Právě vyšla nová knižní publikace profesora Jaroslav Petra, vědce z Výzkumného ústavu živočišné výroby, známého popularizátora biologických věd a také člena redakční rady Našeho chovu. Jmenuje se Desatero pohybů a určitě stojí za přečtení. Vydává nakladatelství Argo.
Letícího racka, běžící srnu nebo lososa proplouvajícího peřejemi bereme často jako naprostou
samozřejmost. Pohyby zvířat ale patří k tomu nejúžasnějšímu, co se v přírodě odehrává, a nejednou
nad tím zůstává rozum stát i odborníkům. Vážky létají přes oceán z Indie do Mosambiku, i když jejich
tělo disponuje zásobou energie na čtyři hodiny nonstop letu. Velryby vorvaňovci se potápějí do
tříkilometrových hloubek a pod hladinou stráví skoro čtyři hodiny. Z toho, co o jejich organismu víme,
ale vyplývá, že by jim už po hodině ponoru mělo hrozit utonutí. Had bojga šplhá po hladkých
sloupech díky tomu, že na sobě uváže uzel. Pavouci křižáčci používají svou síť jako prak a nechávají se
z ní vystřelit na kořist. Drobným roztočům slouží k dopravě na květy vybraných druhů rostlin kolibříci
v roli živých aerotaxi. Mořští ptáci terejové loví ryby střemhlavým pádem z výšky sedmdesát metrů.
Do vody dopadají rychlostí kolem sta kilometrů v hodině, a přesto si nesrazí vaz.
Kniha odhaluje, jak příroda živočichy pro jejich výkony vybavila a co všechno se v organismu
pohybujících se tvorů odehrává. Všímá si i toho, že člověk svými aktivitami staví zvířatům do cesty
stále více neprostupných bariér a smrtících pastí.*
Komentář k úvodnímu obrázku: Při skoku s jezdcem dopadá kůň plnou vahou na přední nohu. Jak může končetina tuhle enormní zátěž zvládnout bez vážného poranění?
