Robotické dojení je v současnosti častým tématem chovatelů dojnic, kteří uvažují o nové stáji nebo dojírně. Důvody jsou známé a není třeba je opakovat. Výrobci dojících robotů také prezentují nesčetné výhody a argumenty pro jejich pořízení i pro relativně početná stáda.
Výhodnou dojení v dojírnách za účasti člověka může být i pravidelná přesnější kontrola zdravotního stavu vemene a jeho léčení. Naskýtá se tedy otázka, jaký systém dojení velkých stád je ze všech důležitých hledisek vhodnější a kam bude směřovat budoucí vývoj. Z posledních dostupných vědeckých prací je možné citovat závěry Rodenburga (2017), který shrnuje výsledky řady autorů a uvádí, že robotické dojení snižuje nároky na pracovní síly na mléčných farmách všech velikostí a nabízí flexibilnější životní styl majitelů rodinných farem o velikosti až 250 krav. Ve skandinávských zemích byly například v roce 2017 dojicí roboty instalovány na 21,7 % farem z celkového počtu 22 125 mléčných stád a průměrný počet robotů na farmě 1,6 při celkovém počtu dojících jednotek 7753 (Sigurdson a kol., 2018). Zajímavé je, že u větších farem, které jsou zejména ve Švédsku, došlo v posledních letech na některých farmách i k návratu ke konvenčnímu dojení.
Volný nebo nucený pohyb zvířat?
Obecně je podporován volný přístup k dojicímu robotu, přestože nucený nebo řízený přístup zvířat k ostatním činnostem, resp. zdrojům (tj. voda, krmivo, odpočinek) zlepšuje frekvenci dojení a snižuje rozdíly v intervalech dojení a bývá doporučován při větším počtu dojících robotů z důvodu omezení potřeby doprovodu krav na dojení. Nucený pohyb ale většinou omezuje čas, po který mají krávy přístup do krmiště (Hermans et al., 2003; Woolford et al., 2004; Melin et al., 2007), a celkový příjem krmiva (Bach et al., 2009). Nucený pohyb krav je navíc podle Tremblay a kol. (2016) a jiných autorů spojen se sníženou dojivostí krav. Počet denních návštěv dojicího robota však závisí na mnoha dalších faktorech, jako je fáze laktace, parita nebo sociální pořadí zvířat ve skupině. Například prvotelky navštěvují roboty častěji než starší krávy (Bach et al., 2006) a zdá se, že maximální počet návštěv je dosahován v období kolem 100 dní laktace (Clark et al., 2014). Dominantní krávy tráví v čekárně méně času než krávy podřízené (Melin et al., 2005), proto je frekvence dojení podřízených krav obvykle nižší než u krav dominantních (Melin et al., 2006; Halachmi, 2009). Negativní sociální interakce v čekárně před robotem může také snížit motivaci krav navštívit robot znovu (Jacobs et al., 2012). Při dojení krav v robotech vznikají v čekárně před roboty spory mezi kravami o získání přístupu ke krmivu, což může zkrátit dobu ležení krav, které se zapojily do konfliktu i u krav, které klidně čekají na vstup do robotu. Důsledky sociální hierarchie se více projevují při nuceném nebo řízeném pohybu (Hermans et al., 2003; Rodenburg, 2012). Nucený pohyb může být tedy příčinou omezené doby odpočinku krav (Thune et al., 2002). Z toho důvodu je výhodnější zvýšit počet dojících robotů v jedné skupině krav na alespoň tři roboty, kdy je odpovídající počet obsloužených krav v jedné skupině vyšší než 160. Při tomto počtu se již ve stádě nevytváří přísná sociální hierarchie zvířat.
Celý čánek najdete v NCH 5/2021.
Článek vznikl za podpory řešení projektu č. FV40316 – Vývoj komplexu modulárního systému robotizovaného dojení za současného hodnocení parametrů chovu aplikací metod umělé inteligence.
Doc. Ing. Mojmír Vacek, CSc.
Ing. Luboš Smutný, Ph.D.,
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Kontakt: vacek@jcu.cz
