I když Francie patří mezi jednu z nejvýznamnějších evropských zemí co se týká chovu ovcí, v podstatě již před dvaceti lety zde nastala, z pohledu především masné produkce, stagnace která trvá doposud. Z pohledu posledních třiceti let dosáhly početní stavy ovcí ve Francii svého vrcholu v roce 1979, když zde bylo chováno celkem cca 13 milionů ovcí.
Od tohoto roku je zde zaznamenáván pokles početních stavů, když v roce 1989 zde bylo chováno celkem cca 11,5 milionů ovcí přičemž v roce 1999 již pouze 9,5 milionu ovcí. Z výše uvedených údajů pak vyplývá, že v intervalu let 1989 až 1999 činil pokles celkových početních stavů ovcí cca 22 %. Z pohledu produkčního zaměření je nutno doplnit, že v roce 1989 bylo ve Francii chováno cca 6 580 tisíc bahnic se zaměřením na produkci jatečných jehňat, avšak v intervalu let 1989 až 1999 se počet těchto bahnic snížil o taktéž cca 22 % na konečných cca 5 156 tisíc kusů.
Pokles stavů ovcí
Stejně jako v případě početních stavů dochází od roku 1979 k výraznému snižování počtu farem ovcí. Konkrétně pak v roce 1979 byly ovce ve Francii chovány na 197 tisících farmách avšak během deseti let se jejich počet snížil o 32 % na 165 tisíc farem. Od roku 1989 však redukce počtu farem ovcí nabrala ještě větší intenzity, když v roce 1999 byly ovce chovány již na pouze 94 tisících farmách, což mimochodem znamená, že v intervalu let 1989 až 1999 se jejich počet snížil o dalších cca 43 %. Celkově se pak počet farem v intervalu dvaceti let (1979 až 1999) zredukoval v podstatě na polovinu z původního stavu. Co se týká farem orientovaných především na masnou produkci, v roce 1989 jich existovalo 154 tisíc avšak do roku 1999 se počet těchto farem snížil o 44 %, na cca 87 tisíc farem. Z pohledu velikosti stáda, k nejvýraznější redukci počtu bahnic v intervalu let 1989 až 1999 došlo na farmách s kapacitou 10 – 99 a 100 - 199 kusů ovcí, na kterých se počet bahnic snížil během tohoto období o 47 %, respektive o 38 %. Co se však týká stád ovcí s kapacitou vyšší jak 400 kusů, zde redukce početních stavů nebyla tak zásadní, když pokles na farmách s kapacitou 400 až 999 kusů, respektive více jak 1000 kusů představoval pouhé 3, respektive 8 %. Mimochodem v roce 1999 bylo nejvíce bahnic chováno na farmách s kapacitou 200 až 399 kusů (33 %) a na farmách s kapacitou od 400 do 999 kusů (25 %), přičemž průměrně je na jedné farmě ve Francii kde se nachází ovce chováno cca 60 kusů.
Jako poměrně zajímavým údajem z pohledu statistik je průměrný věk chovatelů a procentické zastoupení bahnic u nich chovaných přičemž nejvyšší zastoupení chovatelů ovcí je v kategorii 35 až 49 let u kterých je chováno cca 47 % bahnic z celkového počtu bahnic. Druhé nejvyšší zastoupení chovatelů je ve věkové kategorii více jak 60 let, u kterých je chováno cca 11 % bahnic. Co se týká nejmladší kategorie registrovaných chovatelů (do věku 35 let), jejich zastoupení je poměrně velmi nízké a činí pouze 8,5 %, když tato věková kategorie chová pouze 15 % bahnic. Z pohledu statistik je v tomto případě nutno konstatovat, že se průměrný věk chovatele ovcí ve Francii postupně zvyšuje a navíc je zaznamenáván stále větší nezájem mladé generace o chov především masných plemen ovcí. Hlavním důvodem tohoto nezájmu je především poměrně nízká ekonomická rentabilita tohoto chovu. Zde je však nutno taktéž doplnit, že je stále více zaznamenávám nezájem mladé francouzská generace realizovat se v podstatě ve všech chovech hospodářských zvířat, když jako hlavní důvody tohoto nezájmu, mimo důvodu ekonomického, jsou prezentovány důvody stále větší potřeby volného času a stále intenzivnější migrace této generace z venkova do měst.
