Chov skotu pro mléko se datuje již po mnoho století. Jeho domestikace proběhla zhruba před 6,5 tisíci let. Čistokrevný chov tak, jak ho známe dnes, kdy skupiny farmářů postupně zakládaly plemenné knihy jako kontrolu původu zvířat, vznikl v období let 1820 až 1900. Plemena existovala již dříve, tehdy každá oblast měla své vlastní, ale nešlo o uzavřené populace a čas od času docházelo k získávání zvířat i ze sousedství. Expanzemi především válkami, rozšiřováním říší se dále rozšiřovala z regionu do regionu.
Nástup umělé inseminace po roce 1940 dále rozšířil využívání nejlepších zvířat.V kombinaci s národními systémy hodnocení a programy prověřování mladých býků se genetický pokrok zvyšoval. Takové programy se jako první objevily v Severní Americe. To vše podporovalo od 60. po 90. léta zavedení výpočetní techniky. Během této periody se černostrakatý skot po celém světě sjednotil pod holštýnským vedením. Během 80. a 90. let plemena jako je jersey, guernsey či brown-swiss rovněž z tohoto vývoje profitovala. Strakatá plemena zůstala minimálně do konce 20. století více v rozdělených populacích díky tomu, že byli hrdí na svou odlišnost, přesto i v těchto chovech se zvyšoval selekční tlak a využívání nejlepších krevních linií. Během uplynulých dvaceti let se genetické hodnocení a testace býků jednoduše rozšířily po celém světě. Důsledkem je, že nyní stále více a více zemí přistoupilo k exportu elitní genetiky. Plemena a šlechtění dojeného skotu získalo na progresivitě kvůli možnosti využívání nejlepších zvířat v jakémkoli místě či zemi.
Směr: Znaky zdraví
Počátek 21. století přinesl po celém světě ústup od filosofie produkce za jakýchkoli nákladů (k čemu). Mnohem větší důraz se nyní klade na takové znaky, jakými jsou snadnost telení, plodnost a zdraví – na světě se nyní žádají zdravé, bezproblémové dojnice, vhodné do systému chovu s minimem kontaktů s člověkem a minimem veterinárních zákroků. Proto se obrací globální pozornost na Skandinávii, kde se šlechtí na znaky zdraví už třicet let. Strakaté plemeno, které se v regionu chová, se těší zájmu pro využití i v meziplemenném křížení, speciálně ve velkých komerčních stádech s produkcí mléka.
V následujících řádcích přinášíme přehled hlavních světových dojených plemen.
Brown-swiss brown-swiss.jpg
Plemeno brown-swiss pochází zcela původně ze švýcarského kantonu Schwyz (východní Švýcarsko), je známé od počátku 19. století. Bylo známé v německy mluvících zemích jako švýcký či hnědý švýcký skot. Po roce 1860 docházelo ke značnému přilití krve německého skotu, plemeno přešlo do typické velikosti brown-swiss. Tehdejší zvířata byla ořechově hnědá až matově černá se světlejšími znaky po těle. Pruh na zádech je výsledkem vlivu pincgavského plemene.
Dnes je plemeno v německy mluvících zemích známé jako braunvieh, bruna alpina v Itálii, brune des Alpes ve Francii, prado suizo ve Španělsku. Země, kam bylo plemeno exportováno koncem 19. a počátkem 20. století, jsou Rusko, Německo, Itálie a USA. První plemenná kniha brown-swiss v Americe byla založena v roce 1891, tedy o dvacet let dříve než ve své domovině. Tehdy bylo dovezeno celkem 155 zvířat do USA, aby dala vznik základu plemene, importy byly zastaveny v důsledku slintavky a kulhavky v roce 1906.
Nejvíce na plemeno v nedávné době působily americké krevní linie, které byly pod velkým tlakem selekce na produkci a na dojný charakter.
Vysokou produkcí vynikaly dcery býka White Cloud Jasonś Elegant, jenž měl na plemeno globální vliv, speciálně díky jeho synovi Elegant Simonovi. Specialistou na vemena byl Ensing a v předvadištích na show dominovaly dcery Jetway. V jeho domovině se kladl důraz na typ, plemeno vykazovalo excelentní vemena a poněkud silnější a těžší rámec, než je nyní preferován v USA.V Německu jsou vedeny tři oddělené plemenné knihy. Zdůrazňují tam obsah proteinu v mléce a dojitelnost. V Bavorsku a Rakousku se orientují na typ, v Itálii na produkci a zvířata jsou více ušlechtilého vzhledu.
