Má smysl expandovat na zahraniční trhy nebo je lépe zůstat doma? Na tuto otázku znají odpověď ve VVS Verměřovice. Kromě polského trhu se uplatnili se svými produkty na exotickém trhu ve Spojených arabských emirátech. V rámci poradenství zde také každoročně pořádají seminář a měli jsme možnost s nimi navštívit i některé významné chovy.
Celkem sedm emirátů tvoří zemi – Spojené arabské emiráty. Z nich nejznámější je mohutně rostoucí Dubai. Díky obrovskému bohatství plynoucímu z těžby ropy byl nastartován ekonomický zázrak – peníze za ropu v Emirátech investují do turistického ruchu a do toho, aby přilákali investory. Těm nabízejí téměř nulové zdanění, především v tzv. free zónách. Většinu manažerských funkcí i v zemědělství zaujímají evropští odborníci. Ti mají možnost si najít v zemi nový domov. Koupě menšího rodinného domu vyjde zhruba kolem pěti miliónů korun a jako záruku získá majitel vstupní vízum na sto let, které přechází na potomky. Pokud však jde o založení firem, vždy musí být ve většinovém podílu, tedy 51 % místní podnikatel. Přitom místní obyvatelstvo je v menšině, zbytek tvoří námezdní síly od Indů, Pákistánců a Bangladéšanů, najímaných na nejhorší práce, po Evropany v manažerských funkcích. Školství pro lokální obyvatelstvo je v arabštině s mnoha univerzitami. Ostatní navštěvují školy, kde je vyučujícím jazykem angličtina, učitelé jsou Američani nebo Kanaďani.
Historie země se počítá v desítkách let. Tři generace zpět zde žili pouze beduíni, tzv. přímořští obyvatelé, kteří se živili lovem ryb a obchodem s perlami. Z těch všech jsou dnes díky přírodnímu bohatství milionáři.
Zemědělství bez vody
Pokud jde o zemědělskou produkci, největším problémem je nedostatek vody. Veškerá zeleň čerpá ze zavlažovacích zařízení. Sladká voda je získávána odsolováním. Jednotlivé malé farmy v oázách pěstují datlovníky a v menší míře například trávy nebo vojtěšku, které se pak po sklizni suší a prodávají na farmy s chovem dojnic. Někde samozřejmě pěstují i zeleninu a významný je prodej vzrostlých palem do rychle rostoucí městské výstavby. Tradičně vysoká spotřeba jehněčího a skopového masa je z větší části kryta dovozem z Austrálie a částečně z vlastních chovů. Oblibě se těší i drůbeží maso, opět z větší části pochází z dovozů. Dalším významným hospodářským zvířetem je koza. V poušti na farmách chovají beduíni velbloudy, ale dnes již především pro závody, které se těší velké oblibě.
Moderní zemědělské farmy jsou v poušti budovány pro chov dojnic a drůbeže.
Češi našli odbyt
„Po tom, co jsme přemýšleli, kam všude expandovat, jsme zjistili, že se na středním východě rozvíjí chov skotu a drůbeže,“ odpovídá na otázku, proč prodávají v Emirátech, Václav Brynda. To bylo v létě roku 2000 a po nápadu následoval čin: po konzultaci s českou ambasádou v Emirátech získali několik kontaktů. Na ty zaslali nabídku a dostali šest odpovědí. „Následovala schůzka a s jedním z nich – Fujairah Feed Factory – jsme se dohodli,“ vzpomíná Brynda. Tím začala spolupráce, tedy dodávka premixů pro tuto firmu. Jde především o minerální doplňky a k dnešnímu dni tak zkrmuje zhruba polovina farem s chovem dojnic krmiva s verměřovickými doplňky. U dodávky samozřejmě obchod nekončí a čeští odborníci poskytují i poradenství, zejména zookonzulentskou a veterinární službu. Proto také dva pracovníci z Verměřovic v arabské zemi strávili půl roku, nyní už stačí konzultace čtyřikrát ročně. Zároveň jednou ročně proběhne odborný seminář na aktuální téma. Letos se horkým problémem stala náhrada antibiotických stimulátorů růstu v krmivech. Ve městě Fujairah v kongresovém centru se sešli chovatelé – majitelé farem i manažeři, aby vyslechli příspěvky o rostlinných doplňcích a dalších náhražkách. Úvod přitom patřil majiteli spolupracující firmy Issovi Mohamedovi Al-Azom.
Holštýnky v poušti
Farmy s produkcí mléka v SAE mají mnoho společného. Většinovým vlastníkem bývá vláda, tj. vladnoucí šejk. Jde o moderní provozy s chovem holštýnského skotu, které byly vystavěny přímo v poušti. Většinou navazují na mlékárnu.
