Neinvestovat a jatka zavřít, nebo investovat a fungovat dál. Jiná možnost na výběr není. Některé jatečné provozy „s působností omezenou“ jedou na doraz a v dohledné době skončí, pokud tak již neučinily. V Zemědělském obchodním družstvu v Šebkovicích na Třebíčsku zvolili druhou, perspektivnější cestu. Během příštího roku chtějí zmodernizovat svá jatka tak, aby vyhověla nejpřísnějším předpisům.
Ze skupiny B3, do níž družstevní jatka zařadili veterináři, by se měla vyhoupnout do elitního„áčka“. Nyní je provoz v Šebkovicích jednou z 52 tuzemských zpracovatelských firem, které prostřednictvím českého ministerstva zemědělství požádaly Evropskou unii o přechodné období. „Odkryli jsme karty a Brusel nás má teď na talíři,“ uvědomuje si jistou nevýhodu předseda družstva František Horák. Výjimku má podnik povolenou do konce roku 2004. „Když se nám nedostatky podaří odstranit během příštího roku, požádáme o její zrušení,“ předpokládá.
S o to větším napětím proto očekává čtvrtek 16. ledna, kdy má šebkovické ZOD dostat od Agentury Sapard vyrozumění, zda bylo se svým projektem na modernizaci jatek úspěšné. „Sapard nám pomůže jen s částí potřebných úprav a přispěje pouze na některé dovybavení provozu,“ věří předseda Horák v úspěch u výběrové komise. V regionu zatím žadatel prošel s maximálním počtem bodů. Stoh papírů pečlivě roztříděný v deskách dosvědčuje, že pro získání pomoci z předvstupního programu Evropské unie už budoucí investor vynaložil nemálo energie a také peněz.
Akce, na kterou by měl po dokončení přispět Sapard, má stát bezmála pět milionů korun. Peníze by měly jít na nutné investice spojené hlavně s hygienou provozu. „Musíme mít takzvanou hygienickou smyčku, nakoupit bezdotykové baterie. Součástí modernizace jsou i některé stavební úpravy, nová vzduchotechnika a náhrada nynějšího kombinovaného topení elektřina a tuhá paliva na plyn. Nově budeme řešit také ohřev teplé vody a rozvod studené,“ vyjmenovává inženýr Horák. Ne všechny potřebné úpravy může družstvo zvládnout s podporou programu Sapard. V další etapě, už menšího rozsahu, přijde na řadu například přemístění řeznického krámku, který si vymění místo s dnešním sociálním zázemím, a další technická vylepšení.
Na vlastních jatkách postavilo před časem šebkovické družstvo, které hospodaří na necelých 700 hektarech zemědělské půdy, své budoucí směřování. Přizpůsobilo jim prvovýrobu, vlastně přizpůsobuje stále, protože setrvačnost v chovu skotu je běh na dlouhou trať. Během dvou let družstevníci nadobro skončí s výrobou mléka. Před čtyřmi lety tu dostaly zelenou krávy, nad jejichž definicí se dokonce baví poslanci ve sněmovně. Původní červenostrakaté plemeno je dnes ze tří čtvrtin překřížené masným plemenem charolais. Ve zrekonstruovaném kravíně pro 180 zvířat je teď padesát jalovic, jedenáct březích a také nejmladší přírůstek – dvojčátka mužského pohlaví. „Naším cílem je 120 krav bez tržní produkce mléka a k tomu příslušné kategorie mladého skotu,“ nastínil předseda družstva. Jatka by v budoucnu měla zpracovávat více jatečných zvířat z vlastního chovu. V současné době při roční porážce 300 kusů skotu dodá družstvo kolem 90 zvířat, ze 3000 prasat pak asi 60 procent.
Kvóta na krávy bez tržní produkce mléka, kterou České republice přiznala Evropská unie, se družstva v Šebkovicích bytostně dotýká. „Co mohu říci? Počet 90 300 krav je lepší než původně navržených necelých 53 tisíc,“ smířlivě přijímá předseda vyjednaný limit. Za lepší podmínky českých zemědělců po přičlenění k EU nedávno dvakrát demonstroval v Praze, proti vstupu však hlasovat nebude. „Vyjednalo se maximum, i když bych si přál více. První roky ale budou těžké,“ očekává.
Na současné ceny jatečných prasat mají v družstvu dvojí pohled. „Jako výkrmci se mi žalostně nízké ceny samozřejmě nelíbí. Z pozice zpracovatele je hodnocení příznivější,“ rozlišuje předseda. Šebkovice postavily své renomé na kvalitních čerstvých výrobcích, nemíní dělat laciné a nutně šizené zboží. Ani nemusí, když se netlačí do obchodních řetězců. Bourané maso a uzenářské výrobky, v zimě i vařené, prodávají ve vlastním obchodu přímo na jatkách, další prodejnu mají v Moravských Budějovicích. „Prodáváme také přímo do restaurací, školních jídelen a domovů důchodců, které zavážíme dvěma auty. Část produkce si do svých kuchyní odebírají zemědělské podniky, kterým porážíme jatečná zvířata,“ popsal předseda družstva cesty odbytu. Šebkovická jatka pracují obráceně než většina konkurence. „Výrobu podřizujeme poptávce, podle ní se poráží,“ říká František Horák. Na nezájem odběratelů si každopádně nestěžuje.
