezená loni znamenala pro každého Čecha příděl ve výši 18,5 gramů, jinými slovy něco přes šest procent dosahované průměrné roční spotřeby.
Největším exportérem zvěřiny do ČR bylo v posledních třech letech Polsko, nejvíc zmíněného zboží (téměř 76 tun) nám prodalo v roce 2001. V sestavě dodávajících států z celého světa se před rokem hned napoprvé významně prosadila Litva (39,7 tuny), třetí místo získala Austrálie (36,6 tuny) před Novým Zélandem (22,6 tuny). K větším obchodním partnerům patřila ještě Slovenská republika, zatímco SRN, Francie a Nizozemsko už nikoliv. Dovoz 149 kg zvěřiny ze Švýcarska je téměř k smíchu.
Teoreticky jasno,
prakticky zataženo
Informace o obsazování míst na českém trhu se zvěřinou tedy není příliš dramatická, na druhou stranu se nedá odbýt jen mávnutím ruky. Pokud se chtějí podnikatelé produkcí masa ze svých farmových chovů jelenovitých v budoucnu solidně uživit, musí být jejich nabídka pro potenciální zákazníky především přitažlivá. Kampaň o tom, proč je dobré si dát zvěřinu k obědu nebo večeři a v čem jsou její přednosti AFCHJ také určitě čeká.
Farmáři z Čech, Moravy a Slezska mají teoreticky jasno v tom, jak by měla jejich živnost vypadat a čím bude vydělávat. Buď osobně navštívili některé evropské farmy, nebo alespoň o jejich provozu byli asociací informováni, viděli videozáznamy z nich a četli příspěvky ve zpravodaji ASCHK.
Současná podoba novelizovaného veterinárního zákona připouští, že zvířata z farmového chovu „mohou být poražena v hospodářství, jsou-li jejich maso a orgány určeny pro spotřebu v domácnosti chovatele“. Následující odstavec paragrafu 21 pak hovoří o nutnosti „vytvoření podmínek pro veterinární vyšetření poražené zvěře a pro ošetření masa“. Návrh AFCHJ vypustit poslední čtyři slova z citované věty neprošel. Do zákona nebyl zařazen ani navrhovaný text, že „při splnění zvláštních předpisů může být zvěř ve farmovém chovu poražena zastřelením“.
Takový bavorský chovatel jelenů má tedy nadále mnohem volnější ruce, protože mu je legislativa zkrátka tolik nesvazuje. Stát mu naopak hodně pomáhá. O stejném a přitom úplně odlišném podnikání pár kilometrů za českými hranicemi přineseme reportáž během 14 dnů.