Ročně se testuje 385 býků, z toho 91 Německo, 91 Rakousko, 90 Švýcarsko, 86 Itálie, 31 USA, 84 Slovinsko, 54 Francie a dva v Kanadě.
Zlatý guernsey
Plemeno guernsey pochází z ostrůvků hustě umístěných mezi Anglií a Francií, asi 20 km od pobřeží Normandie. Největší z nich má rozlohu 63 km čtverečních a žije na něm 60 tisíc obyvatel. Je domovem plemene zlatě zbarveného guernsey, jehož chovají 3900 krav.
Kolem roku 960 n. l. jej osídlili piráti a potulní námořníci. O ostrov se zajímal vévoda Robert Normandský, usídlil tam militantní mnichy, kteří s sebou vzali nejlepší krevní linie skotu z Francie – Norman Brindles, známý jako Alderneys z provincie Isignya slavný Froment du Leon – britské plemeno, která dala základ plemenu guernsey. Populace byla ovlivněna i Skandinávci, kteří s sebou přivezli malý tmavě zbarvený skot. Velikost plemene ovlivnil skot z Vlámska a Holandska. Plemenná kniha byla založena v roce 1881, tehdy bylo plemeno ještě barevně nejednotné, nyní je červenostrakaté.
Populace plemene na ostrově Guernsey nikdy nepřesáhla čtyři tisíce krav, i když plemeno doznalo i globálního rozšíření. Jde o průměrné dojné plemeno, ale s vysokým obsahem složek: 4,7 % tuku a 3,6 % proteinu. Nyní je největší populace plemene chována v USA, představuje téměř jeho celou polovinu – 24 000 plemenic s celkovým počtem 50 000 kusů. Následuje Austrálie s celkem 19 000 zvířaty, Velká Británie 10 500, Jihoafrická republika (JAR) 8000. Ostrov Guernsey, Nový Zéland a Kanda mají populace mezi třemi a čtyřmi tisíci. Celkem populace představuje okolo 100 000 zvířat. Ročně se testuje 25 až třicet býčků (nejvíce v USA průměrně dvanáct). Největší vliv měl americký býk Dutch Mills Telestars Fayette, jehož dcery jsou vysoké, dojného typu. Jeho syn Perfecto je v typu úchvatný a s dlouhověkými dcerami. Velký vliv na produkci měl Welcome Choice Admiral a poté jeho syn Nells-Glow Admiral Magic. Jeho dcera byla matkou plemeníka Sherma Victory Ellas Enhancer, jehož dcery kombinovaly produkci, typ a střední rámec. Nedávno byla nejlepší rodinou rodina Loretty, ze které pocházejí takoví býci jako je Trotacre Mercury Loral a jeho bratr Trotacre Enhancer Lewis.
Holštýnské plemeno holštýn.jpg
Nástup holštýnů se datuje po roce 1900. Jde o plemeno s nejvyšší mléčnou užitkovostí na světě, které v mnoha zemích v dojných stádech převažuje. Pochází se severní části Holandska a Fríska, z oblastí podél Zuider Zee. Kombinace bohatých půd poldrů a speciálně intenzivního managementu místních farmářů znamenaly, že po několik století byly v této oblasti krávy s nejvyšší dojivostí. Tradičně se skot ustájoval na konci farmy, za obydlím, kde farmář bydlel, což vycházelo z potřeby speciální péče o dobytek. Ačkoli je holštýnské plemeno dobře po celém světě známé svým černostrakatým zbarvením, skot ze severního Holandska nebyl vždy černobílý. Původně byla většina červenostrakatá. Po roce 1700 však po záplavách a moru došlo k velkým ztrátám na zvířatech a část se jich nahradila z Jutského poloostrova, tak byl vnesen do populace dominantní černý gen. V druhé polovině 19. století byla už většina skotu černobílá. Nicméně nějaké procento bylo červenostrakaté, včetně směsi jiných barev. V letech 1870, 1880 a 1890 bylo celkem 7800 zvířat exportováno do Severní Ameriky. Američané měli zájem pouze o černostrakatá zvířata.
Chovatel Winthrop Chenery z Massachusetts koupil jako první holandskou krávu od holandského obchodníka, ta byla dovezena do Bostonu v roce 1852. Dojnice během plavby zajišťovala čerstvé mléko pro posádku. Chenery dosvezl i další holštýnky v letech 1857, 1859 a 1861. Postupně měli o plemeno zájem i další farmáři. Poté, co dovezli 8800 kusů, vypuklo u skotu v Evropě onemocnění a dovozy se zastavily.
