České kachny míří do Evropy

Akciová společnost Jihočeská drůbež Mirovice, která se jako jedna z mála zabývá nákupem a zpracováním vodní drůbeže, dokončila koncem minulého roku rozsáhlou rekonstrukci svých provozů, které v současné době splňují přísná veterinární kritéria. Základním cílem veškerých úprav bylo získat certifikát Evropské unie pro vývoz hlavního produktu – kachny do členských států unie.

Rekonstrukce začala v červenci minulého roku, koncem prosince proběhla kolaudace a letos by již měla část produkce směřovat na západní trhy. V Mirovicích tak vznikl jediný závod na zpracování vodní drůbeže v České republice, který splňuje standardy Evropské unie.
Místo Sapardu úvěry a leasing
„Standardy Evropské unie stanovují náročné požadavky nejen na hygienu a sanitaci při zpracování drůbeže, ale také na kvalitu výroby, stejně jako na ochranu zvířat při transportu,“ zasvětil nás do problému ředitel mirovické společnosti Ivica Hanzl. „Museli jsme proto postavit novou halu, kde se živá drůbež za příjemně modrého osvětlení, které přispívá k jejímu zklidnění, navěšuje a v její další části omračuje, zabíjí, napařuje a kuchá. V této nové hale se také myjí a dezinfikují přepravky. V nově rekonstruovaných původních prostorách pak probíhá finalizace drůbežího masa, tedy porcování, balení, chlazení a mražení. Počítáme s tím, že v budoucnu zde budeme vyrábět i různé polotovary. Všechny výrobní prostory plně odpovídají hygienickým předpisům, ať již jde o oddělení špinavé a čisté části, nekřížení cest, vybudování bezespárových podlah, omyvatelných stěn, nebo dodržování požadovaných teplot.“
Rekonstrukce provozu, který za hodinu zpracuje 2500 kachen, nebo 1000 hus či 5000 kuřat, ale i 3000 kuřat extra stejně jako 4500 slepic vyšla zhruba na 80,5 milionu korun, přitom část prostředků byla proinvestována v posledních třech letech. „Žádali jsme o příspěvek z programu Sapard a přestože jsme splnili všechny požadované podmínky, neuspěli jsme,“ říká ředitel Hanzl. „Proto veškeré náklady pokryly úvěry, leasing a vlastní prostředky. Nová investice by se měla zaplatit za čtyři roky.“
Od mraženého kuřete po kachní jazýčky
Současná kapacita postačuje k tomu, aby vodní drůbež z mirovického závodu pokryla tuzemský trh a část produkce šla na export. Letos by měli v Mirovicích zpracovat zhruba 1,8 mil. kachen, 800 tis. kuřat, 190 tis. kuřat extra, 1,5 až 1,8 mil. slepic a 62 tis. hus.
„Pokud pominu nejjednodušší varianty naší produkce, tedy mražené celé kachny, husy, kuřata nebo slepice, je naše portfolio výrobků značně široké,“ vysvětluje Ivica Hanzl. „Celoročně produkujeme chlazenou kachnu, kuře i kuře extra, a to jak v celku, tak porcované. Na českém trhu je však v poslední době velký zájem především o kachní prsa, stehna a v loňském roce také o kachní pečínku, která spadá do kořeněné produkce. Tuto výrobu bychom chtěli v budoucnu rozšířit o další polotovary i hotové potraviny.“ Nás však zajímalo, jestli v Mirovicích počítají s produkcí chlazené, popřípadě porcované husy? Celá je jednak drahá a jednak ji průměrná rodina ani nesní. „Samozřejmě uvažujeme o produkci chlazené a porcované husy, ale s vysokým podílem těchto výrobků nepočítáme,“ dodává ředitel. „Husa je velice žádaná zejména v období Vánoc a Velikonoc, během roku si ji však koupí maximálně pět procent obyvatel. Z pohledu zpracovatele je husa velký dutý pták za hodně peněz. Pokud z ní odebereme prsa a stehna, zbude prakticky neprodejná kostra. Kolik by pak asi musela stát prsa nebo stehna, aby se zaplatila celá husa? Podle mého odhadu kilogram minimálně 200 korun. A kdo by si za tuto cenu porcovanou husu koupil? Dovolím si tvrdit, že mnoho obyvatel asi ne.“
Jak jsme se již zmínili v úvodu, v letošním roce by měla nezanedbatelná část produkce kachen směřovat na západní trhy. První vlaštovkou bylo loňských 60 tun vyvezených do Švýcarska, které podle ředitele Hanzla potvrdily, že o českou kachnu je na západě zájem. K úspěšnému exportu, o kterém v Mirovicích nepochybují, přispějí nejen již zmíněné hygienické standardy, ale i tradice, kvalita a také již určitá klientela. Ekonomiku výroby by pak měly posílit i další zahraniční aktivity, jako je například vývoz odpadové suroviny – kachních jazyků a běháků do Číny.
Dovozy snižují farmářské ceny
Stav ve zpracování vodní drůbeže není po celý rok ideální. Jde o sezónní záležitost chovu kachen a hus na rybnících, kdy je jich v létě přebytek a v zimních měsících zase nedostatek. Vodní drůbež se sváží do Mirovic z celé České republiky a je otázka, jak na tuto skutečnost, vzhledem k předpisům o ochraně zvířat, bude reagovat státní veterinární správa. Některé přepravní vzdálenosti jsou totiž na „hraně“, při dnešních dopravních možnostech se však časy přepravy výrazně zkracují. Hlavní roli by podle ředitele Hanzla měl hrát čas a nikoli kilometry.
„Spolupráce se zemědělci je dobrá, i když je mi jasné, že by určitě přivítali vyšší nákupní ceny,“ říká závěrem ředitel Ivica Hanzl. „Farmářské ceny se ale bohužel odvíjejí od spotřebitelských cen, které výrazně ovlivňují neustálé dovozy velkého množství kachen z Maďarska, Polska, Německa i z jiných států unie. Tlak velkoobchodních řetězců je na nás skutečně značný. Tento negativní jev se proto snažíme řešit produkcí chlazené drůbeže, kterou nejsou velkoobchodní řetězce schopny, vzhledem ke krátké záruční lhůtě, dodat na český trh v plném rozsahu.“