V uplynulých třech letech se v ČR na výstavách hospodářských zvířat v Praze- Letňanech, Přerově, Lysé nad Labem a Litomyšli objevilo pro českého občana doposud u nás málo známé plemeno ovcí pod názvem jacob. Plemeno jacob není z chovatelského hlediska nové, ale jeho působení zasahuje hluboko do dávné minulosti. Původ a charakteristiku plemene včetně užitkovosti chovatelům přiblíží následující text.
Původ plemene
Původ plemene není přesně znám. Podle historických pramenů pochází zřejmě z dnešní Sýrie, kde se údajně chovalo už před třemi tisíci roky. K tomuto plemeni se vztahuje mnoho romantických příběhů. Jeden z nich dokonce vypráví, jak je uvedeno v Bibli (Genesis 30, 31), že tyto ovce dostal Jákob od svého tchána v době, kdy pro něho pracoval. V jiné historické souvislosti se zase vypráví, že byly vyplaveny na břeh z vraků lodí v průběhu invaze španělské armády za vlády Alžběty I. Ať už to bylo v minulosti jakkoliv, pravdou je, že ovce plemene jacob se už po několik staletí chovají na farmách v Anglii pro jejich velmi dobrou užitkovost, zdravotní odolnost vůči nepříznivému počasí a také pro působivé četné rohy a tmavě hnědé až šedočerné skvrny téměř po celém těle. Ovce plemene jacob se do Anglie dovezly z oblasti Blízkého východu, podle obrazové dokumentace, před několika staletími přes severní Afriku, Sicílii a Španělsko. Z Anglie se postupně rozšířilo do více států Evropy včetně Nizozemska, odkud byly v roce 1997 přivezeny do České republiky. Na přelomu 19. století bylo plemeno exportováno také do Ameriky a Kanady. V obou zámořských zemích je plemeno velmi oblíbené zejména pro jeho libové a chutné maso a zdravotní odolnost vůči nepříznivým klimatickým podmínkám.
Charakteristika plemene
Hlava ovcí je krátká a trojúhelníkového tvaru. Oči široko nasazené, mezi kterými vystupuje výrazná čelistní kost. Bílá lysina uprostřed hlavy a černé skvrny na obou stranách obličeje jsou typickými znaky plemene. Uši jsou svislé a středně dlouhé. Rohy jsou charakteristickou zvláštností plemene. Jedinci mohou být dvou- nebo čtyřrozí, výjimečně dokonce šestirozí. Rohy se vyskytují u obou pohlaví od vzpřímených až po více nebo méně zakroucené. Trup je středního tělesného rámce s dobře klenutými žebry, hřbet rovný a poměrně dlouhý. Živá hmotnost bahnic v dospělosti se pohybuje na úrovni 55 až 60 kg, beranů 80 až 90 kg. Končetiny jsou rovné, u pánevních končetin je mírný náznak na tzv. kravský postoj. Paznehty jsou ponejvíce černé nebo pruhované. Rouno je otevřené, vlna pružná, pololesklá bez výskytu polopesíků a pesíků, středně jemná, roční produkce 3 až 3,5 kg, výtěžnost 55 až 65 %. Na ploše přibližně 30 až 60 % těla se v rounu vyskytují charakteristické barevné tmavohnědé až šedočerné skvrny (viz foto). Bahnice mají geneticky zakódovaný silný mateřský instinkt. Porody bahnic jsou lehké a obejdou se téměř bez lidské pomoci. Plemeno se mimo jiné dále vyznačuje velmi dobrým zdravotním stavem a odolností vůči drsným klimatickým podmínkám, parazitům a nakažlivému kulhání. Vlna je hebká a dobré kvality. Pro tyto přednosti byla vlna vyhledávanou textilní surovinou tkalci.
Vznik a užitkovost chovu
První dovoz ovcí do ČR, jak už bylo zmíněno, se uskutečnil z Nizozemska v roce 1997 spolu s nákupem masného skotu (aberdeen angus). Majitelem obou druhů hospodářských zvířat se stal chovatel Miloš Helda, Strážné, okres Trutnov v nadmořské výšce Krkonoš nad 800 metrů (stáj a areál pastvin) s ročními vodními srážkami přes 1100 mm/rok. Výběr masného skotu, pět jehnic a jednoho berana plemene jacob, provedl se souhlasem chovatele Ing. František Skořepa, CSc. z Hradce Králové. Za uplynulé období se početní stav v chovu rozšířil na 14 bahnic, dva plemenné berany a příslušný počet jehňat (27 kusů). Horské klimatické podmínky Krkonoš potvrdily, že deklarovaný velmi dobrý zdravotní stav plemene odpovídá skutečnosti. Ke stejnému poznatku se dospělo i v lehkosti porodů. Plemeno jacob v ČR chovají pouze tři chovatelé, takže celkový počet lze zatím počítat v desítkách kusů. V rámci české populace chovu ovcí bude plemeno jacob šlechtěno a rozmnožováno v čistokrevné formě. K plemenitbě jsou k dispozici zatím tři linie plemenných beranů. Z hlavních užitkových vlastností stojí za pozornost zejména plodnost, která je na kombinovaný vlnařsko-masný užitkový typ poměrné vysoká (190 %). Od roku 1998 do roku 2001 včetně se na farmě Strážné obahnilo 42 ovcí, od kterých se u čtyř bahnic (9,5 %) narodila trojčata, 28 bahnic (59,5 %) dvojčata a 13 bahnic (31 %) jedináčci. Výsledky kontroly užitkovosti za rok 2001 uvádíme v tabulce 1, kvalitativní skladbu stáda ve stejném roce v tabulce 2.
Ing. Alois Pinďák, CSc., ČMSCH, a. s., Praha,
Josef Rosa, SCHOK, Brno