Největší z nich je Al Rawabi, která právě spolupracuje s tandemem Fujairah Feed factory a VVS Verměřovice.
Al Rawaibi Dairy Company má v pomyslném rodném listu datum narození rok 1990. Tehdy začínali s tisícovkou krav, nyní celkový stav skotu představuje 5300 kusů, z toho je 3500 dojnic. „Jde o kompletní intenzivní systém,“ říká hlavní manažer dr. Abdul Rahman Abdalla. Majiteli akciové společnosti, kterou farma je, jsou ze 70 % místní obyvatelé a 30 % vlastní stát.
Ustájení je jednoduché, vzdušné. Jednotlivé haly jsou vybaveny výkonným zmlžovači a ventilátory. Teplota v létě dosahuje až padesáti stupňů a zvlášť palčivým problémem je i zároveň vysoká vlhkost vzduchu. Proto také náklady na chlazení patří k vysokým položkám v účetnictví na straně má dáti.
Na farmě dojí třikrát denně. Dojírny jsou dvě pro dvakrát šedesát kusů. Zajímavý je systém desinfekce – flash, kdy dojírnou po opuštění skupiny dojnic proteče „řeka vody“ s desinfekcí.
Krmení – hlavně z Evropy
O tom, že používají do směsných krmných dávek minerálně-vitamínová doplňková krmiva z Verměřovic jsme se již v úvodu zmínili. Ale i další suroviny je nutné kupovat. Objemná krmiva – lisované balíky vojtěšky a tzv. slámy, což je obilí včetně klasů (ječmen, žito) – nakupují hlavně ze Španělska a USA (poznámka: Španělsko je zemí v rámci EU s nejvyšší kvótou pro sušárenské produkty, na které pobírá evropské dotace). V Al Rawabi kupují balíkované žito s deklarací 15 % dusíkatých látek.
Lisovaná objemná krmiva jsou dodávána s jasnou deklarací obsahu dusíkatých látek. Přitom pro rozpětí 17 až 18 procent dusíkatých látek je požadavek na délku řezanky menší, pro 19 až 20 % se vyrábí delší. Krmiva putují ze země původu lodí v kontejnerech. Pro zajímavost cena za metrický cent se pohybuje do 550 Kč.
Další suroviny nakupují například z Austrálie Do krmných dávek zařazují mj. sušené cukrovarské řízky nebo bavlníkové šroty. Přímo do míchacího vozu dávkují i melasu. Obilí mačkají nebo napařují. Jednotlivé suroviny se míchají ve stacionárním míchacím krmném voze a do stájí je rozvážejí nákladními vozy.
Většina surovin pro krmné směsi se nakupuje pytlovaná. Obecným znakem ve všech provozech, a nejen zemědělských, je nadbytek levných pracovních sil – z Indie, Bangladéše apod. Tito lidé pracují za mzdy nižší než 7000 Kč.
Rozdělení do skupin
Dojnice jsou na farmě rozdělené do čtyř skupin podle stadia laktace: po otelení do 21 dnů, 22 až 180 dní laktace, nad 180 dní laktace (denní nádoj do 25 litrů) a nad 200 dní laktace – nádoj do 20 litrů.
Další dvě skupiny jsou suchostojné – klasická a 14 dní před otelením. Před otelením totiž podle místního zvyku krmí i speciální minerální směs.
Dojivost je silně vázaná na roční období. V zimě překračuje 32 litrů, naopak v létě poklesne i o deset. V té době musí intenzivně mlžit i větrat přes teplotní čidlo. Systém se zapíná teprve při teplotě nad 30 oC.
Pokud potřebují jalovice, nakupují většinou v Austrálii kolem čtvrtého až šestého měsíce březosti. Za ty platí v průměru 1400 dolarů. Průměrný počet laktací na dojnici dosahuje podle Abdula Rahmana Abdally 2,8.
Kejda se vyhrnuje každý den, většinou se na slunci suší a používá jako podestýlka nebo hnojivo, které kupují na datlové farmy.
Vlastní zpracování
Veškerá produkce mléka jde ke zpracování do vlastní mlékárny. V létě to představuje 70 000 litrů denně a v zimě o deset tisíc více. Celkově denně zpracovává mlékárna 120 000 litrů mléka, část odebírá od menších farmářů. Největší část produkce představuje balení čerstvého mléka s obsahem 3 % tuku. Podobně jako v Evropě nebo Americe získává na popularitě i nízkotučné mléko – z produkce Al Rawabi s 1 % tuku. Z dalších produktů je významné 6% mléko nebo tzv. Laban – 3% acidofilní mléko obohacené o vitamín D a vápník. Sortiment doplňují sýry a produkce ovocných džusů.