Během sta let chovu si plemeno v USA a Kanadě našlo své místo. Ačkoli všechen skot pochází ze severního Holandska a Fríska a nikoli Holštýnska, německé severní provincie, byl tento název používám v úředních záznamech o dovozu a jméno mu zůstalo. První plemenná kniha byla založena v USA v roce 1872. Ačkoli čtvrtina zvířat byla nositelem recesivního genu pro červené zbarvení, mohla být do ní zapisována jen černostrakatá zvířata. Přesto v roce 1950 známý kanadský typový býk ABC Reflection Sovereign byl nositelem genu pro červenou barvu a v populaci jej rozšířil. Vzhledem k pozdějšímu požadavku chovatelů – koncem 60. let – po červených zvířatech, poprvé obě plemenné knihy začaly oficiálně akceptovat červená zvířata. Od 60. let minulého století je americká genetika exportována do celého světa. Došlo k holštýnizaci i původních fríských populací.
Dvě velmi významné krevní linie ve vývoji plemene byly kanadská Rag Apples, která ovlivnila dramaticky vemena a obsah tuku v mléce a Burkes z USA, jež produkovala rovná dlouhá zvířata. Oba typoví býci – kanadský ABC Reflection Sovereign a americký mléčný Pawnee Farm Arlinda Chief pocházeli z krevní linie Rag Apple. Produkt obou linií (Burke a Rag Apple) „býk století“ Round Oak Rag Apple Elevation dominoval v 70. letech. V 99 % původů v Severní Americe, třeba i vzdáleně, se Elevation dá vystopovat. Celkem ovlivnil holštýny z 90 % po celém světě. Dvě země, kde Elevation měl nejmenší vliv, jsou Nový Zéland a Irsko, tam se populace rozvíjela v pastevním managementu a i tam se pohybuje v 70 % původů. Jeho podíl na plemeni je nyní fixován na úrovni 10 % genů plemene. Jeho následovníkem byl syn Starbuck, který kráčel v jeho šlépějích a objevuje se v 90 % původů v Kanadě.
Ročně se ve světě testuje v průměru 6132 býků (USA 1374, Německo 934, Francie 628, Nizozemsko 501, Itálie 358, Dánsko 335, Kanada 324, Plsko 290, Rakousko 260, Nový Zéland 212, Británie 201, Japonsko 185 atd.).
Jersey jersey
Plemeno jersey pochází ze stejnojmenného ostrova v Lamanšském průlivu u pobřeží Francie
patří k nejstarším dojným plemenům na světě, je známé ze zpráv po šest století. V Anglii bylo známé před rokem 1771 a těšilo se oblibě pro svou mléčnou produkci vhodnou pro výrobu másla. Skot z ostrova Jersey byl běžně označován jako alderney, později pak jen jako jersey. Jde o fyzicky nejmenší dojné plemeno na světě, po staletí se jeho mléko využívá k výrobě sýrů díky nejvyššímu obsahu tuku a bílkovin ze všech dojných plemen.
Ostrov Jersey má 117 čtverečních kilometrů, počet populace skotu nikdy nepřekročil 12 000 zvířat. Po mnoho let se chová v čistokrevné plemenitbě. Tomu napomohl v roce 1878 zákaz importu skotu na ostrov, který platí dosud. První plemenná kniha byla založena v roce 1866, což bylo v době, kdy se plemeno začalo vyvážet do celého světa. Do USA bylo dovezeno po roce 1850. Na Nový Zéland, kde je jeho rozšíření nyní nejvyšší na světě, přišly první importy v roce 1862. Velké počty dovezli v 18. století do Anglie. Právě v té době ostrov Angličané označovali jako alderney, proto výše uvedený název pro plemeno.
