Zatímco u covid-19 patří ČR k nejhorším na světě, z hlediska nákaz hospodářských zvířat je naše země jedna z nejlepších. Tak se pro náš časopis vyjádřil ústřední ředitel Státní veterinární správy MVDr. Zbyněk Semerád.
Pane řediteli, jaká je nákazová situace v chovech hospodářských zvířat za poslední rok?
V ČR je jedna z nejlepších nákazových situací ve světě. Jak chovatelskou, tak veterinární úrovní se řadíme mezi špičkové země. Na konci října 2020, kdy spolu mluvíme, řešíme pouze klasické nákazy u včel a ryb. U dalších hospodářských zvířat aktuálně žádné případy neřešíme.
Pokud jde o skot, už jsme IBR prostí?
Ano, ale čeká se na rozhodnutí komise, kde budeme uvedeni v příloze, zveřejněného ve Věstníku Evropské komise. Všechna schvalování už proběhla a možná jen z důvodů koronaviru čekáme na vydání rozhodnutí.
Kolik ozdravování od IBR celkem stálo a lze říci, že to stálo za to?
Ozdravování běželo od r. 2006 a stát vynaložil přes miliardu korun. Před tím byla snaha dvakrát ozdravit, ale to se nepovedlo. V tom posledním pokusu jsme se rozhodli společně s ministerstvem a svazy chovatelů, že cílem bude ozdravení. Statusy země prosté jsou velice důležité ve vztahu ke třetím zemím. Šlo o ztráty ekonomické, byť v zemi nebyly klinické projevy nemoci. ČR asi nikdy nebude zahraniční trh saturovat množstvím zvířat nebo inseminačními dávkami. Vždy to bude ale o kvalitě.
Co mají k dispozici naši chovatelé skotu nyní?
Komplikací ochodu byly zvýšené náklady – obchodníci a chovatelé si je platí sami. V rámci monitoringu IBR je toto hrazeno ze státního rozpočtu, takže se zlevní a zrychlí obchod. V některých zemích není vůbec povolen zahraniční obchod se skotem IBR pozitivním. Získání statusu je velice složité, jeho získání ukazuje vysokou chovatelskou a veterinárního dozoru dané země.
Jak je to s paratuberkulózou (PTB) skotu?
Paratuberkulózou skotu se my jako Státní veterinární správa nezabýváme, protože na základě žádosti chovatelských svazů byla vyškrtnuta z nebezpečných nákaz. Chovatelé toto onemocnění tedy většinově chtějí řešit sami. SVS by zasahovala jenom v případě výskytu klinických projevů, kdy by je chovatel sám neřešil.
Je to ekonomická nákaza, která pokud pronikne do chovu, může znamenat až likvidaci nebo přinejmenším zvýšenou brakaci. V minulosti jsme přijímali MVO a sledovali jejich dodržování. Pokud by se do toho měla SVS vložit, znamenalo by to opět začít s ozdravováním celé republiky. Jde o zájem chovatelů. Je to na nich, jaký způsob si zvolí.
Existují dva ozdravovací programy – jeden je v gesci Výzkumného ústavu veterinárního lékařství v Brně, druhý program organizují státní veterinární ústavy – zejména ten v Jihlavě. Chovatel si může ve všech třech veterinárních ústavech nechat vyšetřit zvířata.
Jde nicméně o významnou nákazu z mezinárodního hlediska. Některé země ji řeší také v souvislosti s Crohnovou chorobou u lidí. Občas se setkáme s tím, že chovatelé chtějí veterinární potvrzení, ale my jim je dát nemůžeme. Ale zatím žádné jednání o národním programu neproběhlo.
Z hlediska nákaz prasat je asi nejvýznamnější africký mor prasat. Jsme zatím stále prosti této nákazy?
V ČR jsme prostí, ale africký mor prasat je stále obrovský problém, nedaří se ho zastavit. Nově přibyla ohniska v Německu na hranicích s Polskem. Další ohniska jsou u divokých prasat v Maďarsku, u divokých a domácích prasat na Slovensku, v Rumunsku a Bulharsku. Děláme stále pasivní monitoring. Nálezné je 2000 Kč za odevzdaný vzorek – tuto částku proplácíme, neboť monitoring potřebujeme. Sledujeme stále zahraniční obchod s prasaty, provádíme kontroly biologické bezpečnosti i v našich chovech.
Přijde podle vašeho názoru africký mor prasat opět i do ČR?
Spíše lze předpokládat, že přijde. Je to čím dál blíže k nám. Je třeba s tím počítat vzhledem k tomu, že nejde o přirozené šíření, ale spíše o šíření prostřednictvím lidského faktoru. Snažíme se být neustále připraveni.
Více v Našem chovu 12/2020.
