O uplatňování ekologického hospodaření (upraveno zákonem č. 242/2000 Sb.) na farmách chovu skotu masných plemen hovořil v příspěvku na semináři, konaném v rámci Václavské výstavy v Boru u Tachova, Ing. Roman Rozsypal z KEZ, o. p. s (Kontrola ekologického zemědělství – obecně prospěšná společnost).
V úvodu se krátce zmínil o stavbách vhodných pro ekologické systémy chovu masného skotu, kde je požadavek jasný - nejsou povoleny rošty. Základ krmení musí pocházet z ekofarmy, Toto tvrzení znamená, jak vysvětlil ing. Rozsypal, že minimálně 90 % sušiny krmné dávky musí být dodáno z ekologického systému. Jen do 10 % lze využít krmivo ze systému konvenčního hospodaření (nesmí ale překročit 25 % sušiny denní krmné dávky). Pro chovy přežvýkavců platí zákaz rutinního zařazování syntetických vitamínů. K tomu uvedl na vysvětlenou: „Tento požadavek předpokládá dobrou organizaci pastvy, druhově bohaté pastevní porosty a přístup na pastvě ke dřevinám.“ Představu, že jsou zvířata chovaná v avitaminóze, přednášející vyvrátil: „Zjistí-li veterinární lékař avitaminózu a předepíše vitamíny, pak to platí. Zákon přece vyžaduje, aby farmář podnikl veškerá opatření k záchraně života zvířete.“
Používaná technologie chovu masných plemen je samozřejmě pastva, kdy se telata chovají pod kravami. Problém nastává až u kategorie výkrmu. Většina ekologických farmářů svůj produkt, tj. zástav, prodává a zvířata končí v konvenčním systému. „Z farmy nevypadne bioprodukt,“ řekl doslova přednášející. Důvodů je více. Jedním z mnoha je třeba absence chovu kastrátů – volků. „Řezníci na to neslyší,“ uvedl.
Podmínkou pro ekologický systém výkrmu není nutně pobyt na pastvě. Zvířata však musí mít zajištěný přístup do výběhu a musí být chována volně. Určitým problémem je, podle názoru přednášejícího, nízká úroveň hospodaření, způsobená především špatnou technikou pěstování pícnin a nízkou kvalitou krmiv. Proč tomu tak je, pro to existuje více vysvětlení, například absence cíleného výzkumu, vývoje, vzdělávání, ale i poradenství, což právě ovlivňuje negativně úroveň hospodaření zemědělských podniků, situaci na trhu a pochopení úlohy ekologického zemědělství laickou i odbornou veřejností.
Jako na zásadní věc upozornil ing. Rozsypal na včasnost sklizně pícnin. Většina ekopodniků totálně své pozemky zatravnila. Optimální by však bylo, kdyby dočasně „polařily“. Při obnovách trvalých travních porostů by se využily živiny drnu, omezilo vyplavování dusíku do spodních vod, farmář by vyprodukoval jádro a slámu, měl by tak více hnoje. Ekologicky hospodařící zemědělci však pro tento způsob hospodaření nemají už techniku.
Na potvrzení svých slov uvedl přednášející výsledky studie na Jesenicku, kde 25 % ploch je zařazeno v ekologickém zemědělství. Průzkum se týkal 14 podniků, z nichž dva polaří. Při započtení všech nákladů byla produkce jádra a slámy rentabilní. „Je potřeba si tedy spočítat skutečné náklady,“ uzavřel ing. Rozsypal.
Diskuse se po přednášce vrátila k problému výstupu bioproduktů. Pokud je zvíře vykrmeno v ekologickém systému, musí být poraženo také na ekologických jatkách. V Česku existují ekologická jatka, z nichž jsou dodávány produkty do sítě supermarketů s označením BIO. Pro bioprodukt vyžaduje odběratel delší záruční dobu, což je sice pochopitelné, ale balení do ochranné atmosféry a dodržení veškerého označení apod. podle informace jednoho z přítomných zvýší cenu jednoho kilogramu masa o 40 až 50 Kč. Například v sousedním Rakousku, kde dosahuje podíl ekologického zemědělství devíti procent, tyto problémy řeší tzv. „prodejem ze dvora.“ V Česku je však téměř nemožné získat povolení na provoz vlastní ekologické porážky. Pro zajímavost – jeden z mála chovatelů, který se k takovému certifikátu dostal, potřeboval 35 razítek. Naše státní správa je zřejmě přísnější než evropská.