Po roce 1900 se plemeno rozvíjelo na světě v různých liniích. V USA směřovalo k vysoké a komerční produkci. V Kanadě dávali důraz na zvířata vysoko v typu, Dánsko a Nový Zéland selektovaly na vysoký obsah tuku a proteinu. V období let 1950 i šedesátých býci Milestone Generator, Chocolate Soldier a Quick Silver ovlivnili plemeno a vytvořili moderní plemeno a jsou v původech jersey po celém světě. Dcery Quicksilvera jsou velké, hrubé s měkkými spěnkami, s tenkými šlachami a mají vysoký obsah složek. Po Soldierovi mají vysokou dojivost s nižšími složkami. Po Generatorovi jsou dlouhé, rovné s vysokou dojivostí a nižšími složkami. Všichni tři se pak nakombinovali v býkovi Duncan, jeho pokračovatelem je syn Lester podobně jako jeho dánský syn Lemvig, jehož prověření synové se objevují ve všech zemích, včetně Nového Zélandu, USA, Dánska, Austrálie či Jihoafrické republiky. V devadesátých let vynikla Berretta z linie Soldiera, dcery měly vysokou užitkovost. Z Kanady Imperial a Juno kombinují rámec a velikost se složkami.
Jersey se na Novém Zélandě adaptovalo na intenzivní pastevní podmínky. Plemeno se využívá i extenzivně ke křížení s holštýnem na Novém Zélandě. Nyní je vidět vliv i linií z Nového Zélandu i v počtu synů býka novozélandského Taranaca v Austrálii. Judds Admiral měl na Novém Zélandě nejsilnější vliv.
Ročně se testuje 396 býků (Nový Zéland 150, USA 97, Dánsko 70, Austrálie 56, Kanada 11, JAR 7, Nizozemsko 3, Itálie 2).
Strakatá plemena
Strakatá plemena lze rozdělit obecně do dvou velkých skupin: na specializovaná dojná – ayrshire, shorthorn či anglerské, a na kombinovaná simentálského původu.
Ayrshire ayrshire
Plemeno ayrshire pochází z hrabství Ayr ve Skotsku kolem roku 1800. Během vývoje jej nejprve nazývali dunlop, pak cunningham a až nakonec ayrshire. Samual Copland v publikaci Agriculture, Ancient and Modern z roku 1866 popisuje plemeno jako: „slabší ve velikosti, špatně vykrmitelné a špatně dojicí“. Kolem roku 1800 bylo ještě mnoho zvířat i černých.
Po roce 1750 začali plemeno křížit s teeswater stock, které bylo později využito i k formování plemene shorthorn.
V historii se objevuje i mnoho záznamů o holandském dobytku, který byl do Británie importován. Williamem Oranžským, když se dostal na trůn, tehdy poslal pro dojné holandské krávy. To bylo v oblasti severovýchodní Anglie podél řeky Tees, odtud název plemene kolem roku 1700 teeswater. Hlavní podíl linií v plemeni pocházel z Holandska a Vlámska, ze skotu, který rovněž formoval základy holštýnského plemene. Je zjištěno, že ayrshire byl později křížen s west highland, shorthornem a dokonce i plemeny z oblasti Lamanšského kanálu. Chovatelé pak vybírali nejlepší zvířata podle produkce vhodné pro jejich farmy – středního rámce, těžší a s pastevní schopností. Plemenná kniha byla založena v roce 1877.
Dnes se pevně ayrshire drží především ve Finsku, kde ročně testují 100 býků. Tam je také plemeno nejproduktivnější v rámci Interbullu. Systém je jiný než v ostatních skandinávských zemích, Finové kladou důraz na vysokou produkci. Každý rok je testováno 200 telat býčků v odchovně od sedmi do dvanácti měsíců, polovina z nich pak jde do testace dědičnosti. Ve Finsku chovají celkem 210 000 ayrshirů, zařazených v kontrole užitkovosti. ASMO je nukleové stádo, dvacet nejlepších jalovic produkuje po šedesáti embryích pro využití v populaci. Výsledkem programu jsou první prověření býci. Dvě z nejlepších prověřených linií býků v minulosti byli Alatalon Parkki a Kettulan Repo. Synové švédského Trona jsou dobře prověřeni na produkci a znaky zdraví, i když jsou spíše menší a nižší. Dlouho se držel ve Finsku na špičce top Kangassalon Kelli, který je extrémně vysoko pro všechny znaky typu.
Na Novém Zélandu testují ročně 35 býků, rovněž založili otevřené nukleové stádo jako součást programu. V Severní Americe se testuje ročně 35 býků, z toho je dvacet v Kanadě. Americký ayrshire je podstatně vyšší a volnější v upnutí vemene než finský. Plemeno v Severní Americe v šedesátých letech ovlivnil především ve směru produkce plemeník Settwood Bettyś Commander. V devadesátých letech dominoval Blackaddar Patrick a jeho synové s excelentním obsahem proteinu, zdravím vemene a v typu obecně. Ayrshire se chová ještě v Velké Británii, Austrálii a JAR.