Nejvíce trpí tradiční oblasti
Poklesy jak početního stavu bahnic masných plemen, tak také počtu farem jsou bohužel zvlášť zřetelné především v historicky nejvýznamnějších regionech z pohledu chovu ovcí. V těchto regionech je z pohledu produkčních systémů především aplikován, tzv. specializovaný travní systém pro který je charakteristická vysoká disponibilita krmiv, poměrně vysoké zatížení zvířat na ha, poměrně vysoká produkce jehňat na bahnici (v průměru 137 %), přičemž oplůtková pastva zpravidla bez potřeby každodenního personálního dohledu je v tomto systému dominantním zdrojem výživy. Hlavním důvodem tohoto poklesu je, že v těchto oblastech jsou jehňata tradičně vykrmována do vyšších porážkových hmotností a jejich maso je výrazně tmavší. Především z tohoto důvodu jsou zde vyprodukovaná jehňata velmi podobná typu jehňat jenž je do Francie poměrně masivně dovážen z Anglie a podléhá tedy vysoké konkurenci, když rozhodujícím se pro konečného spotřebitele stává cena těchto jehňat která je u importovaných jehňat mnohdy nižší.
Naproti tomu v jižních a jihovýchodních regionech Francie které je možno charakterizovat jako extenzivní a kde ostatně není mnoho jiných alternativ pro zemědělství, nedochází k takovému konkurenčnímu tlaku ze strany dovozu a početní stavy jsou zde dlouhodobě poměrně stabilní. Navíc v posledním období jsou mnohá stáda ovcí, především však z tradičních oblastí přemísťována právě do těchto oblastí což podstatně taktéž ovlivňuje stabilitu početních stavů zde chovaných. Co se týká produkčních systémů v těchto regionech aplikovaných, nejrozšířenější jsou zde specializovaný pastorální (pastýřský) systém a specializovaný horský systém Pro doplnění informací, co se týká výše uvedených dvou produkčních systémů, pro specializovaný pastorální (pastýřský) systém je charakteristická nízká disponibilita krmiv i když klimatické podmínky jsou zde zpravidla příznivé, nízké zatížení zvířat na ha, poměrně nízká produktivita jehňat na bahnici (cca 118 %), přičemž často velmi rozlehlé pastevní areály vyžadují každodenní přítomnost ovčáka u stáda. Co se týká tzv. specializovaného horského systému pro tento je charakteristická dlouhá zima, relativně nízká disponibilita krmiv i v údolích hor v letním období přičemž v letním období dochází k využívání krmných zdrojů především ve vyšších nadmořských výškách. Dále je pro tento systém charakteristické nízké zatížení ovcí na hektar a to především ve vyšších polohách, nízká produktivita jehňat na bahnici (cca 112 %), přičemž ovce jsou v údolích chovány zpravidla v oplůtcích a ve vyšších nadmořských výškách je aplikována volná pastva s nezbytnou přítomností ovčáka. V určitých případech, zpravidla se jedná o stáda kde počet kusů je mnohdy vyšší jak 2000 jsou ovce v rámci tohoto produkčního systému přemísťovány v zimním období za pastvou na vhodné areály často až poměrně vzdálených nížinných oblastí.
