Česká slepice, jak už sám název napovídá, patří k našim národním plemenům. Ačkoli se vyskytuje v několika barevných rázech, mezi genetické zdroje byla zařazena jen zlatá kropenatá, která se dříve označovala libozvučně znějícím česká zlatá kropenka. Slepice s ojedinělou, zlatě kropenatou barvou peří na slunci září jako drahokam. Původ české slepice se odvozuje od české slepice selské.
Na území České republiky žije česká slepice po mnoho staletí. Patří k našemu národnímu bohatství, dědictví po předcích, sahající do třináctého století. Nejstarší zmínka o české slepici totiž pochází z roku 1205, z doby královny Dagmar (1186 až 1213), dcery vladaře Přemysla Otakara I. Součástí jejího věna se stalo i hejno českých slepic.
Na počátku dvacátého století se u nás ale české slepice chovaly jen ojediněle na Českomoravské vysočině a na Humpolecku. Plemeno nezaniklo jen díky znovuvytvoření populace české slepice kolem roku 1913 a v roce 1925 dostalo jméno česká slepice zlatě kropenatá. Od roku 1992 je plemeno zařazeno mezi naše genetické živočišné rezervy.
Lehké plemeno
Česká slepice patří mezi lehká plemena nosného typu. Vyznačuje se jemnou tělesnou konstituci a živým temperamentem. Dospělé slepice dosahují živé hmotnosti dva až dva a půl kilogramu, kohouti váží od 2,3 do 2,8 kg.
Snáška není nijak závratná, dosahuje od sto šedesáti do sto devadesáti vajec za rok. Hmotnost vajec se v průměru pohybuje kolem padesáti pěti gramů. Barva skořápky bývá smetanově nažloutlá až světle hnědá. Kvokavost se u slepic téměř nevyskytuje.
Hlavu zdobí jednoduchý listový hřeben se čtyřmi až šesti zuby, u obou pohlaví vzpřímený. Obličej je neopeřený s živě červenýma velkýma očima, ušnice jsou oválné a červené. Silný zobák má být žlutý až rohově zbarvený. Laloky jsou středně dlouhé, zakulacené. Trup má toto plemeno válcovitý, silný, široký v ramenou, dlouhý, mírně skloněný, obdélníkového tvaru.
Dlouhá záda plynule přecházejí v ocas. Křídla jsou delší, pevně sevřená, břicho plné a výrazné. Ocas je delší, výrazně zvednutý, plně opeřený, s dlouhými a širokými srpy, u slepic bažantí, běháky jsou žluté. Drůbež má středně vysoký postoj.
Peří je kratší a přilehlé. Kohout disponuje, v porovnání se slepicemi, pestřejším zbarvením, což je projevem pohlavního dimorfismu. Plemeno se vyskytuje nejen v barevném rázu zlatě kropenatém, ale také stříbřitém, koroptvím, bílém, černém, krahujcovitém a dalších.
Neustálé zlepšování
V průběhu staletí se česká slepice dobře přizpůsobila místním podmínkám. K jejím charakteristickým vlastnostem patří ostražitost až plachost, značná otužilost a, díky velké shánlivosti, nenáročnost z hlediska krmení. Uvedené vlastnosti ji předurčují zejména pro chov ve velkých výbězích.
V současné době není cílem chovu genových rezerv české slepice v České republice zakonzervování plemenných a užitkových znaků bez dalšího pokroku, ale udržitelné zlepšování v rámci jejího původního ekotypu, v němž se daný genetický zdroj vyvíjel a adaptoval, s ohledem na příští potřeby daného prostoru.
Je však nutné zajistit uchování co nejširší škály jedinců s rozmanitým genotypem pro potenciální využití v budoucnu. Tato skutečnost se bohužel často střetává s komerčními zájmy a podmínkami chovatelů. Dotace poskytovaná chovatelům v rámci podpory genových zdrojů by jim měla kompenzovat ztížené podmínky.