Shorthorn
Během 19. století byl na světě dojným plemenem číslo jedna shorthorn, dnes je však jeho počet v čistokrevném chovu omezen, především na Velkou Británii, USA, JAR, a Nový Zéland. Mnoho nejlepších jedinců plemene má podíl krve red holštýna nebo illavara. Švédský červenostrakatý, norský červený a illawarra jsou v pozadí shorthorna a ayrshira.
Plemennou knihu založili v Británii v roce 1822. Shorthorni se chovali ve dvou typech: skotský, více v masném směru a na severu Anglie dojný. Barva byla červená s bílými znaky, některá zvířata byla světlejší díky vlivu holandského skotu.
Norské červené finske.jpg
Sběr dat o znacích zdraví začal významně ve Skandinávii v šedesátých letech. V Norsku se v 60. letech regionální červená plemena sjednotila.
V roce 1975 bylo sjednoceno už 98 % národních stád, včetně švédského červenostrakatého, holštýnského a fríského skotu. Třetina zvířat je nyní černostrakatých. Podle definice plemene však nelze norské červené za plemeno považovat. Populace čítá 300 000 krav , ročně se vybírá 120 býčků. Nejnižší počet dcer v testaci na býka je 250 až 300, díky nutnosti získat informace o vysokém počtu znaků s nízkou dědivostí. TMI – celková plemenná hodnota zahrnuje relativní váhy: kg proteinu 24 %, maso 9, nohy 6, vemena 15, temperament 4, plodnost dcer 15, mrtvě narozená telata, 1, snadnost telení 1, rezistence na mastitidy 22, rezistence na další onemocnění 3 %.
V Norsku šlechtí na bezrohost. Polovina narozených telat je bezrohá, před patnácti lety to bylo 90 procent.
Švédské červenostrakaté (SRB)
Śvédské červenostrakaté představuje polovinu chovaného skotu ve Švédsku. Využívají tam i nejlepší býky norského červeného, ayrshire z Finska a USA, dánských červinek. Dva nejvýznamnější býci posledních let byli T Bruno a Backgard. T Bruno je nyní na špičce kanadského žebříčku ayrshire.
Velký, dlouhý a dojný rámec předávají i jeho švédští synové B Jurist a Peterslund a dánští FYN Cent, ODA Best, VEST Barde. Tron syn Backgarda měl globální význam, jeho dcery jsou středně velké s velmi dobrými vemeny a vysokou produkcí. Švédská jednička Orraryd a norská superhvězda Brenden jsou také synové Backgarda.
Spojení skandinávských genetických výpočtů zahrnuje Finsko, Švédsko a Dánsko. Pokud jde o červená plemena, v těchto zemích jsou zvířata neuniformní.
Illawarra a aussie red
Illawarra je oblast jižně od Sydney, kde bylo plemeno vyšlechtěno. V uplynulých letech došlo k přilití krve linií red holštýnských a skandinávských.
Aussie red byl vyšlechtěn před dvaceti lety, především na podkladě evropských červených býků.
Anglerské plemeno
Severní část Německa je domovem 30 000 červeného anglerského skotu. Jde o červená zvířata menšího rámce s tmavými paznehty a mulcem, kteří mají vysoké procento beta kappa kaseinu a v průměru 4,9 % tuku a 3,6 % proteinu.
Plemeno pochází z oblasti Angeln – severního pobřeží Šlesvicka-Holštýnska. Bylo popsáno poprvé kolem roku 1600, od roku 1820 se cílevědomě šlechtí. Zvířata se snadno telí, mají nízký počet mrtvě narozených telat. Býk Utting, který měl 50 % red holštýnské krve velmi ovlivnil mléčnou užitkovost plemene v 80. a 90. letech. Nyní se v plemeni využívají i SRB. Plemeno má společné základy s dánskou červinkou, které se chová nyní 170 000, estonskou červinkou (168 000) a červeným stepním plemenem, jehož je v Ruské federaci 2,5 milionu kusů. U dánské červinky se testuje ročně 60 býčků, Fyn Rock má ve svém původu 68 % dánské červinky, 13 % red holštýna a 19 % brown-swisse. Nejvýznamnější plemeníci uplynulých let jsou švédský T Bruno a red holštýnský Momentum.
Stepní červené plemeno pochází z červinek, které s sebou přivezli němečtí kolonisté a místních šedých stepních plemen v 18. a 19. století. V šedesátých letech došlo k přilití anglerské krve a v 80. Letech red holštýnské.