Dotační politika ve Francii
Výše citovanému poklesu početních stavů, poklesu počtu farem či stále vzrůstajícímu nezájmu mladé generace realizovat se v chovu masných ovcí nezabránila ani poměrně příznivá dotační politika, když například na počátku devadesátých let se ovce ve Francii řadily, z pohledu poskytovaných dotací, mezi jeden z nejvíce dotovaných druhů hospodářských zvířat. Nejvýznamnějším dotačním titulem ve Francii pro ovce je tzv. kompenzační prémie. Konkrétně, co se týká roku 1995, byly ve Francii vyplaceny tyto kompenzační prémie pro přibližně 92 % z celkového počtu bahnic v tomto roce zde chovaných. Základním kritériem pro nárok na tuto prémii je počet registrovaných bahnic ve stádě který musí činit minimálně 10 kusů, přičemž však faktory jako například oblast, zatížení na ha, cena půdy nebo její kvalita nemají v žádném případě vliv na udělení této prémie. Konkrétně v roce 1995 tato prémie dosáhla z pohledu historického nejvyšší úrovně a činila 164 FF na bahnici. Dále pak chovatelé ovcí s kapacitou 10 a více kusů bahnic ve stádě jejichž chovy jsou situovány v defavorizovaných oblastech mají nárok na další tzv. doplňující prémii která v roce 1995 činila 43,9 FF/ na bahnici. Zde je ovšem nutno doplnit, že co se týká bahnic které produkují pouze tzv. lehká jehňata což jsou všechna jehňata jejichž jatečně opracovaný trup váží méně než 13 kg, tyto mají nárok pouze na 70 % podíl z celkové výše této dotace. Od roku 1995 však došlo ve Francii k redukci výše kompenzační prémie, když v roce 1999 tato prémie činila 142,2 FF na bahnici. Co se však týká výše tzv. doplňující prémie tato byla v roce 1999 v podstatě totožná s její úrovní v roce 1995, když tuto prémii zde v roce 1999 získalo 86 % bahnic z těch které obdržely i tzv. kompenzační prémii. Co se týká zdroje financování zde je nutno doplnit, že obě tyto prémie jsou 100 % hrazeny z prostředků Evropské Unie. Dále však má chovatel ovcí ve Francii při splnění určitých podmínek nárok na další podporu kterými jsou tzv. kompenzační náhrada za chov ovcí ve ztížených přírodních podmínkách a tzv. prémie na pastvu. Tyto jsou však hrazeny, dle předem daného klíče, z části z prostředků EU a z části z rozpočtových zdrojů Francie. Hlavní kritéria pro obdržení těchto podpor jsou především: do jaké míry se chov ovcí nachází v defavorizovaných oblastech, do jaké míry tvoří trvalé pastviny podíl obhospodařovaných ploch a jejich celková rozloha, zatížení ovcí na ha (maximum je 6 bahnic na ha což se rovná 1 velké dobytčí jednotce), minimální doba praxe v zemědělství (hranice činí 5 let), ale také i maximální věk chovatele. Co se týká tzv. kompenzační náhrady za chov ovcí ve ztížených přírodních podmínkách, tato například v roce 1999 činila pro oblast vysokých hor 1408 FF/ 1 VDJ (6 bahnic) a v horských oblastech od 914 do 1318 FF/ VDJ. Co se týká tzv. prémie na pastvu tato v tomtéž roce činila, při splnění všech podmínek, 300 FF/ ha trvalých pastevních porostů.
Produkce skopového masa
Co se týká celkové produkce jehněčího, respektive skopového masa ve Francii hrubá domácí produkce zde v roce 1999 činila 133 000 t, což mimochodem tvořilo 12 % podíl této komodity z pohledu všech zemí v rámci EU. Výše citovaná produkce se zdá být poměrně vysoká avšak samozásobitelnost domácí populace jehněčím a skopovým masem byla v tomto roce pouze na úrovni cca 45 %, když 49 % domácí spotřeby ve Francii bylo naplněno dovozem z Velké Británie když celková domácí spotřeba této komodity v tomto roce činila 293 000 t. Sezónní rozdělení produkce bylo v tomto roce poměrně rovnoměrné a v podstatě totožně s roky předchozími přičemž se pohybovalo v závislosti na čtvrtletí od 22 do 28 %, když vrchol byl ve druhém čtvrtletí což je však logickým odrazem zvýšeného zájmu o jehněčí maso před Velikonocemi. Z pohledu zastoupení tržní realizace této komodity, největší podíl byl realizován prostřednictvím hypermarketů a supermarketů (přes 70 %), avšak poměrně vysoký podíl (cca 17 %) byl prodán drobnými řezníky. Zde je taktéž nutno doplnit, že v podstatě jak velké řetězce, tak také i drobní řezníci nemají vážnější problémy tuto komoditu realizovat, což je v konečném důsledku jistě příznivý faktor pro konkrétního producenta. Průměrná roční spotřeba skopového, jehněčího a kozího masa je ve Francii již dlouhodobě stabilní a činí cca 5 kg na obyvatele. Stabilita spotřeby těchto druhů mas je ovlivněna především takovými faktory jakými jsou tradice, náboženství a dobré image z pohledu racionální výživy, přičemž v určitých regionech je jehněčí masem číslo jedna při slavnostních příležitostech.
