Chovatelé jelenů a daňků v České republice připomínají ze všeho nejvíc hromosvod, přitahující jednu osudovou ránu za druhou. Potom, co se jim s pomocí legislativy podařilo odrazit nesmyslný a krutý požadavek na vymražování identifikačních čísel do kůže narozených mláďat, došlo na zásadní spory o způsobu a místě porážení zvířat. I v tomto směru ale už začíná vítězit rozum, a tak se přesně podle očekávání dostavil další a pravděpodobně zatím nejvážnější problém – zastavení finanční podpory tohoto podnikání.
Dotace pro daňky? Zapomeňte!
Chovatelé jelenů a daňků v České republice připomínají ze všeho nejvíc hromosvod, přitahující jednu osudovou ránu za druhou. Potom, co se jim s pomocí legislativy podařilo odrazit nesmyslný a krutý požadavek na vymražování identifikačních čísel do kůže narozených mláďat, došlo na zásadní spory o způsobu a místě porážení zvířat. I v tomto směru ale už začíná vítězit rozum, a tak se přesně podle očekávání dostavil další a pravděpodobně zatím nejvážnější problém – zastavení finanční podpory tohoto podnikání.
„Považuji za diskriminační a likvidační rozhodnutí, že v nařízení vlády č. 242/2004 Sb. o podmínkách provádění opatření na podporu rozvoje mimoprodukčních funkcí zemědělství spočívající v ochraně složek životního prostředí (o provádění agroenvironmentálních opatření) není uveden koeficient přepočtu na velké dobytčí jednotky (VDJ) pro jelenovité,“ napsal ve své stížnosti ministerstvu zemědělství Petr Berdych z Mariánských Lázní.
Co soukromě hospodařícího rolníka tolik rozčílilo? Zjednodušeně řečeno fakt, že podobně jako jeho kolegové z oboru už nemůže požádat o poskytnutí dotace, ačkoliv podniká nadále na stejném místě označeném termínem „méně příznivá oblast“.
„Po pěti letech tvrdé práce mám na Domažlicku kmenové stádo daňků schopné reprodukce. Přikoupil jsem pozemky na rozšíření farmy, aby uživila mne a moji rodinu. Mohu se domnívat, že koeficient pro jelenovité se letos do nařízení vlády nedostal nedopatřením a v roce 2005 se tam opět objeví. Pokud tomu tak ale není, podám žalobu na Ministerstvo zemědělství ČR, protože úmyslně poškodilo mé investice (ve výši jednoho milionu korun), nutné na vybudování farmy.“
Odbor auditu a supervize MZe reagoval na Berdychovu stížnost poměrně rychle, obsah dopisu podepsaný ředitelem Janem Míkou ale chovatele daňků nijak nepotěšil.
O odstranění přepočítávacího koeficientu zvířat farmových chovů jelenovitých z nařízení vlády č. 241/2004 (paragraf 13, odstavec 2, písmeno b) rozhodla operativní porada ministra zemědělství a v návaznosti na to „zmizel“ i z návrhu nařízení vlády č. 242/20004 Sb. Z jakého důvodu? „Přepočítávací koeficienty jsou pro tato dvě nařízení společná, což vychází z programu dokumentu Horizontální plán rozvoje venkova ČR pro období let 2004 až 2006,“ uvedl ředitel Míka.
Ministerské vysvětlení, proč vlastně k výše popsané situaci došlo, je překvapivě jednoduché: „Kontrolami bylo potvrzeno, že chovatelé jelenovité zvěře nerespektují zákon o veterinární péči.“
Prezident Asociace farmových chovů jelenovitých ČR Václav Pařízek se tedy pro důkaz o pravdivosti výše uvedeného tvrzení vydal na Státní veterinární správu ČR a jednal rovněž s pracovníky Ústřední komise na ochranu zvířat. Ale v oficiálních dokumentech obou institucí nenašel o prohřešcích svých členů nic.
Zajímavé je, že kromě odboru auditu a supervize vysvětloval důvod zastavení podpory chovatelům jelenů a daňků i odbor komunikace MZe. Ten ovšem argumentoval nulovou dodávkou zvěřiny do tržní sítě a dostatečným stavem jelenovitých v přírodě, takže faremní chov je podle všeho zbytečný a navíc i nepřirozený (v tomto čísle Zemědělce o tom píšeme víc na straně…).
O tom, že by se koeficinet přepočtu na VDJ pro jelenovité opět stal součástí finanční podpory chovatelů v příštích letech, prý ministerstvo zatím neuvažuje. Těšnov alespoň poradil farmáři Berdychovi, jak lze postupovat dál – kontaktovat Zemědělský výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR: „Tento orgán totiž může iniciovat změnu či doplnění zákona.“