Fleckvieh fleckvieh.jpg
Simentál je švýcarské plemeno, která získalo své jméno podle údolí ve švýcarských Alpách, jímž protéká řeka Simmen. Patří k nejstarším plemenům a plemenná kniha byla založena v roce 1806 v kantonu Bern. Před rokem 1900 každé alpské údolí mělo své kombinované plemeno. Mohutný velikostí a rámcem simentálský skot se dostal do popředí a po roce 1920 se využíval ke křížení ve všech údolích. Od té doby nese jméno fleckvieh. Má o něco menší rámec než simentál a šlechtil se ze 60 % na mléko a 40 % na maso. Na jihu Německa jde o zcela dominantní plemeno. Plemeno se rozšiřovalo až do 60. let. První zvířata vyvezli do Itálie již před rokem 1400. Plemeno se dále rozšiřovalo do východní Evropy, na Balkán, do Ruska a do JAR v roce 1895. Guatemala jej dovezla jako první na jižní polokouli v roce 1897, Brazílie 1918 a Argentina 1922. Do USA do Illinois jej dovezli v roce 1887, v roce 1895 do New Jersey; a v letech 1916 až 1920 do New Yorku a Nového Mexika.
Během uplynulých třiceti let byl nejvýznamnějším býkem Haxl, díky vlivu na typ a vemena. Horror a jeho syn Horb a Horwein přinesli do plemene velikost a rámec. Během dvaceti let Rakousko ovlivnilo plemeno býky Malfem a Morellem z linie Metz, především pokud jde o znaky zdraví. Engadin reprezentuje linii Edera a je populární pro znaky maso, bílkoviny a fitness. Linie Romulous je populární jako zdroj pro produkci mléka a vemen a je reprezentována Romenem a jeho syny Romelem a Ruapem. Prokazatelně holštýnský vliv měl na plemeno jediný býk, a sice švýcarský Redad prověřený v Bavorsku. Randy z této linie přenáší mléčnou produkci a vemena.
V jižní části Německa se ročně testuje 560 býků (z toho BVN 125, NBG 90, Mnichov Grub 120, Meggle 45, Greifenberg a Memmingen 35 a RBW 90). Celkem v regionu chovají 1,65 milionu krav plemene.
V Rakousku jde o dominantní plemeno. Ročně testují kolem 160 býků a celkem chovají oklolo 600 tisíc krav. Německo a Rakousko počítají plemenné hodnoty společně, pro maso pak ještě s Maďarskem a Itálií.
V Itálii je plemeno známé jako pezzata rossa a populace dosahuje 87 000 kusů, z toho je 45 000 krav. Ročně testují 35 – 40 býčků a dalších 150 na masnou užitkovost.
Fleckvieh není zcela stejné se švýcarským simentálem. Zde hodně využívali v plemeni red holštýna jako simentál označují zvířata s menším podílem red holštýna než 25 % a jako fleckvieh s podílem 25 až 75 %.
Ve Francii plemeno montbeliarde vzniklo na podkladě simentálského plemene. Bylo více šlechtěno ve směru znaků mléčné užitkovosti. Celkem zde chovají 800 000 kusů skotu tohoto plemene. Ročně testují 145 býčků. Do 90. let používali red holštýnské býky. Na simentálském podkladě vzniklo další francouzské plemeno abondance. Další - normandské plemeno – vzniklo spíše na podkladě skandinávského skotu. Okolo 82 % býků na inseminačních stanicích je nositeli genu pro BB kappa kasein, což znamená o 5 až 15 % vyšší výtěžnost při produkci sýrů.
Další kombinovaná plemena ve Francii jsou francouzský simentál, rouge flamange a atrentaise. Na severu Holandska MRI maas-rýn-iselský, podle jmen třech řek.
Největší simentálská populace skotu, kolem šesti milionů kusů, je v Rusku i plemeno syčevka má simentálský základ. Simentálská plemena se chovají i v Česku a na Slovensku.Vysoké procento krav tohoto plemene dává mléko BB kappa kasein.
Ročně se testuje 560 býčků fleckvieh v Německu, 140 v rakousku, 160 normandských, 145 montbeliarde, 145 swiss fleckvieh, 36 pezzata rossa, 30 švýcarského simentálu, 25 MRO, 14 francouzský simetál).
(Zpracováno podle Dairy Breed International, webových stránek US univerzit, Františka Bílka Chov skotu.)
