Během dne otevřených dveří recirkulačního systému pro chov ryb v Milči u Nepomuku (více v Zemědělci č. 51/2023) vystoupil se svou přednáškou doc. Ing. Vlastimil Stejskal, Ph.D. z Jihočeské univerzity, Fakulty rybářství a ochrany vod. Zabýval se vývojem recirkulačních systémů u nás i v Evropě a jejich přednostmi i úskalími.
Recirkulačním systémům věnuje doc. Stejskal velkou část svého času, a to nejen v České republice, ale i ve Švýcarsku u specializované firmy a spolupracujících drobnochovatelů na úrovni celkové roční produkce od 5 do 15 tun ryb za rok. Ve Švýcarsku je síť těchto malých recirkulačních provozů velice široká.
Rozdílné technologie, společné zákonitosti
Recirkulační akvakulturní systém (RAS) pro chov ryb je založen na minimální spotřebě vody, která se po mechanické očistě a nitrifikaci, popřípadě dezinfekci a odstranění oxidu uhličitého při velké denní spotřebě krmiva, opětovně vrací do odchovných nádrží. Že jde skutečně o minimální potřebu vody dokládají následující čísla: na jeden kilogram vyprodukovaných ryb je potřeba v recirkulačním systému jen 0,15 až 0,4 m3, v rybníku 2 m3 a v průtočném systému 15 až 210 m3. Což je s ohledem na čím dál horší dostupnost vody důležitý argument. K přednostem patří i ohleduplnost k životnímu prostředí: například recirkulační farma, která ročně vyprodukuje 100 tun pstruha duhového, znečistí prostředí jen jako 27 obyvatel. Při odchovu ryb v systému RAS se také často využívá odpadní teplo z obnovitelných zdrojů energie nezbytné pro intenzivní chov atraktivních druhů ryb. Výhodou uvedeného systému je i velice nízká konverze krmiva. Podle docenta Stejskala je každá technologie RAS originál v závislosti na chované rybě, její velikosti, věkové kategorii, ale biologické zákonitosti mají systémy společné.
Více se o historii, přednostech i úskalích chovu ryb v recirkulačních systémech dočtete v Zemědělci č. 1.*
