Menu
e-shop
Energetická potřeba představuje základní pilíř při sestavování krmných dávek pro sportovní koně. Správné stanovení množství energie obsažené v krmné dávce je nezbytné pro udržení optimální kondice, výkonnosti a zdraví koně.
V praxi je možné k určení potřeby energie využití různých metod, které se liší přesností i mírou praktické využitelnosti. Tradiční přístup, založený na výpočtu podle tělesné hmotnosti a typu zátěže, je stále dominantní, avšak moderní technologie umožňují objektivnější hodnocení energetického výdeje pomocí monitoringu srdeční frekvence a fyzické aktivity v reálných podmínkách.
Praktické využití měřičů srdeční frekvence (HR) je zvláště významné u sportovních a nestandardních jezdeckých disciplín, u nichž je metodicky obtížné stanovit obecný odhad energetického výdeje. U těchto koní, kteří se střídavě pohybují v různých intenzitách zátěže, může být tradiční výpočet potřeby energie značně nepřesný. Současné poznatky (Dočkalová, 2023; Meyer & Coenen, 2003; NRC, 2023; Sedláčková, 2025) potvrzují, že přechod k individualizovanému hodnocení výdeje energie přináší zásadní zlepšení v managementu výživy koní.
Přehled energetických systémů ve výživě koní
Základem hodnocení potřeby energie je rozlišení mezi energií obsaženou v krmivu (brutto energie, BE) a energií, kterou může organismus skutečně využít. Pro praxi se používají různé výpočetní systémy, které se liší tím, jaké ztráty energie zohledňují.
V České republice je tradičně používán systém stravitelné energie (SE), vyjádřené v megajoulech (MJ), který vychází z doporučení Zemana (2005). Tento přístup odvozuje energetickou hodnotu krmiv z laboratorně zjištěné stravitelnosti živin. V Německu a Švédsku se uplatňuje systém metabolizovatelné energie (ME), který odpočítává od SE energetické ztráty močí a plyny (Coenen et al., 2011). Francouzský systém netto energie (NE), vyjádřený v jednotkách Unité Fourragère Cheval (UFC), je považován za nejpřesnější, neboť zohledňuje i specifické tepelné ztráty (Vermorel, M., Martin-Rosset, W., 1997, Martin-Rosset, W., 2015). V USA se používá systém Total Digestible Nutrients (TDN), vycházející z celkového obsahu stravitelných živin (Moran, 2005).
Tradiční metody stanovení potřeby energie
Historicky byla potřeba energie u koní stanovována především přímým nebo nepřímým měřením energetického výdeje. Nepřímá kalorimetrie využívá měření spotřeby kyslíku a produkce oxidu uhličitého, ze kterých se odvozuje energetický výdej (Vermorel, M., Martin-Rosset, W., 1997). Tato metoda je velmi přesná, ale pro rutinní chovatelskou praxi ekonomicky i technicky náročná.
Ing. Nikola Sedláčková
Ing. Dočkalová Hana, Ph.D.,
prof. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc.
Mendelova univerzita v Brně
Foto: Hana Dočkalová
Kontakt: nikola.sedlackova@mendelu.cz
Celý článek autorek najdete v Našem chovu 12/2025.
