Jediný šlechtitelský chov hus v České republice se nachází v Byňově u Nových Hradů. Vedoucí šlechtění a produkce Miloš Roule z Rybářství Nové Hrady, s. r. o., které chov patří, neměl z našeho vstupu do Evropské unie obavy. Předpokládal, že se chov v unii prosadí především vysokou kvalitou produkce, ať již jednodenních housat či chovných hus. K vyššímu odbytu jatečných hus na zahraničním i českém trhu pak měla podle něj přispět nová porážka vodní drůbeže v Mirovicích, která splňuje přísné evropské parametry. Jak dopadl jeho optimismus je zřejmé z následujícího rozhovoru.
Splnilo se vaše očekávání?
Bohužel, situace je přímo tragická. Export se téměř zastavil a veškerou naši produkci musíme uplatnit na českém trhu. Proto jsme již letos sami vykrmili dvanáct tisíc hus. Na českém trhu klesá i poptávka po chovném materiálu, vzhledem k současné složité ekonomické situaci obměňují rozmnožovací chovy svá hejna co nejpozději, jednou za pět až sedm let místo jednou za čtyři roky.
Ještě před vstupem do unie jste ale do Německa vyváželi značnou část produkce housat. Proč to dnes nejde?
Důvodem je skutečnost, že do Německa chrlí levná housata Polsko a podle posledních informací i velké množství tržních hus a levné husí výrobky. Poláci prodávají house za jedno euro, což je přibližně poloviční cena, za níž jsme vyváželi v minulých letech housata na západní trhy. Letos jsme měli například z Německa potvrzenou objednávku na třicet tisíc housat, vzhledem k nízké ceně jsme museli od kontraktu odstoupit. Na druhé straně známá německá firma Eskildsen, která produkuje pěknou těžkou husu, přestala housata nakupovat vůbec, neboť má sama problémy s odbytem.
Nehrozí obdobné nebezpečí i České republice?
Domnívám se, že zatím ne. Na českém trhu je jednak přebytek housat a jednak na něm není tolik výkrmců. Řada z nich pak produkci snižuje, například společnost Jihočeská drůbež Mirovice hodlá v roce 2005 vykoupit jen 70 tisíc hus.
A co export na východ?
Tímto směrem by samozřejmě chtěli jít všichni. Na východě mají peníze, pozemky i jezera, ale to k chovu hus nestačí. Velké problémy jsou s dopravou housat, letadlo musí mít uvnitř teplotu 28 stupňů Celsia a mláďata se nemohou v chladu překládat z letadla do letadla. I když jsme měli řadu zájemců z této oblasti, zatím se žádný obchod neuskutečnil.
Hodně jste si sliboval od nové porážky vodní drůbeže v Mirovicích. Nahrazuje propad v exportu alespoň domácí spotřeba?
Špatná situace je i na domácím trhu jatečných hus. V letošním roce od nás Jihočeská drůbež nevzala ani kus a příští rok to asi nebude o nic lepší. Vykrmené husy jsme si v Mirovicích nechali porazit, pro část jsme našli odběratele na Moravě, zbytek jsme zamrazili a postupně je prodáváme. Důvod je obdobný jako u housat. Na český trh se valí zamražené, relativně levné husy z Maďarska, avšak bez drobů, po nichž je velká poptávka ve Francii. Maďaři vydělají velké peníze právě na játrech a méně kvalitní zbytek ještě dobře zpeněží u nás. V Maďarsku je totiž stále povolen speciální výkrm hus k produkci jater, což si v Evropské unii předjednali, stejně jako škubání. V unii a tedy i u nás je to vzhledem k týrání zvířat zakázané. Kdyby však každý Čech snědl jednu husu ročně, neměli by naši chovatelé tak velké problémy.
Je alespoň zájem o peří?
I tato komodita zaznamenala značný propad, a to jak v poptávce, tak i v ceně. Padly celní bariéry a naši původní odběratele dovážejí levné peří z Polska, Ukrajiny a Číny. Na českém trhu tak klesla cena peří z 320 až 350 na 160 korun za kilogram. Nevíme, jak dlouho budeme moci ještě škubat, v Německu je to již zakázané a tamní chovatelé deklarují, že veškeré peří pochází ze zabitých hus.
Máte připraven nějaký náhradní program, když není zájem o housata, husy ani peří?
Jsme šlechtitelský chov a ze zákona musíme zachovávat šlechtění. Od státu dostáváme každý rok dotace kolem dvou milionů korun, tato částka však nepokryje ani náklady na šlechtění. Přitom jen krmivo vyjde v letošním roce na necelých pět milionů korun. Proto dnes krmení restringujeme, každá husa dostane denně 170 g kompletní krmné směsi, teprve ve snášce se krmná dávka zvýší na 300 g. Dalším opatření spočívají v tom, že krmíme v halách, aby ke krmivu neměly přístup stovky divokých kachen, jinde proti nim i rackům zase síťujeme výběhy.
V krmné směsi byla masokostní moučka nahrazena rostlinou bílkovinou? Projevilo se to nějakým způsobem na užitkovosti?
Kompletní krmné směsi s bílkovinou rostlinného původu značně podražily, na užitkovost hus však neměla tato změna žádný vliv. Problém je ale v tom, že v krmných směsích jsou zakázána kokcidiostatika. A tak se stává, že začneme léčit mláďata drahými léčivy až tehdy, když uhyne sto nebo šest set housat, které se napijí vody z kaluže. Velice nákladné jsou i povolené dezinfekční prostředky. I tady platíme za vstup České republiky do Evropské unie.
Jak chcete „přežít“ tuto nepříznivou dobu?
Protože vnější podmínky nedokážeme ovlivnit, začali jsme s opatřeními u sebe. Snižujeme stavy chovných hus, místo šesti tisíc jich budeme mít o tisíc méně, ale i zaměstnanců. Další opatření spočívá v již zmíněné úspoře krmiv, ať již restringcí či síťováním výběhů. Trápí nás také čím dál horší voda v rybnících, husy hynou na butulin, někdy je to hotová katastrofa. Proto vrtáme studně a husy budou pít jen čistou vodu z koryt. Na rybník nebudou mít vůbec přístup. Pokud jde o odbyt, snažíme se prodávat husy drobným chovatelům. Myslím si, že až na lidi přijde bída a nebudou mít za co nakupovat - tady lidé chodí do práce pro šest tisíc korun - začnou znova chovat domácí zvířata. O tom, že se tato doba blíží, svědčí i to, že jsme letos prodali v drobném 21 tisíc housat, což je téměř jedna čtvrtina naší celkové produkce.