Z pohledu ekonomického je samozřejmé, že v konečné důsledku má stagnace produkce taktéž negativní vliv i na výši celkových tržeb za jehněčí či skopové maso pro konkrétního chovatele. Zjištěné údaje týkající se chovu ovcí také mimo jiné ukazují, že v masném produkčním zaměření je podstatně nižší úroveň příjmů než je tomu v případě mléčné produkce ovcí. Zde je však nutné doplnit, že i když mezi jednotlivými lety v průběhu posledních několika let docházelo z pohledu výkupních cen k menším výkyvům tyto zůstávají v podstatě stabilní. Na každý pád je však úroveň příjmů chovatelů ovcí méně atraktivní ve srovnání s úrovní příjmů chovatelů jiných druhů hospodářských zvířat, avšak na druhou stranu jsou jim vypláceny jedny z nejvyšších podpor což v konečném důsledku objektivně ještě zhoršuje jejich postavení v rámci živočišné výroby.
Ekologické odvětví živočišné výroby
Přes výše uvedené, což je charakteristika do určité míry pesimistická, existují i pro chovatele masných ovcí ve Francii určitá perspektivní pozitiva. Prvním takovým pozitivem je skutečnost, že se chovatel ovcí může opřít o kvalitní zootechnický výzkum, kvalitní technické nástroje a o velice kvalitní a dostatečně početnou síť technicko – ekonomických poradců. Dále pak si ovčí maso stále uchovává svoji image které spočívá především v tom, že ovčí maso je produkt přírodní, tradiční a zdraví prospěšný. Tato realita je však z času na čas nahlodána sanitárními aférami. Nezanedbatelným dalším pozitivním aspektem chovu ovcí ve Francii je také skutečnost, že ovce je zde hodnocena jako druh který minimálně zhoršuje životní prostředí, přičemž díky svému využití na pastvě nese „image“ jednoho z nejčistějších druhů, respektive jednoho z nejvýznamnějším druhů hospodářských zvířat z pohledu ekologického pro optimální údržbu trvalých travních porostů a to jak v případě velmi suchých travních porostů například v oblasti Mediterannée, tak také velmi svažitých porostů především v oblasti Alp a Pyrenejí. Tato realita se stala výrazným trumfem pro tzv. Novou zemědělskou orientaci a především pro tzv. CTE (podpůrný program) jenž vede z pohledu ekonomického, enviromentálního a sociálního k harmonickému rozvoji zemědělských farem prostřednictvím možnosti pobírat podporu. Konečně také produkce jehněčího, respektive skopového masa ve Francii je, jak již bylo výše prezentováno, z pohledu samozásobení jedním z nejvýznamnějších deficitních produktů, když tento deficit trvá v podstatě již několik let. Právě tento deficit by se však mohl v konečném důsledku stát vhodnou pobídkou a tržní příležitostí pro zdejšího chovatele a to především v kontextu s anglickou, respektive s irskou produkcí. Francouzské chovy masných plemen ovcí by mohly býti po dvaceti letech stagnace v pozici strategicky příznivé pro renesanci, ale tato renesance vyžaduje silnou profesionální a kolektivní dynamiku pro stále zlepšování image této produkce především před mladou generací. Přesto určitá nejistota stále přetrvává a to především co se týká spotřeby skopového masa. Zde se sice tendence spotřeby oproti hovězímu masu mírně zlepšuje, ale například u drůbežího masa je průběžně zaznamenáván nárůst spotřeby přičemž v podstatě kontinuálně stoupá průměrný věk francouzského konzumenta skopového masa což je zjištění poměrně dost znepokojující. Tato realita bude proto vyžadovat značné investice pro vytvoření především nového image producenta především jehněčího masa před především domácím spotřebitelem.
Tento příspěvek byl zpracován s podporou MSM 4321 00001
Dr. Ing. Jan Kuchtík
MZLU v Brně
Rancourt Michel
ESA de Purpan, Toulouse, Francie
