Kvalita siláží a senáží je fenomén závisející na mnoha faktorech, se kterým si lámou hlavu agronomové i chovatelé zvířat. Základním předpokladem úspěchu fermentace statkových krmiv je průběh konzervování vhodně, nejčastěji s přidáním silážního aditiva, řídit a usměrňovat. Některé podrobnosti tohoto procesu přiblížil Dr. Johan Hammerer, šéf exportu firmy H. W. SCHAUMANN na semináři Silážování 2002 konaném 1. 3. 2002 v Rudné u Prahy.
Podle slov dr. Hammerera se silážní prostředky ještě v šedesátých letech používaly pouze při problémech s kvalitou konzervovaného krmiva. V současné době si bez těchto přípravků konzervaci píce neumíme téměř představit. Jejich použitím roste kvalita objemných krmiv, bojují proti plísním a škůdcům, zchutňují krmnou dávku. Ale není to všechno.
Neméně důležitým předpokladem pro kvalitní siláž či senáž je výběr vhodné plodiny a odrůdy na vhodný pozemek, dodržení termínu seče (nejčastěji, když je většina porostu ve fázi metání, ale vždy před květem), rychlé a bezchybné naskladnění do adekvátních prostor a opatrné odebírání denních dávek statkových krmiv. Jak podotkl dr. Hammerer, se stářím porostu se zvyšuje obsah vlákniny v rostlině, a tím se snižuje možnost využití energie (MJ NEL). Například při obsahu vlákniny cca 34 % už převažuje obtížně stravitelný lignin a nízká využitelnost energie (na úrovni 4,6 MJ NEL oproti 6,3 MJ NEL u 22% obsahu vlákniny) naznačuje brzké problémy s acidozou.
Jak by tedy senáž měla vypadat?
Ideální senáž by měla mít obsah sušiny mezi 30 až 40 %, u senáží se sušinou vyšší než 40 % se zvyšuje nebezpečí napadení kvasinkami a plísněmi. Vláknina při sklizni, kterou dle dr. Hammerera můžeme ovlivnit termínem seče, by se měla pohybovat mezi 23 až 24 procenty a pro obsah dusíkatých látek leží optimum mezi na úrovni 14 až 17 %. Měřítkem znečištění senáže bývá obsah popelovin, který v hodnotách nad 10 procent naznačuje vysoký obsah převážně koli bakterií, klostridií a kvasinek, který následně zhoršuje prostředí pro fermentaci píce. „Řešení tohoto problému je jednoduché“, podotýká dr. Hammerer, „při zvolení výšky seče mezi 5 a 7 centimetry významně klesá riziko znečištění a obsahu plevelů a navíc tímto krokem docílíme i rychlejší obnovy porostu.“ Dalším měřítkem kvality senáže je stravitelnost organické hmoty, která by měla být vyšší než 75 %. Při hodnotách pod 60 % hovoří již šéf exportu o velmi špatné stravitelnosti, takže objemné krmivo nemůže být zvířaty dostatečně využito. Optimální hodnota energie je u první seče kolem 6,2 MJ NEL/kg a u druhé a dalších sečí cca 5,7 MJ NEL/kg.
Aditiva
Podle dr. Hammerera nesmíme zapomínat, že o kvalitě senáže rozhoduje prvních několik hodin fermentačního procesu. Ani ten nejlepší přípravek nemůže nahradit nedodržení základního principu kvašení, kterým je anaerobní prostředí. Nepřítomnost vzduchu inhibuje škodlivé organismy, například kvasinky nebo koli bakterie. „Vzduch je třeba důkladně vytěsnit, nejlépe dusáním. Zkráceně – dusat, dusat, dusat. Vždyť u sušiny cca 40 % by mělo být ve žlabu 270 kilogramů sušiny na m³ a my se často setkáváme s obsahem až o třetinu nižším,“ upřesnil dr. Hammerer.
Dalším technologickým postupem zaručujícím kvalitu senáže je rychlý pokles hodnoty pH. Při kyselosti prostředí na úrovni 4,5 pH hynou klostridie a jsou inaktivovány i proteolytické enzymy, které mohou v málo kyselé senáži způsobit značné snížení nutriční hodnoty krmiva. Při výběru silážních prostředků si podle dr. Hammerera musíme ověřit předpoklady jeho použití, účinnost, dávkování a v neposlední řadě ekonomickou návratnost.
